Kladenská organizace Etincelle už dvanáct let systematicky vytváří pracovní místa pro lidi s mentálním postižením. „My se v podstatě zaměřujeme na vytváření pracovních míst pro lidi s hendikepem, pro lidi, kteří to mají v životě trošku těžší,“ říká provozní ředitel organizace Roman Anděl. „V současné době máme dohromady řádově 150 zaměstnanců, z toho asi 100 s lehkým mentálním postižením, kteří pracují na poloviční úvazek. Vysoký počet kolegů s hendikepem nás staví do pozice jednoho z největších zaměstnavatelů této cílové skupiny v Česku,“ doplňuje. Etincelle začala své poslání plnit zpočátku tréninkovými kavárnami, postupem času však přicházely nové nápady, a tak vznikly pekárny, bistra nebo úklidové firmy. „Máme kavárny v Praze, máme bistra v Kladně, už je toho v podstatě dost,“ usmívá se Anděl. A jedním z provozů, kterému se věnují téměř od svého počátku, je také farma v Ledcích u Slaného.
Roman Anděl, provozní ředitel Etincelle
Farma jako start
Farma je jedním z prvních projektů organizace. Funguje už přes deset let a navázala na provoz dnes už zrušeného ústavu pro lidi s mentálním postižením, který farmu dříve sám provozoval. Sídlí tedy v jeho areálu nedaleko Prahy a dnes zaměstnává deset pracovníků, kteří se s takovým hendikepem potýkají. „Jsou totiž práce, které lidé s mentálním postižením zvládnou bez problému. Tím, že jim tu příležitost dáte, jim umožníte, aby se mohli více začlenit do společnosti,“ říká provozní ředitel Anděl a dodává, že lidé s takovým hendikepem potřebují ke své práci jen asistenta, který jim práci zadá, zkontroluje její kvalitu, nebo ukáže, jak se dělá. „Napříč naší historií se ukázalo, že naši hendikepovaní kolegové tu práci bez problémů mohou vykonávat,“ dodává.
Takovým asistentem na farmě v Ledcích je Richard Navara, který je pro pracovníky kromě šéfa také oporou. „Funguje v podstatě jako manažer farmy,“ říká Anděl. Navara se na farmě angažuje už tři roky. Jeho práce podle něj spočívá v opakovaném vysvětlování určitých činností, protože někteří z pracovníků si osvojené úkony další den nepamatují. „Mezi kolegy jsou mnozí, kteří si naopak pamatují vše a jsou moc šikovní,“ hodnotí a dodává, že práce je o jeho individuálním přístupu ke každému pracovníkovi zvlášť.
Farma se zpočátku zaměřovala výhradně na chov ovcí, dnes už má širší sortiment zvířat a pěstuje také různorodé plodiny. „Spolu s našimi zaměstnanci se starám o ovce, prasata, kozy a slepice. Pěstujeme také okurky, rajčata nebo bylinky,“ vypočítává Navara a dodává, že se jedná o příjemné prostředí připomínající malou rodinnou farmu. Vedle jím uvedených zvířat je farma domovem také dvaceti kachnám, deseti husám a několika prasatům. „Většina ze zaměstnanců chodí na dopolední směny, na odpolední pak už chodí jen skupinka dvou tří lidí, na krmení a zavření zvířat,“ popisuje.
Richard Navara, manažer farmy
Víc než jen práce
Richarda Navaru práce na farmě baví už z toho důvodu, že původně dlouhá léta pracoval jako zootechnik. „Je to tedy práce, která mi je z podstaty blízká,“ popisuje. Přiznává však, že mu dává mnohem více a jeho samotného obohacuje také po lidské stránce. „Vždycky mě bavilo pracovat s lidmi. A tady mi to navíc dává něco jiného,“ říká. „Těm lidem u nás dáváme něco ze sebe. A je tu ta přidaná hodnota, že i oni jsou pak přínosem pro naši společnost. Dokáží pracovat, dokáží dát těm zvířatům lásku a péči,“ pokračuje a dodává, že zatímco dříve byli lidé s mentálním postižením odsunuti na samý okraj společnosti, ukazuje se dnes, že je možné dát i jim příležitost a možnost zapojení do běžného pracovního procesu, respektive do společnosti.
