Sobotní ráno v centru Vídně je velmi klidné. V ulicích jsou leda pejskaři nebo pozdní flamendři. Zato z kuchyně kavárny Vollpension je slyšet čilý ruch. Pár minut po osmé hodině se finišuje s přípravou první várky dortů a koláčů na ranní směnu. Vcházím do kavárny, která je plná starožitného nábytku a dobových fotografií na stěnách. Zatím je tu prázdno, ale na všech stolcích cedulka „Rezervace“, tak zkouším štěstí, zda by přece jen jedno místo nebylo. „Jasně, něco určitě najdeme!“ říká provozní Hannah Lux a vysvětluje, jak funguje poněkud netradiční koncept jídelníčku. Zaplatíte si čas, který chcete v kavárně strávit, například 30 / 60 / 90 minut. Jeden z hodinových balíčků stojí téměř 14 euro (335 Kč) a v ceně máte dvě povidlové buchty s vanilkovým krémem a neomezené množství bio limonády a teplých nápojů. Po dvaceti minutách mi na stolku přistály obří nadýchané buchty, které bohatě vystačily jako snídaně. V mezičase se kavárna rychle zaplnila. Naproti sedí rodina s dětmi, opodál tři kamarádky a několik stolků obsadili zahraniční turisté. „Omas a Opas“ neboli babičky a dědečkové pracují nejen v kuchyni, ale někteří také obsluhují. Kdo chce, tomu v němčině či v angličtině vysvětlí, proč má Vollpension vyšší ceny než ostatní podniky. Nejen kvůli kvalitním surovinám, ale hlavně proto, aby finance dostaly hlavní hvězdy této firmy – senioři, kteří si chtějí přivydělat.
Mimo bublinu
Dalším místem, kde si můžete dát něco dobrého a zároveň popovídat, je v kiosku Vollpension u stanice metra Schwedenplatz. Jednou až dvakrát týdně tu prodává dorty a koláče třiašedesátiletá Eva Zauchinger. „Pracovala jsem celý život v marketingovém oddělení kongresového centra. Byla jsem zvyklá komunikovat se spoustou lidí. Před třemi lety jsem šla do penze, abych se mohla víc věnovat nemocnému manželovi. Je o dost starší a potřebuje v podstatě nonstop péči, kromě toho vypomáhám s péčí o hendikepovaného synovce. Najednou jsem se ocitla v takové zvláštní bublině, kdy řešíme hlavně léky a doktory. Zaujalo mě, že tady ve Vollpension si můžu něco přivydělat k důchodu a taky popovídat se spoustou zajímavých lidí různého věku. Náš kiosek je přímo v centru města, takže sem chodí hodně zahraničních turistů, kteří se zajímají, co tu máme,“ řekla mi Eva, která na práci ve Vollpension oceňuje také to, že sdílí zkušenosti s ostatními. Prý není zrovna expert na pečení, to raději přenechává kolegům a kolegyním z týmu. „Líbí se mi, že u nás ve Vollpension nikdo neřeší věk. Každý prostě něco umíme a učíme se od sebe navzájem. Díky tomu přijdu na jiné myšlenky. A taky mě těší, že se mnou někdo počítá a váží si toho, co dělám,“ říká Eva.
Nové možnosti
Zakladatelé firmy začali v roce 2012 s testovacím provozem první mezigenerační kavárny ve Vídni. Rozhodli se, že nejdříve zjistí, zda by byl o dorty a koláče od seniorů a seniorek zájem. „Chtěli jsme zkombinovat víc věcí najednou – nabídnout starší generaci možnost pravidelného přivýdělku, ukázat jim, že nás zajímá, co umí, a také je propojit s mladšími lidmi. Přišlo nám, že už není moc příležitostí, kde by se mohlo přirozeně potkat víc generací. A na dorty? Na ty chodí lidé všeho věku! Dobroty z Vollpension nejsou sice vizuálně dokonalé jako od profesionálních cukrářů, ale myslíme si, že jsou nejlepší, protože je prostě pečou s láskou naše babičky a dědečkové,“ říká Mike Lanner, jeden ze spoluzakladatelů firmy, která postupně expandovala. První pobočka v Schleifmühlgasse 16, poblíž oblíbeného venkovního tržiště Naschmarkt, si rychle získala své stálé zákazníky. Následovala další kavárna v Johannesgasse 4A, což je pár kroků od katedrály svatého Štěpána, a přibyl také zmíněný kiosek.
Pečení na dálku
Stejně jako jiné kavárny a restaurace musela i Vollpension během pandemie ze dne na den zavřít. Firemní tým má 45 zaměstnanců, z toho je více než polovina seniorů, kteří byli zvyklí na pravidelný příjem z kavárny. Majitelé přišli s dalším inovativním nápadem - spustili webovou stránku, kde senioři a seniorky učí pekařské a cukrářské řemeslo v rámci placených kurzů. Některé lze sledovat živě přes Zoom, jiné si můžete pustit ze záznamu. V každém videu uvidíte tipy a triky zkušených pekařek a cukrářů. Dozvíte se, jak se připravuje štrúdl, Sacher dort nebo povidlové buchty. Zájem stovek diváků povzbudil majitele firmy k dalšímu kroku. Nedávno zveřejnili výzvu do celého světa, ať se jim hlásí senioři, kteří se chtějí stát novými lektory pečení. Během dvou dnů se jim přihlásilo téměř 500 zájemců z Evropy i zámoří a díky tomu se milovníci sladkého mohli naučit, jak se peče v Indii nebo na Novém Zélandu.
Radikální změna
Podle Evy Zauchinger není Vollpension jedinou firmou, která v Rakousku pochopila, proč je dobré zapojit seniorskou komunitu. „Před pandemií nám dávala většinová společnost najevo, že my senioři jsme na obtíž. Obvykle se mluvilo o tom, že stojíme moc peněz. To nebylo zrovna příjemné poslouchat… Jenže během pandemie se situace radikálně změnila. Spousta firem musela zavřít, protože si bývalí zaměstnanci sehnali práci v jiném oboru. Personalisté pochopili, že musí přilákat nové lidi, a zjistili, že spousta seniorů má zájem pracovat. Ženy v Rakousku chodí do důchodu v šedesáti, což mi přijde hodně brzy. Většinou mají ženy ještě dost sil na to, aby pracovaly třeba na částečný úvazek, tak proč je nezapojit? Jsem ráda, že si řada firem uvědomila naši hodnotu. Dokonce jsem viděla i speciální náborové kampaně, které jsou zacílené přímo na nás seniory,“ říká Eva.
Foto: Judita Matyášová, Mark Glassner, Lichtschaltertv