Dcera bývalých otroků Hattie McDaniel začala se svou hereckou a pěveckou dráhou už v mládí. Později, ve 20. letech, se pak stala první Afroameričankou vystupující v rozhlasu, na stříbrném plátně debutovala roku 1932 rolí ve filmu The Golden West. Za ztvárnění role Mammy v kultovním snímku Jih proti Severu pak získala roku 1940 jako první Afroameričanka Oscara. „Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Její úspěch však provázely potíže kvůli striktní segregaci. Nebylo jí například umožněno zúčastnit se premiéry filmu v Atlantě. Také v sále, kde sošku přebírala, musela sedět u vzdálené zdi, odloučená od ostatních členů štábu filmu. Stejně tak odděleně prožívala také oslavy historického úspěchu, jelikož do podniků, kde slavili ostatní, nebyla vpuštěna. A segregace zvyklosti se jí nevyhnula ani po smrti. Ve své poslední vůli si přála spočinout na Hollywood Forever Cemetery. Ani to jí však nebylo umožněno. Hattie McDaniel, která se objevila ve více jak 300 filmech, zemřela roku 1952 na rakovinu prsu.
Hattie McDaniel se narodila roku 1895 v Kansasu jako třinácté dítě do rodiny bývalých otroků. Její matka se živila jako zpěvačka náboženských písní, její otec byl veteránem občanské války. Na přelomu století se rodina přestěhovala do Colorada, kde Hattie chodila na střední školu. Nejprve vystřídala řadu různorodých povolání, než se stala komičkou ve varieté po boku některých ze svých sourozenců. Tam také objevila svůj talent pro psaní písní. Později objížděla Spojené státy spolu s jedním z afroamerických orchestrů a ve 20. letech se pravidelně objevovala, jako první černošská zpěvačka, v rozhlasu. Tomu všemu byla učiněna přítrž krachem na newyorské burze, kdy přišla o práci i ona a následně se živila jako pradlena a servírka.
Počátkem 30. let se McDaniel přesunula do Los Angeles, kde se snažila vyhledávat filmové příležitosti. Začátky však nebyly snadné a ona se musela živit jako hospodyně, zatímco ve volných chvílích obrážela schůzky a konkurzy. Po čase se začala objevovat v rádiu v roli prostořeké služebné „Hi-Hat Hattie“. Díky ní se stala populární, nicméně její plat byl tak nízký, že musela pokračovat v práci hospodyně. K jejímu debutu coby filmové herečky došlo v roce 1932, kdy se objevila ve snímku The Golden West, o rok později v roli služebné ve filmu I’m no Angel.
Osudová Mammy
Průlom v její kariéře přišel v roce 1939, kdy se jí i přes velkou konkurenci podařilo získat roli Mammy ve slavném filmu Jih proti Severu. Byla pro ni osudová. „Milovala jsem Mammu. Myslím, že jsem jí rozuměla, protože moje vlastní babička pracovala na plantáži podobné Taře,“ uvedla tehdy tisku.
Přestože se z ní stala známá herečka, nebyla paradoxně kvůli jižanským segregačním zákonům v prosinci téhož roku na premiéru filmu v Atlantě vpuštěna. Producent filmu David Selznick chtěl dokonce událost z toho důvodu bojkotovat, ale Hattie ho přemluvila, aby na premiéru šel. Zúčastnila se až hollywoodského uvedení filmu o dva týdny později.
Strýček Tom?
McDaniel ale vzbuzovala kontroverze i z jiných důvodů. Některým bílým Američanům z Jihu vadil způsob komunikace postavy, kterou v Jihu proti Severu ztvárnila, se svými majiteli. Byla podle nich příliš prostořeká a familiární. Čelila také kritice ze strany lidskoprávních aktivistů, například organizace NAACP. Vyčítali jí, že nekriticky přijímá role služek nebo otroků a spolu se svými vyjádřeními tak reprodukuje a podporuje stereotypy vůči Afroameričanům. Někteří ji také označovali za Strýčka Toma – tedy někoho, kdo pro svůj vlastní prospěch podporuje nebo přehlíží vykořisťování ostatních. McDaniel si totiž roli služky zahrála minimálně v 74 snímcích. „Nikdy jsem se za své role neomlouvala,“ uvedla v reakci.
