„Naše společnost stárne, každý den odchází v Česku do důchodu 165 lidí. Průměrný předpokládaný věk dožití roste, v některých zemích by už do roku 2030 mohl překročit hranici 90 let. V Česku bude v roce 2050 třetina obyvatel starší 65 let, početně poroste skupina osmdesátníků,” vypočítává data Broňa Hilliová z organizace Elpida, která se seniory pracuje. „Když se ale dnes zeptáte mladých, jak si představují svoje vlastní stáří, ve velké většině nejdříve odpoví, že se tím zatím nezabývají, že mají ještě času dost,” pokračuje. Přirozených příležitostí k setkávání různých generací však příliš není, přestože je to prospěšné pro celou společnost. „Je důležité rozumět si navzájem, pomáhat si, využívat energii mladých a zkušenosti starších lidí,” dodává Hilliová. Právě o propojení a porozumění se Elpida snaží dlouhodobě, nyní prostřednictvím dechberoucích fotografií, na kterých senioři ztvárňují představy a sny mladých aktivních lidí o svém vlastním stáří. Ty jsou do půlky července vystaveny na pražské Náplavce. „Výstava má především přitáhnout pozornost k tématu stáří. Přestože se stárnutí týká každého z nás, naše společnost zatím starým lidem moc nakloněná není. Stále převládá spíše negativní obraz důchodce, který je nerudný, nemocný a my mu máme ,ještě přispívat na důchod`,” vysvětluje Hilliová.
„V módní fotografii je před objektivem nejčastěji mladá hubená modelka s univerzálně krásnou tváří. Jsem moc ráda, že v kampaních Elpidy můžeme jako stylové ikony ukázat i jiné lidi. Krása a styl podle mě nejsou o číslech – věku nebo kilech. Jsou o vnitřní spokojenosti, charakteru člověka a energii, kterou posílá do světa okolo sebe,” vysvětluje jedna ze spoluautorek projektu Veronika Ruppert, která s Elpidou dlouhodobě spolupracuje. Ta na snímcích pracovala spolu s mladou módní i portrétní fotografkou Bet Orten. Výstava je součástí širšího projektu OLD’s COOL, jehož cílem je ukázat, že i stáří může být cool. „Jsme si vědomi jistého zjednodušení, ale snažíme se tímto projektem zprostředkovat mladší generaci vlastní zkušenost. V našich centrech pro seniory, která provozujeme na Pankráci a v Holešovicích, se totiž denně setkáváme se seniory, kteří jsou vitální, zvídaví a otevření novým výzvám,” říká Broňa Hilliová. „Jejich zkušenosti a životní příběhy jsou pro nás velkou inspirací. A právě takový obraz stárnutí chceme nabídnout veřejnosti pokud možno tak, aby to bavilo jak nás, tak návštěvníky našich akcí,” doplňuje.
Hromada energie, vitality i zkušeností
„Mladší generace se může od té starší stále něco přiučit a naštěstí to platí i naopak. Udržuje to rodinnou, ale vlastně celkovou historii živou. Interakce s mladší generací posiluje a dodává energii starším lidem,” myslí si Anna Olšanská, která ztvárnila představy o vlastním stáří mladé šperkařky Janji Prokić. „Janja si přeje žít ve svém vinohradském bytě. Na rukou bude stále mít zlaté prsteny, na každé ruce jeden. Už v pěti letech jí kmotra vysvětlila, že rtěnka a nalakované nehty dělají ženskou upravenou,” usmívá se paní Anna. „Ráda by zůstala společenská, ale pořád trochu morous, to ji prý ani na stará kolena nejspíš neopustí. I když Janji styl nebyl přímo dle mého vkusu, byla jsem šťastná, že mě v Elpidě vybrali, abych představovala ideální stáří – prožité v bohatství a hlavně ve zdraví,” doplňuje. Podle ní si totiž také řada mladých lidí neuvědomuje, že stáří může být krásné, pokud ho člověk prožívá ve zdraví. Ona sama žije velmi aktivním způsobem života. Denně cvičí a běhá, má ráda umění a pracuje v kině Lucerna. Chodí na univerzitu třetího věku a zdokonaluje se ve figurální kresbě. Rozhovor dávala na dálku z amerického Colorada, kde je právě na trekkové dovolené.
