Facebooková stránka Children’s Healthcare of Atlanta ve čtvrtek zveřejnila fotografii muže chovajícího miminko. Na první pohled snímek vypadá jako klasická fotografie z rodinného alba, kde dědeček chová v porodnici svého čerstvě narozeného vnuka. Při přečtení komentáře stránky však uživateli dojde, že za snímkem je mnohem víc. „Říkají mu Děda z JIPky. Úterky navštěvuje pediatrickou jednotku intenzivní péče pro miminka, kde je chová, zatímco s nimi jejich rodiče nemohou být. Čtvrtky zase dochází na jednotku intenzivní péče pro novorozence,“ popisuje stránka. „Tuto fotku pořídila maminka Logana, zatímco se snažila zadržet slzy štěstí. Logan zatím v naší nemocnici strávil šest týdnů. Každou noc jeho maminka odchází domů, aby mohla být s jeho starší sestrou. Každé ráno se pak vrací zpátky do Scottish Rite ‚celá nesvá, že mu maminka chyběla‘,“ pokračuje ve vyprávění nemocnice. „Toto konkrétní ráno však vešla na pediatrickou jednotku intenzivní péče, aby našla Logana – nedonošeného chlapce narozeného v pouhých 25 týdnech – v Davidově náručí. Ten se na ni usmál a představil se jako Děda z JIPky. Tento snímek jen zachycuje jeden z cenných momentů s příběhem nemocničního dobrovolníka, který chová pacienty, a drží za ruku také jejich rodiče, už 12 let,“ dodává.
Z tohoto facebookového postu se rázem stala internetová senzace. Doposud jej sdílelo téměř 65 tisíc uživatelů a fotografie nasbírala neuvěřitelných 240 tisíc lajků. David je nyní také hvězdou světových médií. A soudě podle komentářů inspiruje budoucí dobrovolníky po celém světě.
Z marketingu k miminkám
David Deutchman do roku 2000 pracoval v oblasti mezinárodního marketingu. Po odchodu do důchodu učil na několika univerzitách v Atlantě, přesto mu ale zbývalo mnoho volného času, který neměl čím vyplnit. A tak jednou, když byl na rehabilitaci s nohou, náhodou zašel do dětské nemocnice. „Rozhodl jsem se tam zeptat, zda náhodou nemají příležitosti pro dobrovolníky. A oni měli. Rádi mě přijali mezi sebe,“ vzpomíná pro CNN. Své pravé místo našel až po čase. Jednoho dne utěšoval některou z matek po tom, co byl její malý syn převezen do nemocnice ve vážném stavu. „Objal jsem ji a ona se rozplakala. Po tom dni jsem zašel do kanceláře pro dobrovolníky a řekl jsem jim: ‚Teď už vím, co chci v nemocnici dělat‘,“ přemítá.
Dnes se z této aktivity stala jedna z důležitých náplní Davidova života. „Je to velké potěšení. Nejen proto, že když děti pláčou, pomůžete jim přestat,“ říká Děda z JIPky pro časopis PEOPLE. „Je tu řada dalších přínosů toho vřelého kontaktu a chování – například když miminko položí svůj obličej oproti vašemu tlukotu srdce. Miluju to. Ne jenom kvůli tomu kontaktu s miminky, ale kvůli celé atmosféře nemocnice,“ dodává.
David však neposkytuje jen chování a fyzický kontakt miminkům. Snaží se být oporou také pro jejich matky, pro které může být situace, ve které se děti nacházejí, velmi stresující a vyčerpávající. „Mluvím s nimi a někdy je i držím za ruku, protože držet matku za ruku je stejně důležité, jako chovat miminko,“ popisuje. „Tihle rodiče prochází velkým stresem. Když jim pak někdo řekne, že se mohou jít v klidu nasnídat, a ujistí je, že zůstane s jejich dítětem, hodně to pro ně znamená. A to je důležité,“ doplňuje.
Nepochopení u přátel
Ve svém okolí se David Deutchman setkává také s nepochopením. Vybraným přátelům přijde jeho dobrovolničení podivné. „Někteří z mých kamarádů se mě ptají, co tu dělám. A já jim odpovídám: ‚No, chovám miminka. Někdy jsem od nich poblinkaný, jindy počůraný. Je to skvělé.‘ A oni se diví: ‚Proč to jako děláš?‘ Prostě jim to nedochází. Ta odměna, kterou můžete z chování takového miminka dostat,“ vypráví David.
Zdá se však, že se situace pro Davida v jeho okolí změní. Minimálně díky velkému mezinárodnímu zájmu a obdivu statisíců lidí. V komentářích pod fotografií se přidávají také rodiče dětí, o které v minulosti pečoval. „Staral se o naše děťátko nespočet hodin. Jak krásný dar má a jaké požehnání je, že svou lásku sdílí s ostatními,“ píše Cristin Cook Walker. „David pečoval o naši malou Madilyn, když byla na novorozenecké jednotce intenzivní péče. Je ten nejskvělejší a my jsme moc vděční za jeho laskavost,“ přidává se Sandra Ricker. A uznání a zveřejnění příběhu jeho nezištného nasazení s dojetím sleduje také jeho rodina. „Znám Davida jako jedinečného muže 53 let – je to můj táta! Číst tisíce takových komentářů a vidět tu záplavu citu je strašně dojemné pro celou naši rodinu. Děkuji vám za uznání pro mého otce. Opravdu miluje to, co dělá,“ přiznává Susan Lilly.
Foto: FB Children’s Healthcare of Atlanta