Kvůli kritice, která ji podle všeho trápila, v roce 1947 napsala vlastní odpověď na tyto hlasy, kterou zveřejnil časopis Hollywood Reporter. „Několikrát jsem režiséry přemluvila, aby vynechali z filmů dialekt. S návrhem souhlasili. Bylo mi řečeno, že v myslích diváků udržuji naživu stereotyp negerské služebnice. Myslím, že kritici obecenstvo vidí naivněji, než jaké skutečně je,“ píše v článku. O tom vypovídá také fakt, že ačkoliv v knižní předloze k filmu Jih proti Severu je slovo ‚negr‘ poměrně zhusta zastoupeno, ve filmu se podle některých médií neobjevuje ani jednou. I proto, že ho údajně Hattie McDaniel odmítla vyslovit. Asi nejznámější její reakcí na kritiku občanských aktivistů byla věta: „Proč bych si měla stěžovat, že vydělávám 700 dolarů týdně za hraní hospodyně? Kdybych to nedělala, vydělávám 7 dolarů jako jedna z nich.“ Na kritiku také reagovala argumentem, že pro mnoho Afroameričanů je vzorem, jelikož vidí, že se na stříbrném plátně může objevit také žena, se kterou se mohou identifikovat.
Oscary - značka Separé
Za roli Mammy v roce 1940 jako první afroamerická herečka v historii získala Oscara. Tomu však předcházela situace, kdy zatímco ostatní členové týmu černého koně večera, filmu Jih proti Severu, seděli společně u většího stolu na hlavních místech v sále klubu Cocoanut Grove ve věhlasném hotelu Ambassador, ona spolu se svým agentem i přes nominaci na prestižní cenu seděla kvůli striktní segregační politice hotelu u malého stolku při vzdálené zdi. Hotel tehdy považoval za laskavost, že herečku do svých prostor vůbec pustil.
„Toto je jedna z nejšťastnějších chvil v mém životě a já chci poděkovat každému z vás, kdo jste měl na udělení této ceny mé osobě zásluhu, za vaši laskavost. Jsem za ni velmi vděčná a měla bych se jí vždy držet jako majáku ve všem, co budu v budoucnu dělat. Upřímně doufám, že budu vždy přínosem své rase i filmovému průmyslu. Mé srdce je tak plné, že nedokážu vyjádřit, jak se cítím,“ uvedla ve svém proslovu při přebírání ceny. Oslavovat získání zlaté sošky ale musela také odděleně. V té době jí totiž do klubů, kam z předávání odcházelo slavit bělošské hvězdné osazenstvo, vstup umožněn nebyl.
Válečná zábavní segregace
Po svém historickém úspěchu dále ztvárňovala povětšinou vedlejší role nevycházející ze stereotypní linie. Hrála především černošské služebné. Vedle filmu se věnovala také charitě. V době druhé světové války byla předsedkyní černošské sekce Hollywood Victory Committee, která poskytovala zábavu a rozptýlení vojákům. Spolu s dalšími černošskými herci tak navštěvovala nemocnice a pořádala zábavní akce nebo večírky pro raněné. Jedinými bílými herečkami, které se podílely na těchto aktivitách Hattie McDaniel – tedy pro černošské vojáky – byly Bette Davis, Lena Horne a Ethel Waters. Její pooscarová kariéra však trvala jen něco přes deset let. Zemřela totiž už v roce 1952. Ve věku sedmapadesáti let podlehla rakovině prsu.
Tenhle hřbitov není pro černý
Hattie McDaniel ve své poslední vůli zmínila několik přání, která se týkala jejího obřadu, oděvu a místa posledního odpočinku. Bylo mezi nimi také to, že by chtěla být pochována na hřbitově Hollywood Forever Cemetery, kde je pohřbeno mnoho filmových hvězd. To však nebylo pozůstalým umožněno, jelikož v té době tento hřbitov praktikoval rasovou segregaci, a tudíž vyloučil možnost uložit v jeho prostorách ostatky afroamerické osoby, bez ohledu na její renomé. Byla tedy pochována na Rosedale Cemetery - místě, které uvedla ve své závěti jako druhé v pořadí.
Hattie McDaniel se za svůj život objevila ve více než 300 filmech. Na Hollywoodském chodníku slávy má hned dvě hvězdy. Jednu za svou rozhlasovou tvorbu, druhou za tu filmovou. V roce 1975 byla také in memoriam uvedena do Síně slávy filmových tvůrců černé pleti (Black Filmmakers Hall of Fame). Vzniklo o ní několik rozhlasových i filmových pořadů a před nedávnem byly také ohlášeny práce na její komplexní biografii.
Foto: Wikipedia