Alois Piherztvárňující sny Jana Lukačeviče (foto: Bet Orten)
Jan Lukačevič je členem týmu české Akademie věd vyvíjejícího technologii pro zkoumání prachových bouří na Marsu a vizionář. Podělil se o vlastní představu stáří, kterou pak na fotografii ztvárnil pravidelný seniorský návštěvník kurzů Centra Elpida Alois Pihera. „Focení mě přimělo přemýšlet o tom, co mě vlastně čeká. Když už uvažuju nad budoucností, tak jde spíš o střednědobé výhledy. Takhle jsem se mohl zamyslet a trochu si ujasnit, co vlastně od stáří čekám,” vysvětluje mladý vědec Lukačevič. Přiznává, že od celé akce příliš nečekal, proto ho pak překvapilo až nečekané porozumění s panem Aloisem a jeho ženou. „Moc hezky jsme si popovídali. Bylo zajímavé porovnávat vlastní představy a reálné zkušenosti s tím, jak se vlastně starší lidé mají,” vzpomíná. „Nečekal jsem tu ohromnou vitalitu a vlnu pozitivní energie. Bylo zajímavé i pozorovat, jak rozdílné představy o stáří máme my všichni, kteří jsme se do téhle úžasné akce zapojili,” pokračuje. „Ta hromada zkušeností a zážitků je až neuvěřitelná. Když se bavím s prarodiči, vždycky mě trochu překvapí, jak věci dřív fungovaly. Myslím, že naslouchat starším je dobré i z toho důvodu, že se člověk může hodně naučit – a třeba některé chyby znovu neopakovat,” dodává.
Ztvárnit gay pár? Ne, děkuji
Jak uvádí stylistka a spoluautorka projektu Veronika Ruppert, porozumění a ochota se při realizace nemusela protnout ve všech aspektech. „Překvapilo mě, že nebylo vůbec jednoduché najít seniory ochotné ztvárnit pár Petra Vančury a Honzy Ciny. Ačkoliv u nás queer senioři rozhodně jsou, ukázat se na velké fotografii ve veřejném prostoru jako dvojice pro ně evidentně není tak komfortní a samozřejmé, jako pro mladou generaci,” popisuje menší rozčarování. „Nakonec nám Petra a Honzu ztvárnili dva šťastně ženatí pánové, Emanuel a Petr, kteří osobně nejsou queer, ale jsou otevření, tolerantní a neměli s tím žádný problém. A já jim za to tleskám a děkuju,” dodává. Právě v tomto vnímá mezi generacemi dnešních seniorů a mladých lidí výrazný rozdíl. „Když jsem o tématu tolerance vůči queer vztahům diskutovala loni při obhajobách studentských designérských prací ve Zlíně, setkala jsem se u obhajoby jedné z kolekcí na queer a gender téma ze strany nejmenované starší profesorky s názorem: ,Vždyť my jsme tolerantní, ať si doma dělají, co chtějí, ale ať se neprojevují na veřejnosti.` V podstatě jí vadilo, že studentská módní kolekce tematizuje transgender a jinou než straight sexualitu. Zároveň ale tvrdila, že ona je přece tolerantní, protože má řadu queer přátel. Ti se ale na veřejnosti tváří, že queer nejsou, a tak je to v pořádku,” vzpomíná Ruppert. Právě proto považuje za zásadní, že se nakonec známý herecký pár ztvárnit podařilo a je součástí výstavní kolekce na pražské Náplavce.
