V reakci na případ hromadného sexuálního obtěžování žen v Kolíně (a jiných evropských městech) se na internetu začaly objevovat zprávy, podle kterých pachatelé, jimiž byli převážně muži severoafrického a blízkovýchodního původu, ve svém jednání vycházeli z údajné tradice zvané „taharruš gamá’í“ (v anglické transkripci „taharrush gamea“).
Jde například o článek, který vyšel 13. 1. na bulvárním serveru Expres.cz. Podle něj „to, k čemu na Silvestra došlo je podle mnoha názorů islámskou praktikou nazývanou taharrush. Uprchlíci ji považují za něco zcela přirozeného a ani nechápou, že by mohla být trestná.“
Po kritických příspěvcích některých uživatelů Facebooku (např. Jana Spousty, Šádího Shaanáha, nebo autora tohoto článku) zareagoval Expres.cz dalším, vnitřně rozporným, článkem, který sice uznává, že „možná je přehnané označovat taharrush za blízkovýchodní tradici“, ale zároveň se snaží pravdivost původního textu potvrdit poukázáním na některé konkrétní případy skupinového obtěžování žen arabskými muži.
Mezitím s vlastním kuriózním výkladem kolínských událostí přišel zpravodajský web Echo24 - mohly prý být „součástí arabské hry zvané taharuš gamea. To v překladu znamená ‘znásilňovací hra‘, při které větší skupina mužů obklopí oběť a jeden či více ji pak sexuálně napadají či znásilní.“
Jaká jsou tedy fakta? O žádné arabské (ani islámské) tradici spočívající ve skupinovém sexuálním obtěžování není dohledatelný jediný pramen, který by byl starší, než samotné kolínské útoky. A jak dokládá arabský výkladový slovník, termín „taharruš“ v arabštině jednoduše označuje obtěžování, zejména sexuálního charakteru. Slovní spojení „Taharruš gamá‘í‘“pak v rozporu s textem na Echu24 neznamená „znásilňovací hra“, ale „skupinové obtěžování“, což si lze ověřit i v aplikaci Google Translator.
Termín ‚taharruš‘ začala v souvislosti s kolínskými útoky jako první užívat německá policie. Ta upozorňovala na možné souvislosti mezi silvestrovskými incidenty a četnými případy davového sexuálního obtěžování, které provázely protirežimní demonstrace v Egyptě. Jednoduše tedy převzala arabské slovní spojení, jakým toto jednání označovala egyptská média. O interní zprávě policie, v níž se termín „taharruš gamá’í“ objevuje, pak 10. 1. informoval web deníku Die Welt. V textu však není řečeno nic o tom, že by šlo o nějakou tradici nebo hru.
Tuto zprávu později přetlumočila i některá anglojazyčná média. O dva dny později tak například učinil britský Daily Mail, jenž v tomto kontextu připomenul hojně medializovaný a diskutovaný případ televizní reportérky Lary Loganové, která byla roku 2011 napadena davem mužů během oslav rezignace prezidenta Mubaraka na egyptském náměstí Tahrír. Ani redaktoři Daily Mailu ovšem netvrdí, že by takové jednání bylo v arabských zemích společensky akceptované, natož považované za tradici nebo hru.
Ve stejný den bylo pro termín „taharruš“ založeno i heslo na anglické Wikipedii (na německé verzi se tak stalo již 10. 1., v den publikování zmíněného článku v Die Welt), mezi jejímiž přispěvateli se okamžitě rozhořela diskuze, zda je vůbec nutné, aby mělo pojmenování fenoménu sexuálního obtěžování v konkrétním jazyce samostatný článek. Ani tato internetová encyklopedie každopádně dosud domněnky o existenci znásilňovací tradice nebo hry nepotvrzuje.
Lze se tedy domnívat, že zkazky o skupinovém obtěžování jakožto arabské tradici vznikly zejména kvůli neopatrnému čtení původních německy psaných zpráv, čtenářským nadinterpretacím, které se na ně nabalovaly a odbyté práci novinářů přejímajících články ze zahraničí. Jak známo, mnohanásobné kopie se s každým dalším exemplářem méně a méně podobají originálu.
Představa „znásilňovací hry“ pak pravděpodobně vzešla ze záměny arabského „gamea“ (gamá’í) za anglické „game“ (mezi slovy neexistuje žádná etymologická vazba a nepodobá se ani jejich výslovnost). V angličtině jsou texty o „hře taharruš“ dohledatelné jen na nepříliš seriózních webech shromažďujících senzacechtivé zprávy za účelem výdělků z reklamy (např. na tomto indickém či tomto americkém) a ve čtenářských diskuzích (např. zde).
Sexuální obtěžování a jiné formy genderového násilí či útlaku jsou v arabských zemích nepochybně závažným problémem, který nelze přehlížet či bagatelizovat a který po právu přitahuje mnoho pozornosti i mezi samotnými Araby (viz tato debata v televizi al-Džazíra). Jakákoli kritika by se však měla opírat o fakta a nikoli o výmysly.
Je pravdou, že existují doložené případy skupinového obtěžování žen v Egyptě i jiných arabských zemích. Není ale pravdou, že by toto jednání bylo mezi Araby společensky akceptované, či dokonce považované za tradici nebo hru. Taková tvrzení lze tedy prohlásit za hoax.