Co vlastně dnes znamená, když někdo řekne, že ve škole „učí IT“?
To je hodně široký pojem, asi si každý představíme něco jiného. Jde o to, že školní výuka už mnoho let nefunguje jako v době, kdy chodili dnešní rodiče na základní školu a skoro všude se učilo to samé. Od roku 2004 se učí podle tzv. rámcových vzdělávacích programů (RVP), což jsou tematické okruhy, co by měli žáci zvládnout. Jednotlivé školy mají své vlastní školní vzdělávací programy, kde je podrobně popsané, jaké metody budou používat. Když se děti učí o IT, tak je spektrum opravdu hodně široké. Mohou to být například přednášky o tom, jak vytvořit prezentaci pomocí online programů, nebo programování, ale také debata o bezpečném chování na internetu. Základní rámec je všude v ČR stejný, ale školy si volí hloubku a rozsah toho, jak se jednotlivým tématům a dovednostem věnují.
Řada škol musela během pandemie zásadně proměnit výuku. A s tím souviselo i to, že se děti musely přizpůsobit online prostředí. Co bylo podle vás nejobtížnější?
Ministerstvo školství na začátku roku 2021 schválilo změny RVP na základních školách. Dřív se děti hlavně učily základní uživatelské dovednosti, například jak používat internet pro vyhledávání informací. Nová verze RVP klade mnohem větší důraz na to, aby mladí lidé věděli, jak internet a technologie fungují. V čem je online prostředí přínosné, ale také jaká tam hrozí rizika. V našem IT kolektivu rádi parafrázujeme Bořivoje Brdičku, což je náš kolega z Národního pedagogického institutu, který říká: „Učme děti techniku ovládat, aby pak někdy technika neovládla nás.“ S dětmi je tedy třeba si povídat o tom, proč se jim zobrazují konkrétní reklamy a jak o nich nejrůznější firmy sbírají citlivá data. Během pandemie se vyučování „překlopilo“ do online prostředí doslova ze dne na den. Děti musely začít fungovat mnohem víc na internetu. Samozřejmě, že řada z nich už před pandemií byla aktivní na sociálních sítích, ale pro mnohé to byla nová zkušenost. Založily si profily, i když věděly, že tam je stanovený věkový limit. A pak bylo velmi obtížné se v novém světě zorientovat, protože je začali kontaktovat úplně cizí lidé a mnohdy to přerostlo až v obtěžování.
Obtěžování a různým formám zneužívání v online světě se věnoval film V síti, který měl premiéru pár týdnů před pandemií. Jak jste s ním na školách pracovali?
Organizovali jsme sérii projekcí a diskuzí pro učitele po celé republice, kteří pracují zároveň jako takzvaní preventisté. Debatovali jsme o tom, jak toto důležité téma probrat s mladými lidmi. Tento snímek totiž naplno otevřel téma, které se bohužel týká mnoha dětí nebo dospívajících. V rámci výuky IT jsme také dlouho řešili, jak by měl vypadat efektivní online nástroj, kde by se mladí lidé naučili, jak se chovat bezpečně na internetu a jak případně reagovat, když se dostanou do problémů. Není to jako třeba v dopravní výchově, kdy dětem nejdřív teoreticky vysvětlíte, jak se chovat na dopravním hřišti, a pak jim to prakticky předvedete. V online prostoru v podstatě hned vstoupíte „do praxe.“
Čemu se ještě věnují preventisté?
Organizují přednášky a debaty na školách, ale kromě toho si zvou externí odborníky například na téma kyberšikany nebo fake news. Pokud dítě řeší nějaký závažnější problém, tak preventisté přizvou ke spolupráci třídního učitele a školního psychologa. A co se týká zmíněné prevence bezpečného chování na internetu, vyučující už používají sdílenou online učebnu, kde učitelé s dětmi trénují nejrůznější situace, které mohou nastat, a povídají si například o tom, proč není dobré komukoliv posílat své fotografie nebo videa. Jedním z témat, která se také řeší, je zneužití identity na sociálních sítích. Důležité je, aby děti vnímaly klady i zápory používání technologií.
Prý je pro mladé lidi leckdy obtížné vstřebat obrovské množství informací, a proto trpí takzvanou digitální demencí. Co si pod tím lze představit?
Dnešní děti odmalička vyrůstají v přirozeném napojení na technologický svět, neznají už stav světa, kde by byly „odpojeny“. Extrémní reakci jedinců na přesycení technikou označujeme někdy jako digitální demenci. A proto je důležité nějak časově limitovat používání technologií, pěstovat kritické reflektování našeho fungování při práci s internetem a aplikacemi. U dětí jde o to, abychom s nimi nastavili zdravé návyky a vhodné hranice při používání technologií. Dřív se řešilo, kolik času tráví u televize. Dnes se řeší, že jsou na mobilu, tabletu či na počítači. Často ale zapomínáme na to, že i my dospělí trávíme na internetu spoustu času a děti automaticky přejímají naše modely chování. Pak se divíme, že nás v podstatě napodobují, a chceme po nich pravidla, která bychom sami nedodržovali.
Národní pedagogický institut má několik programů na rozvoj IT. Čemu se věnují?
Získali jsme finance z tzv. Národního plánu obnovy, což je program pro instituce a organizace, které potřebují pomoc s dopady pandemie. V rámci krajů fungují IT metodici a konzultanti IT guru, kteří zdarma zhodnotí celkovou situaci na škole jako například vybavení školy, kybernetickou bezpečnost a taky metody výuky. Kromě toho máme i další edukativní programy pro školy po celém Česku, školení do sboroven nebo nabízíme možnosti individuálně konzultovat strategii IT rozvoje školy pro ředitele a zřizovatele. Můžeme školy propojit s našimi odborníky, kteří mají pedagogickou zkušenost a umějí poradit, jak a co učit v oblasti digitálních technologií. Všechny informace rodiče i školy najdou na webu REVIZE.EDU.CZ. Mimo Národní plán obnovy také ministerstvo školství a náš institut ověřuje na desítkách škol kombinovanou výuku. Tedy takovou organizaci výuky, při kterých je část prezenční výuky nahrazena různými jinými formami vzájemného kontaktu a zpětných vazeb učitelů a žáků. Reagujeme tak na to, co při pandemii dělalo školám problémy a kde jsme se všichni museli nějak spolupráci s technologiemi naučit.