Není to tak dávno, co jsme měli v práci dlouhou a ohnivou debatu o tom, jak v textu stručně charakterizovat člověka, který není Rom. Na to, abychom se však dostali ke kořenu věci, jsme museli udělat ještě jeden krok zpět a vysvětlit si, co vlastně pojmy Rom nebo rom přesně znamenají.
I přes velkou snahu o objasnění je totiž pořád mnoho lidí, kteří si myslí, že Rom znamená „člověk“, z čeho se pak velice jednoduše odvozuje, že Nerom označuje nečlověka – tedy že Neromové nejsou lidé. Není tomu tak ani v nejmenším. V romštině je tento pojem stejně tak jako třeba Čech v češtině slovem označujícím příslušníka (romského) národa. Až v druhém případě, a s malým písmenem, nese pojem rom význam označující muže nebo manžela. Pro ženu či manželku má romština označení romňi. Člověk se v romštině řekne úplně jinak – manuš.
Romové mají pro člověka, který není Rom, speciální pojmenování, v dnešní době už velice známé i široké veřejnosti, a tím je gádžo. Spousta lidí si myslí, že jde o nadávku. Možná k tomuto rozšířenému dojmu přispělo spojení dilino gádžo (třeba titulek jednoho z filmů od Tonyho Gattlifa). Ale i v tomto případě je to mylné vysvětlení. V překladu totiž samotný gádžo značí neutrálně člověka neromského původu a až třeba přívlastek mu dodává negativní zabarvení, v uvedeném případě dilino značí hloupý, bláznivý. Použitím pojmu ve svém projevu říkáme druhé straně pouze to, jestli ten člověk je nebo není Rom. Když mi v dětství máma řekla: „Jdu ke gádži“, bylo jasné, že jde k sousedce naproti. Méně známý pojem se stejným významem je goro pro neromského muže a gori pro neromskou ženu. A ještě jeden omyl. Ne vždy to musí značit Neroma „bílého“. Gádžo je totiž i například neromský Afroameričan.
Opakovaně se setkávám s postoji lidí, které označení gádžo uráží. Snažím se jim vysvětlit, že se nemůžu zaručit za každého jednoho Roma v České republice, který slovo pronese s jasným záměrem urazit. Hanlivost vyjádření pak má na svědomí spíše tón než slovo jako takové. Takové jednotlivce, kteří mají potřebu druhého urazit, ale najdeme jak u gádžů, tak u Romů.
Ostatně, připomíná mi to věčnou debatu nad slovem Cikán. „Odnepaměti to byli přeci Cikáni nebo Cigáni, a teď musíme říkat Romové!“ zní často jeden z argumentů. Když se k takové diskuzi náhodou dostanu, snažím se kromě historických souvislostí připomínat také důležitost emočního zabarvení, tedy to, jak daný pojem mluvčí pronese. A i když sama preferuji Roma před Cikánem, dokážu si představit, že i Cikán může znít přátelsky a dotyčného neurazí. Většinou však jde o lidi, kteří se už důvěrněji znají.
Pracovní debata neměla konce, protože u každé alternativy pro označení člověka s neromským původem se našlo nějaké proti. Nerom vyznívá „nelidsky“, gádžo snad kvůli své cizojazyčnosti lidi uráží a kostrbatý popisek v každé druhé větě prodlouží text o další stránku. Dohoda nad jednotným užíváním nepadla jednoznačně, nicméně i tak byla diskuze velice plodná. Minimálně v uvědomění si, že to, jak se ve veřejném prostoru vyjadřujeme, nám není jedno.
Ilustrační foto: Lukáš Houdek