Elena Tulupova přijela do Česka před 12 lety za prací. V Petrohradu, odkud pochází, vystudovala farmacii, věnovat se ale chtěla spíše výzkumu. „Mým snem byl vždy vědecký výzkum, před těmi 12 lety se v Rusku výzkum moc nepodporoval, proto jsem se rozhodla jít do zahraničí,“ říká pro HFC Elena. Když se rozmýšlela, kde pracovně zakotví, hrála roli vzdálenost od Ruska i právě možnost pracovního uplatnění. „Nechtěla jsem daleko od rodiny a přátel,“ popisuje Elena a dodává: „Věděla jsem jen, že nechci daleko. O Česku jsem toho moc nevěděla, měla jsem ale intuitivní pocit, že se nám tu bude dobře žít.“
Začala si zde tedy hledat práci a když přišla nabídka z Akademie věd ČR, Elena se i s manželem a synem odstěhovala do Prahy. „Jeli jsme sem, protože jsem už měla práci. Člověk sem nemůže přijet jen tak, bez práce nedostanete vízum ani povolení k pobytu,“ popisuje. V pracovním kolektivu byla velmi dobře přijatá a nevzpomíná si na žádnou špatnou počáteční zkušenost kvůli své národnosti. „Přiznám se, že jsem spíš ze začátku měla určité předsudky vůči ostatním Rusům v Česku. Myslela jsem si, že všichni – mimo Akademii věd – jsou zbohatlíci,“ usmívá se Elena s tím, že při setkání s ostatními migranty z východních zemí zjistila, že to tak není.
Dobrovolnictvím k integraci
Elena po nějaké době náhodou objevila dobrovolnické centrum Lékořice, skrze které se dostala jako dobrovolnice do Thomayerovy nemocnice. „Nikdy dřív jsem se s dobrovolnictvím nepotkala, ta představa pro mě ale byla lákavá,“ popisuje Elena, proč se rozhodla zapojit do pomoci druhým. „Dlouho jsem váhala, jestli se na to budu hodit, pak jsem ale centrum oslovila a stala se dobrovolnicí na dětské neurologii, a to pro mě mělo zásadní význam,“ říká Elena. „Pomohlo mi to vlastně pořádně mluvit. Ne se jen učit gramatiku, ale opravdu komunikovat s Čechy,“ doplňuje.
Díky dobrovolnictví se také setkávala se spoustou lidí. „Bylo to vlastně poprvé, co jsem se setkala s někým mimo moje pracovní prostředí. Seznámila jsem se s dalšími dobrovolníky, ve věku od 18 do 70 let, takže opravdu různorodá skupina,“ říká. „Dobrovolnictví mi vlastně pomohlo se lépe integrovat do české společnosti,“ dodává Elena.
Pomoc příchozím
To už byla Elena v Česku asi šestým rokem a díky dobrovolnictví zjistila, že by chtěla pracovat více mezi lidmi, vyjít z laboratoře a zároveň pomáhat lidem, kteří do Česka přišli a mohou mít problémy s integrací. „Kolegyni z Ukrajiny tenkrát napadlo, že bychom mohly dělat nějaké přednášky pro neodbornou veřejnost,“ uvádí Elena. „Ona byla v té migrantské komunitě více zapojena a věděla, s čím se potýkají,“ říká. Elena s kolegyní proto začaly pořádat přednášky pro rusky mluvící migranty na témata týkající se zdraví. „S ohledem na naše znalosti jsme se rozhodly, že jim zprostředkujeme informace, ke kterým se tady nedostanou nebo neví, jak se k nim dostat,“ popisuje Elena. První přednášku si připravila na téma prevence rakoviny a měla velký úspěch.
Díky účasti na konferenci se navíc Elena s kolegyní setkaly s lidmi z organizací, které pomáhají migrantům v Česku v oblasti zdraví, a dozvěděly se o mnoha programech, které mají stát i organizace v nabídce. „Pro nás to byl trošku šok, převážně v dobrém, kolik možností a kolik programů se nabízí,“ říká Elena a dodává: „Jenže problém byl, že jsme o tom neslyšely, ty informace se k nám do té doby nedostaly a nás ani nenapadlo, že by to existovat mohlo.“ I to byla jedna z věcí, která Elenu podnítila k založení organizace AMIGA, což je zkratka anglického názvu Agency for Migration and Adaptation (Agentura pro migraci a začlenění).
