Přijali byste syrské uprchlíky? Internetoví diskutéři ne. A to z mnoha důvodů. Co na tom, že jen mizivá část z nich se opírá o fakta – s takovým šokem, jako je sedmdesát přibyvších do desetiapůlmilionové populace, je prostě potřeba se nějak vyrovnat.
Takže: Předně není pomoc Sýrii naše věc. „Země, které jsou Sýrii mnohem blíž, jsou mnohem bohatší než my. Proč si je nevezmou k sobě?“ „Proč se nepřesunou někam do Turecka nebo jiné země, která jej jim podobná náboženstvím i klimatem?!“ Doma máme totiž svých těžkostí dost. „Na nemocné děti u nás se musejí sbírat víčka, ale na uprchlíky máme?!“ „Znám několik spoluobčanů, kteří se ne vlastní vinou dostali do nouze. Doporučím jim, aby vás navštívili, jistě jim přispějete na živobytí a necháte je v chladných nocích u vás přespat.“ Pomoc face-to-face vůbec frčí, pokud možno komplexní a i s případnými důsledky: „Ať si každý, kdo s imigrací souhlasí, vezme k sobě jednu rodinu a poskytne jim doma azyl, majetkově zodpovídá za jejich kriminální činnost, šatí je, krmí a pomůže jim najít práci. Pokud to nezvládne, tak se obě rodiny odstěhují spolu do uprchlického tábora v Turecku.“
Pozor, ta rodina se může rychle rozplemenit: „Dnes si jich sem nastěhujeme 70, a za padesát let se nám zde rozmnoží na pětset!“ A jak varuje hlas internetu, „tohle není humanitární pomoc. Tohle je obsazení Evropy.“ Protože „z malých nemocných dětí vyrostou teroristé“, a „budou se dít věci, jako se dějí v muslimských částech všude v západních státech. Nemá cenu se rozepisovat, o co všechno jde, víme to všichni.“ Nevíme? Přece „za pár let tu budou řvát aláchagbar a střílet z Akček.“
Kromě toho je tu „budeme do smrti živit, dostanou bydlení, zdravotní péči, vše zdarma“, zatímco „normální Čech si musí vše včetně bydlení zaplatit“. Přitom „máme dost kriminality a darmožroutů i bez uprchlíků“: „stačí, že máme cikánskou národnost“.
Mimochodem celá pomoc syrským utečencům je vlastně „etnobyznys neziskovek“, které „nehodlají pomáhat lidem, kteří to potřebují“, ale pro které je „imigrant tím lepší, čím více je pro integraci problematičtější, typicky muslimové“, a na muslimy dokonce „dostávají příplatky“! A muslimy tu nechceme, protože „prostě věří v islám. Například jen to, že uznávají právo šaría, z nich dělá zrůdy“. „Každý muslim má enormní podíl na devastaci naší společnosti.“
Proč také přijímat muslimy, když „těm je tam dobře“?! Ovšem to, „kolik trpí křestanů v Síriji, to ti naši buzíci ve vládě asi neví.“ Na druhou stranu, i kdyby to věděli, ono „křesťan nebo muslim – tak nebo tak zdegenerovanej člověk“, když i „papež je zaprodanec kultu multikulti“. Nejlíp by bylo „zakázat kromě islámu i křesťanství, protože nebude to zase tak dlouho, co tomu bylo ‚kaj se, neb tě bůh strestá‘. Haw domluvyl sem.“
A co že se to vlastně během letoška stane? Na základě rozhodnutí vlády ze 14. ledna t. r. přicestuje nejdříve během letních měsíců do ČR zhruba sedmdesát lidí, tedy patnáct zraněných nebo nemocných dětí se svými rodiči a sourozenci, kteří zatím žijí v uprchlických táborech v Jordánsku. Aby se tito lidé vůbec do táborů dostali a dosáhli na status uprchlíků, jsou pečlivě prověřeni ze strany Úřadu Vysokého komisaře OSN (UNHCR). V jordánských táborech nyní ty, kdo projeví zájem o pomoc z české strany, znovu přešetřují čeští úředníci, aby šlo o osoby, které nebudou mít větší problém s integrací a které nebudou pro Česko představovat bezpečnostní riziko. Během svého pobytu v ČR budou tito ze všech stran prověření syrští azylanti navíc monitorováni. Pokud se zde rozhodnou zůstat, zůstanou; pokud se po skončení syrské krize budou chtít vrátit, zase se vrátí. Případně se přesunou do jiné země. Všechny tři scénáře využili například běženci z Bosny a Hercegoviny, kterých Česká republika přijala v letech 1992–1997 (v době jugoslávské války) stokrát víc, tedy 7 000.
I když samo ministerstvo vnitra, které má přesídlení Syřanů v gesci, ještě nerozhodlo, do kterého svého zařízení je bude směrovat, internet už to ví. Bude to pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. Takže bděme: „Případné nazi-islámské uniformy, tedy hidžáby, nikáby, ‚tradiční‘ muslimský oděv u mužů – foťte a hlašte.“ To by mohlo pomoci. Mezi „dovezenými uprchlíky“ sice prý bude „naštěstí dost křesťanů“, ale víme, jak to s nimi je. Haw, domluvyla jsem.
Foto: Kurští uprchlíci v Aleppu, Sýrie (autor: James Gordon)