Markéta vyrostla v milující rodině, vystudovala gymnázium a udělala zkoušky na Karlovu univerzitu, kde začala studovat hispanistiku. Rýsovalo se také splnění jejího snu - pilotování dvouplošníku. Ve stejné době se seznámila s novým partnerem Petrem. Po půl roce se přestěhovala k Petrově rodině, která ji přijala dobře. Vše vypadalo idylicky. V té době však do jejího života zasáhlo duševní onemocnění. „Spala jsem tak tři hodiny denně. Cítila jsem najednou spoustu energie a měla mraky plánů. Sepisovala jsem si je někdy celou noc až do rána. Nejdřív jsem byla velice veselá a sebevědomá, pak víc a víc, řídila jsem třeba auto způsobem šílence bez pudu sebezáchovy a byla přesvědčená, že všechno, co dělám, dělám nejlíp a že mám ve všem pravdu,” popisuje pro portál Lidé mezi lidmi začátek nemoci Markéta. Zhoršování stavu ji přivedlo až do psychiatrické nemocnice, kde byla hospitalizována měsíc a půl. Nyní, dva roky po poslední hospitalizaci, se Markéta cítí lépe. Vystřídala několik zaměstnání a zakotvila jako peer lektorka v Peerklubu v Psychiatrické nemocnici Bohnice, jehož program zajišťuje Dobré místo. „Většina nemocných se po rekonvalescenci může vrátit k původnímu zaměstnání, ale u lidí s vážným duševním onemocněním to často není možné. I když se snaží obstát, nakonec o práci přijdou,” vysvětluje předseda spolku Dobré místo Josef Gabriel. Dobré místo proto začalo osoby s takovou zkušeností zaměstnávat, aby našly uplatnění a možnost seberealizace.
„Když mě pustili z nemocnice, bylo vše nesmírně těžké, překlepat každou hodinu. Každé ráno bylo těžké vstát a každé odpoledne bylo těžké přetrpět. Měla jsem pocit tíhy, žádné cíle před sebou a do ničeho se mi nechtělo,” popisuje Markéta období po hospitalizaci. Po dvou letech léčby vysadila léky a vrátila se ke studiu. Po půl roce se však její stav opět zhoršil. „Člověk v mánii a psychóze ztrácí náhled – nemá prostě reálný pohled na situaci. Nedokáže se na sebe nebo na své myšlenky podívat s odstupem nebo z nadhledu. Bludy jsou pro něj pravda a skutečnost,” popisuje toto období dnes. Hospitalizace tenkrát trvala čtyři měsíce. „Kromě péče lékařů, terapeutů a sester, která byla prvotřídní, mi taky nesmírně pomohli moji blízcí, kteří za mnou chodili do nemocnice, trávili se mnou neuvěřitelně mnoho času a věnovali mi značný kus sebe, když mi bylo nejhůř. Jsem jim za to všem nesmírně vděčná,” uvádí Markéta.
Dobré místo
Dva roky po poslední hospitalizaci se Markéta cítí lépe. Vystřídala několik zaměstnání a nyní zakotvila jako peer lektorka v Peerklubu v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde vyučuje španělštinu. „Jsem i blízko mému oblíbenému oboru a mám tak možnost poklábosit si pravidelně španělsky a zároveň sdílet své zkušenosti s duševním onemocněním s dalšími lidmi s toutéž zkušeností a být pro ně inspirací,” dodává Markéta.
Markéta se zapojila také do činnosti portálu Lidé mezi lidmi. Ten je věnován lidem s dlouhodobými zdravotními a sociálními problémy. Portál provozuje spolek Dobré místo, jehož zaměstnance a spolupracovníky tvoří právě lidé se zdravotním hendikepem. „Upozorňujeme na situaci lidí se zdravotním postižením, zejména však s duševním onemocněním. Chceme ukázat, že tito lidé mají co nabídnout a mají právo na plnohodnotný život,” říká pro HFC peer mentorka Kateřina Málková.
Diskriminace i stigmatizace
Spolek Dobré místo se pokouší v prvé řadě upozornit na problémy, se kterými se duševně nemocní setkávají. Zjištěné problémy poté pomáhá řešit. Duševní onemocnění totiž na první pohled není vidět. Psychiatričtí pacienti tak mohou být diskriminováni v systému zdravotně-sociální péče a setkávat se s předsudky i obavami okolí. „Někteří duševně nemocní lidé na tom nejsou tak dobře, aby byli schopni prosadit svá práva a změny, myslím tím změny takové, které by zkvalitnily jejich život. Diskriminace se nejvíce dotýká zaměstnávání,” uvádí Kateřina Málková. „Se závažnou duševní nemocí si lidé nevědí rady. Zavírají před ní oči (blázni patří do blázince), bagatelizují její důsledky (má přece zdravé ruce a nohy, tak proč by nemohl makat), bojí se projevů nemoci (kdo ví, co se mu honí v hlavě), nevědí, jak s takovým člověkem mluvit. V horším případě duševně nemocného člověka diskriminují, ponižují, posmívají se mu, šikanují ho,“ upozorňuje také předseda spolku Dobré místo Josef Gabriel na rozsáhlý problém stigmatizace.