S tím souhlasí také provozní ředitel Etincelle Anděl, podle něhož nemá práce efekt jen na život jednotlivých kolegů s postižením, které organizace zaměstnává. Daří se také přirozeně měnit pohled veřejnosti na lidi s hendikepem a jejich účast na pracovním trhu. „Vedle projektu farmy například také uklízíme jedno kladenské sídliště a naše práce spočívá v ručním dočišťování veřejných prostranství. Sbíráme odpad, který polétává mezi paneláky,“ říká. „Já věřím tomu, že naši kolegové, kteří tam dnes a denně procházejí a pracují pro blaho ostatních, pak skutečně mohou pohled dosud možná nedůvěřivých lidí k práci lidí s mentálním postižením změnit,“ domnívá se.
Soběstačnost a udržitelnost je klíčová
Pro farmu je stejně jako pro většinu podniků důležitá soběstačnost. Všechny z provozů organizace fungují formou sociálního podniku. Anděl proto poznamenává, že pokud si na sebe některý z podniků dlouhodobě nevydělá, nemá organizace jinou možnost než provoz radikálně změnit, nebo opustit. „Jde v tomto ohledu o běžný podnikatelský subjekt,“ říká. Organizace se proto vedle zásadního sociálního rozměru snaží, aby všechny její provozy (tedy vedle farmy také kavárny, bistra, pekárny i úklidové firmy) fungovaly na co nejvyšší profesionální úrovni. „Rozhodně se nesnažíme hrát na nějakou citovou složku, abychom upřednostňovali to, že zaměstnáváme kolegy s postižením. Snažíme se, aby kvalita služby byla co nejvíce podobná prostředí na běžném trhu,“ dodává.
Zaměstnávání lidí s postižením je podle Anděla pro podnik výhodné i v tom, že dostává pobídky z úřadu práce. „Ta je dostupná pro jakéhokoliv zaměstnavatele,“ uvádí. Zdůrazňuje však, že v případě organizace, kterou zastupuje, převažují osobní důvody a přesvědčení, že je tento směr správný. „Už jen to, že pomůžete lidem, kteří to mají složitější, a vidíte, že jsou na trhu práce bezproblémově zaměstnavatelní, a nejsou někde za vysokou zdí jako před rokem 1989, smysl má,“ říká. „Mám velkou radost z toho, když se některý náš subjekt dokáže na podnikatelském poli udržet a funguje dlouhodobě,“ říká.
Sama Farma v Ledcích svůj vlastní obchod nemá. Produkty většinou distribuuje mezi zájemce z okolí nebo rodiny zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že Etincelle provozuje také bistra a kavárny, nachází například maso, vejce nebo mléko uplatnění také tam. „Produkce farmy není taková, abych mohli zajišťovat pravidelné dodávky zboží,“ říká manažer farmy Navara.
Otevřít se veřejnosti
Etincelle by ráda v budoucnu otevřela farmu veřejnosti. „Rádi bychom, aby se farma dostala do obecného povědomí. Aby i lidé, kteří nemají příležitosti se s přírodou setkat, protože jsou například z velkoměsta, si tady zemědělskou činnost mohli zkusit,“ říká Anděl.
Manažer farmy Navara pak vidí ještě jeden rozměr takového propojení podniku s veřejností. „Chtěli bychom, aby si tu u nás udělali například zážitkový den. Aby přijeli s dětmi, nakrmili zvířata, udělali si tu oslavu, nebo tu prostě strávili celý den a měli požitek z toho, že stráví čas na vzduchu a současně se setkali s lidmi, kteří tu pracují,“ popisuje plány Navara. „Myslím, že spousta z nich pochopí, že nejsou nakažliví. Že se jich nemusí štítit nebo bát,“ pokračuje. „Když s nimi přijdou do bližšího styku, zjistí, že jsou lidi bezprostřední a že jsou často velmi vděční. Za to, že si s nimi někdo promluví, s něčím jim pomůže, že jim ukáže něco nového,“ uzavírá.
