Parta lidí okolo organizace Make Life Skate Life už několik let staví místa pro ježdění na skatech po celém světě. Může skateboarding přinést něco mladým lidem v zemích jako je Nepál, Etiopie nebo Maroko? „Skateboarding je pro každého, bez rozdílu rasy, náboženství nebo socioekonomických podmínek. Něco co si může každý užít,“ vysvětlují Samantha Robinson a Arne Hillerns. Svoje aktivity financují pomocí crowdfundingu a organizace je 100% dobrovolnická. Lidé, kteří parky stavějí, se sjíždějí z celého světa. Do projektu věnují svoji práci a týden či dva pomáhají na vlastní náklady. „Na jednu stranu jsou tu zkušení profesionálové, kteří se stavěním skateparků živí, na druhou nadšení začátečníci, kteří se nikdy předtím nedotkli betonu,“ říká Samantha a dodává: „Místní komunita většinou dodá pozemek.“ V květnu se Make Life Skate Life chystají postavit skatepark v Iráku ve městě Sulejmanija. Pozemek na stavbu dostali zdarma od radnice.
Co to je komunitní skatepark?
Pro nás je to veřejné místo, kde je každý vítaný a kde má každý vždy svobodný přístup zdarma. Jsou to skateparky, které patří lidem.
Kdo je staví?
Lidi, kteří staví skateparky přes projekt Make Life Skate Life, jsou hodně rozdílná sorta. Jsou z celého světa. Přijíždějí lidé z Indie, Ruska, Jižní Koreji, Japonska, Evropy, Austrálie, USA a ze spousty míst mezi tím. Pokud jde o zkušenosti, na jednu stranu jsou tu zkušení profesionálové, kteří se stavěním skateparků živí, na druhou stranu nadšení začátečníci, kteří se nikdy předtím nedotkli betonu. Co je spojuje, je obrovský zápal. Každý, kdo přijede, je neuvěřitelně nadšený. To je hodně inspirující.
Jak stavby parků financujete?
To záleží na každé stavbě. Někdy děláme crowdfunding a každý trochu přispěje. V poslední takové kampani jsme dostali 199 příspěvků z 25 různých zemí. Tyhle projekty jsou možné taky díky dobrovolníkům. Takže lidi buď dají peníze, nebo svůj čas. A často obojí (smích). Někdy dostaneme nějaké dary od organizací, třeba skaty, taky nám pomáhá Levi’s skateboarding. Ale nakonec stavbu dělají ti, co přijedou makat, mezinárodní skateboardingová komunita, která se někam sjede projekt dokončit.
Ve kterých zemích už parky stojí? Proč jste si je vybrali?
Irák bude osmou zemí. Skateparky už jsme postavili v Indii, Bolívii, Barmě, Etiopii, Nepálu a Maroku. Vybíráme na základě zemí a komunit, hledáme už fungující skateovou scénu. Taky nás většinou kontaktují různí skejťáci z celého světa, my si pak uděláme průzkum, abychom viděli, jestli to místo je dobré. Taky si místní komunitě řekneme o pomoc, pokud jde o pozemek.
Proč si vybrat skateboarding jako koníček nebo sport?
Skateboarding je pro každého, bez rozdílu rasy, náboženství nebo socioekonomických podmínek. Něco, co si může každý užít. My chceme sdílet to naše nadšení. Rozhodně si neděláme žádné nároky na to, říkat lidem v jiných zemích, jak se chovat nebo rozvíjet.
Může mít i vliv například na sebevědomí dětí?
Určitě, když začnou se skateboardingem, stanou se členy velké mezinárodní komunity. A všichni lidi mají potřebu někam patřit, být součástí něčeho. A tohle jim umožňuje patřit k něčemu, co je přesahuje. A taky vás to naučí, že když spadnete, je potřeba vstát a když to zkoušíte znovu a znovu, naučíte se i ten nejtěžší trik.
Jak se domlouváte s místními komunitami na tak kulturně odlišných místech?
Většinou už o nás vědí předem, často se vlastně ozvou oni nám. S těmi, co neznají nás nebo skateboarding, se bavíme, ukazujeme jim videa na YouTube, třeba předchozí projekty, nebo jim ukážeme, jak jezdíme my, abychom to trochu rozvířili a podpořili.
Jak se pak na to místní dívají, když je hotovo?
Děcka to milují! Představte si, že bandička z celého světa přijede k vám do města a postaví vám skvělý park úplně zadarmo, to by vás nadchlo, ne? Rodiče se sem tam zajímají o bezpečnost, což je pochopitelné. A my dětem doporučujeme nosit helmy, boty a chrániče. Ale to může být pro někoho prostě nedostupné. No a někdy to někteří prostě ignorují.
Jak je to s udržitelností? Starají se pak místní komunity o tyto parky?
Po dokončení předáme park do rukou místních skejťáků. Pokud je potřeba něco specifického, pomůžeme. Ale nemá smysl, aby skupina cizinců ty parky spravovala. Místní skejťáci a často taky místní úředníci to iniciují, my tu myšlenku naplníme, pak se starají oni.
Učí pak někdo na místě skateboarding?
To je v každé zemi jiné, ale v naprosté většině jsou někde blízko k dispozici skejty na půjčení pro začátečníky a místní organizují výuku. My taky někdy pomáháme s výbavou a nebo místní propojíme s někým, kdo může třeba nějaké skejty darovat.
Mají parky specifické programy nebo účely?
Každá země má nějaké problémy, které je potřeba řešit. Jordánsko přijalo přes milión uprchlíků ze Sýrie, Iráku, Jemenu nebo Súdánu. Takže jsou tam tenze, pokud jde o zdroje. Skateboarding je pak možnost pro lidi ze všech možných stran dělat něco společně. V Maroku zase například byl starosta města Taghazout nadšený z myšlenky vytvořit bezpečný komunitní prostor pro děti, protože tam turismus omezuje možnosti místních. V Nepálu jsou zas lekce speciálně pro holky, aby se pomohlo odstraňování genderových bariér.
Jak na parky reaguje policie?
Policie po celém světě má se skejťáky problémy, takže se to netýká jen některých zemí. Ale policie taky má ráda skateparky, protože omezují chaos na ulicích.
Co dalšího chystáte?
Na tohle se fakt těšíme. Nový park bude v Sulejmaniji v Iráku, v Kurdistánu. Je tam malá, ale silná skateová scéna a je připravená růst. Hlavní překážkou je prozatím nedostatek míst na ježdění. Díky všem z celého světa, co přispěli, se začne stavět 1. května, otevřít chceme už 19. stejného měsíce. Na stavbu jsme vybrali 23 678 dolarů (skoro půl milionu korun). Od města jsme dostali pozemek 400 metrů čtverečních. Stavět přijede 40 dobrovolníků. V regionu zasaženém válkou bude skateboarding dobrou alternativou trávení času pro mladé. Žijí tam stovky tisíc lidí zasažených válkou v Sýrii a válkou s ISIS.
Foto: Make Life Skate Life