Příběh mladého muže, Američana, který se stal nedávno v ulicích Prahy obětí násilí z nenávisti. O svém zážitku se rozhodl napsat, aby poukázal na to, že se takové činy mohou stát i těm, kteří je možná nejméně čekají.
Surrealistický den v Praze. Skoro tomu sám nemůžu uvěřit. Na ulici mě napadl nějaký cizí muž!
Odešel jsem ze schůzky s klientem, kterou jsem měl v centru Prahy, a zbývaly mi zhruba dvě hodiny času do další schůzky v Troji. Vždycky jsem se rád procházel, obzvlášť tak kouzelným městem, jako je Praha. Lépe se mi tak přemýšlí a protáhnu se tak aspoň od sezení u počítače. (Jsem Američan a natáčím videa, takže je často u počítače několik hodin upravuju a animuju.)
Přešel jsem Vltavu, prošel přes Letnou a dostal jsem se do Holešovic. Procházel jsem kolem Výstaviště a hleděl jsem si svého. Byla tam nějaká show s motorkami a na slavnosti se hemžili rodiče s dětmi, které si užívaly jízdu.
Kráčel jsem podél venkovní stěny budovy, kde probíhaly slavnosti, po pravé straně bylo parkoviště, když jsem vzadu na hlavě zničehonic ucítil tvrdý úder. Byl jsem tak dezorientovaný, že jsem se málem svalil na zem. Zmateně jsem se otočil, myslel jsem si, že do mě někdo omylem vrazil. Namísto toho jsem uviděl mladíka mezi pětadvaceti a třiceti lety v zelené nylonové sportovní bundě, který vypadal rozzuřeně.
Nejprve mě napadlo, že mě chce okrást, protože jsem měl přes rameno přehozenou tašku s notebookem. On na mě však agresivně naběhl, já jsem se otočil, abych se mu vyhnul, ale on mě srazil na zem a zase jsem ucítil několik tvrdých ran na hlavě. Uvědomil jsem si, že mi dává rány pěstí a útočí na mě.
Muž stojící na parkovišti neudělal nic. Když na toho mladíka kolemjdoucí vysoký mladý muž v dlouhém stylovém černém kabátě česky zakřičel: „Co to sakra děláš?“, přestal. Kluk, který mě zbil, se kousek vzdálil, pak na mě ukázal a křikl: „Je to Arab! Buzerant!“
Říkal jsem si, že si mě asi s někým spletl. To byl vážně ten důvod, proč na mě zaútočil? Byl jsem v šoku. V životě mě nikdo kvůli takové věci nenapadl. Chtělo se mi vykřiknout: „Já jsem Američan, ne Arab!“ Ale rozhodl jsem se to neudělat, protože to vypadalo, že si najde jakoukoliv výmluvu, aby mě mohl zmlátit znova. Kolemjdoucí beze slova odešel, což mě trochu zklamalo, ale zase mě potěšilo, že mi pomohl. Útočník mě pořád sledoval, proto jsem se rozhodl co nejrychleji zmizet zpátky na ulici.
Motala se mi hlava a krvácela mi ruka a koleno. Zavolal jsem svému kolegovi, abych se ho zeptal, kde je nejbližší nemocnice. Dal mi číslo na taxi službu. Jako naschvál se mi vybila baterka v mobilu, proto jsem se vydal do nedaleké restaurace, Bohemia Bagel, kam jsem často chodil. Vysvětlil jsem servírce, co se mi stalo. Ta z toho byla celá pryč a říkala, že se za celých patnáct let s ničím takovým nesetkala. Po chvíli jsem odjel taxíkem do nemocnice.
Musím říct, že se o mě v nemocnici Na Františku moc dobře postarali. Vypadá to, že budu v pohodě – neměl jsem ani otřes mozku ani zlomeniny. Mohlo to být mnohem horší.
Moje přítelkyně za mnou přišla do nemocnice a pomohla mi přeložit nemocničnímu personálu, a později i policii, co se stalo. Nemůžu tomu prostě uvěřit. Během sedmi let, co v Praze žiju, jsem nic podobného neviděl. Proto jsem se s vámi chtěl o tento příběh podělit.
Překlad z angličtiny: Lucie Bittalová
Ilustrašní foto: Lukáš Houdek