Dvacetiletá Holanďanka Eva Vermeiren na konci dubna sdílela zkušenost, s níž se setkala na ulici ze strany skupinky teenagerů. Ta na ni měla během toho, kdy kolem nich procházela, zachrochtat v reakci na její postavu. Ve své emotivní zpovědi pak ukázala, že člověk jako ona za sebou může mít život plný zvratů. A ten ti, kteří se lidem s nadváhou posmívají, většinou neznají. Ona sama se totiž před několika lety potýkala s anorexií a byla na hranici života a smrti. A s poruchami příjmu potravy bojuje dodnes. Reakce teenagerů ji podle jejích slov jednak silně ranila, na straně druhé ji ale přiměla o problémech, s nimiž se potýká, více mluvit.
„Ráda bych poděkovala těm teenagerům, kteří si mysleli, že bude vtipné chrochtat, když jsem kolem nich včera procházela. Nejen že jste mi umožnili si uvědomit, že pořád existuje spousta tlustofobních blbců, ukázali jste mi také, že nejsem ještě tam, kde být chci,” započala svou výpověď Eva. „Ve chvíli, kdy jsem vás slyšela chrochtat, rozbušilo se mi srdce, zatímco jsem se snažila působit normálně a nepropuknout v pláč. Mé sebedestruktivní myšlenky převládly nad zdravým mozkem a řekly mi, že jsem hromada sra*ek. Přesto vás nenechám, abyste mě přivedli k pochybnostem o sobě samé,” pokračuje. „Ano, jsem tlustá. Jsem ale mnohem šťastnější než předešlé roky. Skoro pět let jsem se potýkala s několika poruchami příjmu potravy. Byla jsem podvyživená, na hranici smrti, upoutaná na nemocniční lůžko. Neztratila jsem jen váhu, ale i sebe sama a sílu žít.”
„Dnes jsem tlustá, mé tělo je poseté jizvami a stále bojuji s poruchou příjmu potravy (kompulsivní přejídání se) a některé další psychické záležitosti. Jsem ale mnohem dál než tehdy. Jsem schopná chodit do školy, mít smysluplnou práci a znovu nabývat sebevědomí. Nejprve jsem existovala, nyní přežívám a brzy budu žít naplno. Pořád bych se ráda stala fit, protože zdravé tělo potřebuju, abych dostála dobrodružstvím, která jsem si do budoucnosti naplánovala,” píše dále.
„Pokud ale shodit váhu znamená, že si tím poškodím své duševní zdraví, nestane se to. Nestojí to za to. Konečně vidím světlo ve tmě a nyní se nevracím jen ke své velikosti, ale také ke svému životu. Beru si svůj život zpět z područí mé duševní nemoci,” načrtává.
„Takže vám ještě jednou za to chrochtání děkuju. Nepřiměli jste mě jen si uvědomit, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, abych se ve své vlastní kůži cítila sebevědomá, současně jste mě přiměli posílit sílu vůle, abych něco ve světě dokázala. Ráda bych normalizovala mluvení o problémech s duševním zdravím a vzdělala více lidí o potížích s neviditelnou nemocí. Dali jste mi smysl,” uzavírá svůj příspěvek.
Text rozdělený celkem do osmi tweetů mladá žena posléze zveřejnila také na serveru Bored Panda, kde se dočkal více než 200 tisíc přečtení a dostal se také do hledáčku dalších médií. Sama Eva si založila vlastní web s názvem Recovery for Eva a plánuje psát motivační blogy pro další muže i ženy, kteří se nacházejí v podobné situaci.
Foto: Archiv Evy Vermeiren