Myšlenka „lavičky pro všechny” podnítila debatu na sociálních sítích a kromě ocenění sklidila i kritiku. „Konečně lavička, na které se dá ve dne sedět a v noci odpočívat, určená pro bezdomovce jako symbol začlenění a pohostinnosti! Lidem, kteří spí na ulici, nechybí dům, chybí jim lavička!” napsal jeden z kritiků, kteří návrh odsoudili jako záměr, jak komplexní problematiku bezdomovectví řešit tím, že pro lidi bez domova zajistíme dostatek venkovních míst k sezení a ležení. „Kdo to kdy takto řekl nebo myslel?” reagoval na kritiku Stefano Boeri. „Cílem projektu nebylo změnit svět, ale pokusit se inovovat městské parky. Lavička nevyřeší problémy bezdomovectví nebo chudoby. Je to ale jeden ze způsobů, jak upozornit svět architektury a designu na výzvy v oblasti veřejných prostor,” dodal.
Architekt také připomněl, že v některých městech v různých částech světa lze najít lavičky nebo jiný „veřejný nábytek” opatřený kovovými hroty či jinými zábranami, které jej mají naopak lidem bez domova znepřístupnit. Přeje si proto, aby se sedačka stala symbolem bezbariérovosti a inkluzivity. „Být domovem pro ty, kteří nemají kde bydlet a najdou v tomto objektu své dočasné místo ve světě," uzavřel.
Stefano Boeri
Fotografie: Stefano Boeri Architetti