Integrace a pomoc lidem v Česku
Kromě pořádání dalších přednášek se Elena rozhodla využít své skvělé zkušenosti z dobrovolničení. „Vzpomněla jsem si, jak moc mi to pomohlo. Rozhodly jsme se proto, že oslovíme i další migranty, jestli nechtějí provozovat nějakou dobrovolnickou činnost,“ vysvětluje, proč se rozhodla zprostředkovat tuto možnost i ostatním migrantům, převážně pak ze zemí bývalého Sovětského svazu. A tak vznikl nový projekt Dobrovolníci s přízvukem. „Je to náš nejoblíbenější projekt, stále k nám přicházejí noví a noví migranti, kteří chtějí pomáhat. Ta pomoc je různorodá, někteří se chtějí zapojit u dětí, jiní třeba venčit psy z útulku,“ popisuje Elena. Nejvíce však podle ní spolupracují se seniory z Prahy 2.
Komunitní zahrada, kurzy angličtiny nebo třeba jógy, ale i přednášky, naposledy třeba o výrobě tradičních slovanských panenek. „Zapojujeme se i do akcí jako jsou Ukliďme Česko,“ vyjmenovává aktivity, které dobrovolníci z AMIGA s pražskými seniory podnikají. „Dokonce nás seniorky prosily, abychom jim na turnaj v ping-pongu dohodili nějaké mladé muže,“ směje se Elena. Podle ní jsou senioři rádi, že s nimi takové věci podnikají a že se učí nové věci a jsou aktivní, migranti procvičují jazyk a poznávají společnost. Zároveň nemá Elena pocit, že by se dobrovolníci nějak výrazně setkávali s předsudky kvůli svému původu. „Vlastně jsme tady spíš už taková rodina,“ dodává.
Protože se Elena osobně nesetkala s projevy nenávisti nebo předsudky kvůli své národnosti, cílem založení organizace AMIGA a s ní spojených aktivit nebylo někoho přesvědčovat, že lidé z bývalého Sovětského svazu nejsou špatní. „Ta naše nálada, se kterou jsme do toho šli, byla velmi pozitivní,“ říká Elena s tím, že vlastně spíše chtěli svými aktivitami poděkovat české společnosti, která je přijala. „Velmi brzy jsme si ale uvědomili, že naše aktivity vlastně pomáhají ke zlepšení naší image,“ doplňuje. Stalo se to hned na první akci se seniory, kdy jim jedna ze seniorek řekla, že vlastně změnila názor na lidi z bývalého Sovětského svazu, které do té doby všechny považovala za okupanty.
Spojení témat zdraví, práv a migrace? Karlova univerzita
Díky tomu, že se Elena začala zabývat tématem migrantů a migrace, se dostala ke své současné práci na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. „Působím nyní jako odborná asistentka z Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva,“ říká Elena, která tak spojila svoji odbornost z výzkumu se svými zkušenostmi z oblasti práva migrantů.
Zároveň se stala koordinátorkou konsorcia nevládních organizací spolupracujících s migranty. Elena si díky organizaci AMIGA i díky práci dalších nevládních organizací uvědomila, že situace kolem migrantů a jejich integrace není tak jednoduchá. „Ne všichni migranti jsou v dobrém postavení a setkávají se v Česku často s velmi těžkými překážkami. Uvědomili jsme si, že je důležité informace o pomoci šířit k nim samotným, aby věděli, jaká mají práva, ale i povinnosti,“ říká. Osobně také vnímá debatu, která se kolem migrace v posledních letech odehrává. Zatímco dříve se podle ní to téma tolik neřešilo, dnes je tomu přesně naopak. Jenže podle ní teď často chybí racionální debata. Výhodu to ale podle ní přece jen má – téma migrace se stalo viditelnější pro ty, kteří mohou pozitivně ovlivnit zlepšování postavení příchozích v Česku.
Foto: Archiv Eleny Tulupopové