Potřebují někdy i 24hodinovou péči, zároveň si však přejí žít mimo ústav. Jenže bytů, které by byly vhodné pro lidi s těžkým fyzickým hendikepem, je nedostatek. V Brně se alespoň o částečnou nápravu snaží už od roku 1996 nezisková organizace Domov pro mne. Jejím cílem je snaha o zajištění důstojného neústavního bydlení pro hendikepované. Třeba pro ty, kteří jsou následkem úrazu či nemoci odkázaní na pomoc rodiny, ale kvůli nevyhovujícímu bydlení musí být v ústavech. Domov pro mne se v současnosti zaměřuje hlavně na to, aby existovala možnost kvalitního bezbariérového bydlení. A první střípky úspěchu se objevují.
„V roce 2012 jsme získali do nájmu dva sousedící bezbariérové byty od soukromého vlastníka. Zde začali bydlet 4 lidé s velmi těžkým tělesným postižením. Díky sdílení nákladů na bydlení a osobní asistenci si mohli dovolit žít ve své domácnosti mimo ústav,“ popisuje pro HFC Jarmila Vokálová, výkonná ředitelka Domov pro mne. Jeden z obyvatel, kteří díky organizaci získali možnost bydlet v běžném bytě, strávil dokonce 30 let svého života v ústavu. „Tito lidé konečně poznali svobodu rozhodování, ale také odpovědnost za to řídit si svůj život. Všichni se ohromně posunuli díky nově nabytým zkušenostem,“ pokračuje Jarmila Vokálová.
Lepší kvalita života a začlenění do společnosti
Za dobu, co toto bydlení realizují, si podle Jarmily Vokálové v rámci organizace ověřili, že takovéto bydlení je možné a ekonomicky udržitelné i pro lidi, kteří se bez pomoci sami nedokážou poškrábat na nose. „Proto usilujeme o další takové byty. Obracejí se na nás lidé, kteří žijí v ústavu, a píší, jak jim chybí soukromí a možnost žít aktivně po svém. Nyní se nám podařilo získat větší byt v městské části Vinohrady, který byl za peníze města zrekonstruován a budou zde bydlet 4 lidé s těžkým tělesným postižením, kteří potřebují dopomoc 24 hodin denně,“ pokračuje.
Lidé s těžkými hendikepy mají velké nároky na prostor kolem sebe. Potřebují velký byt a uzpůsobit ho a vybavit tak, aby mohli být co nejsamostatnější. Podle slov Jarmily Vokálové se také potřebují snadno dostat k lékaři, do obchodu, na úřad a podobně. „Zároveň chtějí žít aktivně a bavit se s lidmi kolem sebe, zapadnout. Proto je naprosto nevhodné pro lidi s tělesným postižením budovat velké domy nebo nějaká ghetta, kde bude spousta vozíčkářů a jako bonus ještě někde mimo město se špatnou dostupností kamkoliv,“ vysvětluje pro HFC Jarmila Vokálová.
Každý zdravý člověk, který o takovém bydlení pochybuje, by si podle ní měl položit jednoduchou otázku: Kdybych najednou skončil po nemoci nebo úrazu na vozíku, chtěl bych být přesunut v mladém věku mezi seniory do domu s pečovatelskou službou nebo automaticky bydlet v domě jen s dalšími vozíčkáři? „Já myslím, že většina si řekne, že určitě ne. Pro lidi s tělesným postižením je potřeba zajistit bydlení v běžné zástavbě s dobrou občanskou vybaveností. Pomoc může přijít za nimi domů v podobě osobní asistence,“ přibližuje Jarmila Vokálová a pokračuje: „V současnosti kromě nedostatku bezbariérového bydlení je špatná i nabídka co do kvality bezbariérových bytů.“ Podle ní chybí naprosto bezbariérové byty s větší rozlohou, kde by mohl žít člověk na vozíku s rodinou. Nebo byty, kde by bylo možné realizovat alternativní formy bydlení, jako například sdílené bydlení pro studenty s hendikepem i bez a podobně. V současnosti je drtivá nabídka bezbariérových bytů malometrážních.
Systémové řešení není, organizace však spolupracuje s úřady
Jarmila Vokálová připouští, že jejich snažení je sice důležité, ale pomůže pár jedincům. „Nejedná se o systémové řešení, celou problematiku to nevyřeší,“ říká. I tak si jednání s městem Brnem pochvaluje. „Rádi bychom získali další byty, momentálně jednáme s dalšími městskými částmi,“ uvádí. Je totiž spousta zájemců, kteří touží po důstojném životě ve vlastní domácnosti, kde si mohou rozhodovat o svém životě. „Ale spousta lidí bohužel tuto možnost nemá a buď jsou ve velkokapacitních zařízeních, nebo žijí doma se stárnoucími rodiči a nemohou se osamostatnit,“ popisuje pro HFC a dodává: „Ruku v ruce se současnou myšlenkou deinstitucionalizace sociálních služeb je potřeba řešit systémově bytovou politiku a dostat tyto věci do zákona. Zatím se angažujeme na lokální úrovni, kdy ve městě Brně probíhá a bude probíhat přestavba i výstavba různých objektů určených pro běžné nebo sociální bydlení a snažíme se v rámci těchto investic ovlivnit, aby se rekonstruovaly a budovaly bezbariérové byty.“
Jako příklad uvádí právě zrekonstruovaný byt, který od města získali. „Byl v nevyhovujícím stavu, proto jsme město požádali o finance na rekonstrukci. Schvalovací proces trval více než rok, uspíšit to nešlo, protože jsou na vše dané postupy. Byla nutná součinnost nás, magistrátu i městské části,“ popisuje. Ačkoli to zpočátku bylo náročnější na domluvu a zkoordinování, vše se nakonec podařilo a rekonstrukce bytu je hotová. „Nyní byt vybavujeme a během dvou až tří měsíců se tam budou stěhovat jeho noví obyvatelé,“ doplňuje.
Není to jen o bydlení
Naplno se činnost organizace rozjela v roce 2004, Domov pro mne byl dokonce první, kdo začal poskytovat v Jihomoravském kraji terénní odlehčovací služby pro osoby se zdravotním hendikepem. V tom Domov pro mne pokračuje i nadále. „Vedle toho pořádáme týdenní a víkendové pobyty pro děti a dospělé, příměstské tábory pro děti a koučování pro pečující osoby,“ vyjmenovává pro HFC aktivity organizace Jarmila Vokálová. „Na začátku pracovali v Domov pro mne 2 osobní asistenti a hrstka dobrovolníků, v současností máme v terénu kolem 50 osobních asistentů a ročně se do našich aktivit zapojuje více než 60 dobrovolníků,“ shrnuje.
Ve spolku pracují také lidé s hendikepem. „Naší snahou je, aby se do směřování organizace zapojovali lidé s hendikepem nebo jejich blízcí, a to na různých pozicích, nejen zaměstnaneckých. Díky tomu děláme věci, které jsou potřeba a mají smysl, i když jsou náročné a čeká nás spousta překážek,“ přibližuje Jarmila Vokálová. V současnosti v Domov pro mne působí lidé s postižením ve správní radě a valné hromadě a na pozici dobrovolníků realizují některé volnočasové aktivity.
Foto: Domov pro mne