Studují brněnské gymnázium a už delší dobu se věnují podnikatelským projektům v online, aplikace Nenech to být tedy není jejich první projektem. Je však tím prvním, který má primárně za cíl pomáhat. „Při snaze s něčím přijít mě napadla právě šikana,“ říká pro HFC jeden ze zakladatelů Jan Sláma. Se spolužáky přichází s jednoduchým řešením, jak nahlásit šikanu a tím přispět k řešení krizových situací.
‚Nemlčte, udělejte něco!‘ vyzývají skrze aplikaci
Samotný pojem šikana přímo v aplikaci studenti nepoužívají, slouží k nahlášení faktu, že se ‚někdo ve třídě necítí dobře‘. „Zaměřujeme se pak na mlčící většinu, která není se situací spokojená, ale zároveň se bojí zapojit do přímé podpory utiskovaných. Navíc se neptáme na agresora, takže uživatel ani nežaluje,“ popisuje Honza. Web může použít jak student, rodič i učitel.
S kyberšikanou, která je s růstem sociálních sítí a online komunikace častá, se aplikace umí popasovat, ale pouze za podmínky, že k ní dochází ve třídním kolektivu. Honza připouští, že tématu kyberšikany se věnují taky, i když teď aktuálně neznají žádné speciální řešení, jak s ní bojovat. „NNTB se teď dostalo z malého neziskového projektu proti šikaně někam úplně jinam, a je třeba to tak taky brát. Pro budoucí rozvoj zakládáme firmu a na vývoj dalších systémů již budeme potřebovat investice. Plánujeme něco trochu většího a pak se možná po nabrání dostatku zkušeností podíváme i na kyberšikanu. To téma nás zajímá,“ nastiňuje plány Honza.
Osobní zkušenost s šikanou
Podle výzkumů z roku 2016 se se šikanou setkává nějakým způsobem 9 z 10 dětí. Setkali se s ní Honza, David i jejich další kolega Pavel. „Dostali jsme se s ní do kontaktu hodně v našem okolí, třeba na základní škole, odkud jsem odešel na víceleté gymnázium Vídeňská v Brně. Až na výjimky jsem byl ale spíše součástí té mlčící většiny. Díky určité empatii jsem pak všechny utiskované podporoval a snažil se jim ukázat, že ta škola není jen černobílá. Až na motivaci jsem ale více nezmohl. Osobně jsem byl asi taky někdy na prvním stupni jejím terčem, ale to si už moc nevybavuji,“ popisuje Honza.
Dá se podle Honzy dneska šikaně vůbec vyhnout? „Myslím, že nějaké razantnější nenávisti a sociálním problémům se vyhnout dá, ale člověk nesmí vyčuhovat. Pokud jste ‚mrtvá ryba plující s proudem‘, jen těžko někoho zaujmete dostatečně na to, aby se do vás začal navážet. Je však otázkou, zda taková ‚mrtvá ryba‘ opravdu žije. Jakmile jste v něčem jiní, vždycky se najdou jedinci, kteří si vás v negativním slova smyslu všimnou,“ rozvádí myšlenku Honza.
Studenti, odborníci, Youtuber a ministerstvo
Tým lidí, kteří stojí za inovativním způsobem, jak řešit šikanu na školách, nepatří k největším. Kluci v podstatě začínali ve třech, později tým rozšířili „Úplně na začátku já, Pavel Ihm a David Špunar a postupně jsme přibrali programátory Jakuba Pekára, Ondřeje Gonzora a Tomáše Janouška,“ vyjmenovává Honza. S vývojem jim pomáhali také odborníci, Lenka Skácelová z Pedagogicko-psychologické poradny v Brně nebo vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský a pracovníci ministerstva školství, včetně ministryně Kateřiny Valachové. Vynechat nejde ani výraznou pomoc od youtubera Nejfakea. „Zpropagoval nás mezi dětmi,“ oceňuje pomoc Honza a doplňuje, proč pro spolupráci oslovil právě jeho: „Zastává názor, že tvář ani jméno nejsou důležité, podstatná je myšlenka a názor. Sám navíc ve svých videích o šikaně několikrát mluvil a děti se na něj obrací s prosbou o radu.“
Po spuštění projekty přišly pozitivní ohlasy a spousta mediálního zájmu. Honza s Davidem se dostali do hledáčku několika televizí, včetně ČT24, rádií, novin a spousty internetových magazínů v čele s Aktuálně.cz, Novinami či iDnes, fanoušky už sbírají také na sociální sítí Facebook a návštěvnost webu roste. Přišly však i reakce, které Honzu překvapily. Týkaly se úvodní plochy jejich webu. „Je děsivé, kolik lidí mě upozornilo na fakt, že na úvodní ploše je dítě tmavší pleti s tím, že ‚riskujeme pozitivní ohlasy‘,“ říká Honza a dodává: „S každým dalším varováním jsem si byl jistější, že úvodní fotku nebudeme za žádných okolností měnit.“
Foto: archiv Jana Slámy, Pixabay
Jazyková bariéra je často jedním z důvodů, proč se bojíme nebo ostýcháme s někým navázat řeč nebo vztah. Amanda Moore, studentka základní školy v Kalifornii, tenhle problém ale vyřešila velmi jednoduše. Použila online překladač od Google. Proč?