Problémy, o kterých společnost nemá informace
Pracovníci spolku Dobré místo vycházejí z předpokladu, že lidé s psychiatrickou diagnózou se v běžném životě setkávají s omezeními a problémy, o kterých společnost nemá informace. Proto se zeptali několika stovek lidí s vážným duševním onemocněním, s čím se potýkají a jakou pomoc jim poskytuje okolí. Výsledky ukázaly, že téměř 60 % respondentů po propuknutí onemocnění přestalo zvládat svou dosavadní práci a o zaměstnání přišlo. 18 % dotázaných pak bylo z práce propuštěno krátce po ukončení léčby v psychiatrické léčebně. 44 % dotazovaných poté nenašlo zaměstnání, které by zohledňovalo jejich pracovní potřeby a omezené možnosti. „Většina nemocných se po rekonvalescenci může vrátit k původnímu zaměstnání, ale u lidí s vážným duševním onemocněním to často není možné. I když se snaží obstát, nakonec o práci přijdou. Děje se to mladým lidem, kteří jsou na začátku pracovní kariéry nebo ještě na škole. Pro většinu z nich je propuknutí nemoci přelomem v životě, od toho okamžiku je všechno jinak. Lze to srovnat s úrazem, po kterém zůstane člověk na vozíku,” řekl pro server Lidovky Josef Gabriel.
Dobré místo proto začalo osoby s takovou zkušeností zaměstnávat, aby našly uplatnění a možnost seberealizace. „Máme zde například akademickou malířku, která vede výtvarné dílny. Na portále Lidé mezi lidmi spravovala rubriku Artbrut. Předtím, než přišla do Dobrého místa, dělala pomocnou práci, která neodpovídala jejím schopnostem,” uvádí konkrétní příklad Kateřina Málková.
Svépomocná skupina
V rámci Svépomocné skupiny lidí s duševním onemocněním, která vznikla letos v červnu, také zaměstnává Dobré místo deset peer konzultantů a šest peer lektorů. Ti pomáhají klientům z řad dalších nemocných s trávením volného času, s vyřizováním běžných denních záležitostí i řešením problémů jako je bydlení nebo invalidní důchod. „Člověk, který vážně onemocní, potřebuje pomoci navrátit se do ,normálního’ života a o to se ve spolku snažíme. Ve společnosti se to bohužel ne vždy daří. Snažíme se vytvořit takové prostředí, ve kterém každý zaměstnanec může využít své vlohy a svůj tvůrčí potenciál,” shrnuje pro HFC Kateřina Málková.
Protože peer konzultant je vždy osoba s vlastní zkušeností, může ostatní také motivovat svým vlastním příběhem a předáním autentických zkušeností. „V současnosti zaměstnáváme celkem 38 lidí,” upřesňuje Málková. Klubovna Dobrého místa (v podkroví pavilonu 19 PN Bohnice) díky tomu nabízí kromě konzultací i volnočasové aktivity. Například Multimediální dílnu, dílnu Bláznivé módní nápady a design, Výtvarnou dílnu a možnost zahrát si ping pong nebo stolní hry.
Reforma psychiatrické péče
Někteří ze zaměstnanců také působí jako novináři portálu Lidé mezi lidmi. Jeho cílem je informovat veřejnost o tématu duševního zdraví, zajímavých projektech, lidech, akcích, produktech i službách a vytvářet prostor pro vyjádření lidí se zdravotním postižením a zveřejňování jejich uměleckých či výtvarných děl. „Chceme, aby lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním, pojmenovali problémy, které je nejvíce tíží, a mohli se vyjádřit k připravovaným změnám,“ říká vedoucí multimediální dílny Eliška Košťálová. Změny se týkají především aktuální reformy psychiatrické péče. Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví zažil v roce 2017 duševní onemocnění každý pátý Čech, odborné pomoci se však nedostalo ani polovině z nich.
„Česká psychiatrie trpí podfinancovaností, nedostatkem koordinace služeb a omezeným rozvojem ambulantních a dalších služeb v přirozeném prostředí lidí s duševním onemocněním,” popisuje pro server Reforma psychiatrie Dita Protopopová z Ministerstva zdravotnictví. „Také máme obecně nízkou zdravotní gramotnost a míru prevence v této oblasti a naopak vysokou míru stigmatizace a diskriminace lidí trpících duševním onemocněním,” dodává. Výsledkem reformy, která probíhá a bude probíhat i v následujícím desetiletí, by podle ní měla být koordinovaná síť služeb, která bude schopna poskytnout komplexní péči s ošetřením všech potřeb duševně nemocných.
Ilustrační úvodní foto: Pexels
Ostatní foto: Archiv Dobrého místa