Překvapení však zdaleka nebylo spojeno jen s negativní energií. „S radostí jsme pozorovali nadšení Janji Prokić a modelky Anny Olšanské. Před focením výstavy se osobně neznaly, ač si o sobě zjistily spoustu věcí,” popisuje Lada Brůnová z Elpidy, která se na focení podílela. „Těšily se, až se poprvé uvidí, a to se mělo stát na vernisáži. Anna dorazila dřív a netrpělivě za mnou chodila zjišťovat, KDY UŽ dorazí Janja. Když se obě superženy uviděly, okamžitě si padly kolem krku,” pokračuje. „Pak jsem je ztratila z dohledu, a když jsem je po chvíli znovu potkala, řešily odstín rtěnky a sportovní oblečky na běhání. Teď už jen čekám, kdy nám do Elpidy přijde opravdová pohlednice – tentokrát ze společné dovolené,” směje se a dodává, že to byl v jejích očích ten pravý moment propojení generací.
Předsudky a obavy rozehnali ale také starší muži. Organizátoři očekávali, že se do focení příliš nepohrnou. „Máme totiž zkušenost, že jsou obecně zdrženlivější,” vysvětluje Lada Brůnová. „Oslovili jsme ale hned několik mužů a byli příjemně překvapeni, že na focení kývli – a ve výsledku si ho opravdu užívali,” říká.
Společnost není na stáří připravena
Podle Broni Hilliové z Elpidy by měla být společnost na stárnutí populace připravena. „Je jasné, že seniorský věk s sebou nějaká omezení nese – ať už mluvíme o pohybu, rychlosti, schopnosti orientace, nárocích na zdravotní a sociální péči, ale i městskou infrastrukturu,” přiznává s dovětkem, že právě města se budou v budoucnu radikálně měnit. „Líbí se mi japonský přístup, který se stárnoucí populaci přizpůsobuje už dlouho a vychází z toho, že co je dobré pro staré, je dobré i pro ostatní generace. Řekla bych, že u nás je to zatím skoro obráceně,” dodává.
Senioři se potýkají s celou řadou problémů, z nichž těmi nejtíživějšími jsou vedle často chatrného zdraví také samota, ztráta partnera, úmrtí přátel, ale také nedobré vztahy v rodině nebo finanční problémy. „Je potřeba říct, že slovem senior označujeme obrovskou skupinu lidí, kterým je společné jedno jediné kritérium, a to je věk. Je to vlastně trochu nebezpečné, rozhodně zavádějící,” zdůrazňuje Hilliová. Podle ní k propojování generací a chuti se poznávat už přirozeně dochází, často právě díky aktivitám v Centru Elpida na pražské Pankráci nebo v Holešovicích. „Třeba ,holky` z našeho pěveckého sboru, 22 dam ve věku 60-82 let, doprovázejí nejradši o generaci až dvě mladší hudebníky. Milují koncerty v klubech i na velkých festivalech a užívají si zaslouženou pozornost mladého publika. Naše pletařky z projektu Ponožky od babičky se na veřejných workshopech setkávají s děvčaty, která se chtějí naučit plést a která seniorky obdivují, protože umí něco, co ony ne a trpělivě se jim věnují. Pro obě strany jsou tato setkání přínosná,” vysvětluje.
Podle Hilliové je prokázané, že pokud má starší člověk možnost trávit čas aktivně s tím, že je celkem jedno jak, prodlužuje se doba, po kterou zůstane soběstačný, nejméně o pět let. „Je tedy potřeba vytvářet příležitosti a místa přátelská seniorům – kavárny, komunitní centra, komunitní bydlení – tak, aby se cítili začlenění do běžného denního života, udržovali přirozený společenský kontakt. Jsem si jistá, že tento přístup je prospěšný pro celou společnost napříč generacemi,” uzavírá.
Výstava je na pražské Náplavce k vidění do 13. července, pak se přesune na Slovensko, kde bude otevřena v polovině srpna. „Naše ambice jsou ale mnohem větší, rádi bychom ji dostali nejenom k slovenským „sousedům”, ale do celého světa. Věříme, že koncept OLD's COOL překračuje hranice – věkové i státní,” uzavírá Brůnová.
Úvodní foto: Bet Orten
Ostatní neoznačené fotografie: Jan Bartoš