V České republice žije více než milion lidí se zdravotním postižením. Velké kulturní akce jsou ale otevřené jen pro některé z nich. Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět ve spolupráci s odbornými organizacemi otevírá letos část programu nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, publiku s mentálním postižením a s omezením hybnosti. Jeden svět se tak stává prvním festivalem v České republice, který systematicky odstraňuje bariéry, jimž čelí různé skupiny publika. Festival proběhne v Praze od 6. do 15. března.
Neslyšící chodí na Hollywood, české filmy neznají
Řada filmových i hudebních festivalů je dnes dostupná například pro lidi s omezením hybnosti. Žije mezi námi ale také přibližně půl milionu lidí se sluchovým postižením. Ti jsou odkázáni na tlumočení nebo speciální titulky. Ani jedno u kulturních akcí v České republice zatím není samozřejmostí. „Neslyšící nechodí do kina na české filmy jen proto, že nenabízejí titulky. Tím jsme vlastně odstrčeni od české kultury, a to je velká škoda. Proto většina z nás miluje americké nebo cizí filmy,“ říká Zuzana Hájková, překladatelka do českého znakového jazyka.
Do znakového jazyka tedy bude letos tlumočen zahajovací ceremoniál festivalu v kině Lucerna i slavnostní předání lidskoprávní ceny Homo Homini v Pražské křižovatce. Ve znakovém jazyce budou diváci a divačky moci sledovat i jednu z panelových debat a diskuse po dokumentech opatřených speciálními titulky. Některé kinosály, v nichž Jeden svět promítá, jsou vybaveny tzv. indukční smyčkou, nástrojem umožňujícím nedoslýchavému publiku lépe rozumět.
Lidé s mentálním postižením chodí často tam, kam chce jít jejich doprovod
Otevřenost není na českých kulturních událostech běžná ani pro lidi s mentálním postižením, kterých jsou v populaci asi 3 %. „Pro tyto lidi je obtížné vůbec se zorientovat v nabídce různých festivalů, koupit si lístek, zajistit si doprovod. Často tak chodí na akce, které jim vybere někdo jiný, a často tam, kam chce spíše jít jejich doprovod,“ říká Camille Latimier, ředitelka Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením. „Této skupině lidí moc pomůže, když se věci, jako jsou programy festivalů a kulturních akcí, systémy rezervace vstupenek a orientace na samotném místě konání akcí, zpřehlední a zjednoduší. Máme ostatně zkušenost, že to nakonec ocení všichni,“ doplňuje.
Vybrané texty na webu a ve filmovém katalogu Jednoho světa 2017 budou upraveny do speciální podoby easy-to-read a festivalový tým včetně dobrovolníků bude proškolen v komunikaci s publikem se zvláštními potřebami. Speciální péče bude věnována také usnadnění orientace v prostorách kin.
Jeden svět pro všechny
Do programu festivalu je letos zařazena také celá řada filmů o lidech, kteří musí překonávat určitý druh bariér a vyrovnávat se s omezeními vnímanými společností jako hendikep. Běžným divákům tyto filmy pomohou pochopit jejich situaci. Jeden svět také začlení neslyšící, slabozraké nebo lidi na vozíku mezi své dobrovolníky, kteří se podílejí na chodu festivalu. Zpřístupňování je i v souladu s letošním tématem festivalu, kterým je Umění spolupráce. „Loni jsme na mezinárodním setkání organizátorů a organizátorek festivalů dokumentárních filmů, které se pravidelně koná během Jednoho světa v Praze, diskutovali o tom, co velkým festivalům chybí nebo co by potřebovaly zlepšit. Zjistili jsme, že je to hlavně dostupnost pro lidi s různým znevýhodněním. Tak jsme se to letos rozhodli řešit,“ uvedla ředitelka festivalu Hana Kulhánková.
Otevírání a zpřístupňování festivalu nese název Jeden svět pro všechny a v prvním roce proběhne jen u vybrané části programu. „Hendikep nevzniká na straně člověka s postižením, ale na straně společnosti, která vytváří bariéry,“ uzavírá Mariana Chytilová, koordinátorka Jednoho světa pro všechny. „Snaha vytvářet otevřené prostředí je ve výsledku využitelná nejen pro lidi s postižením, ale pro všechny – pro rodiče s kočárkem, pro seniory nebo pro diváky s jiným mateřským jazykem, než je čeština.“
Foto: Reporo Jeden svět