Jeden svět se letos otevře publiku s různými hendikepy

Obrázek: jeden-svet-2017-small

V České republice žije více než milion lidí se zdravotním postižením. Velké kulturní akce jsou ale otevřené jen pro některé z nich. Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět ve spolupráci s odbornými organizacemi otevírá letos část programu nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, publiku s mentálním postižením a s omezením hybnosti. Jeden svět se tak stává prvním festivalem v České republice, který systematicky odstraňuje bariéry, jimž čelí různé skupiny publika. Festival proběhne v Praze od 6. do 15. března.

Neslyšící chodí na Hollywood, české filmy neznají

Řada filmových i hudebních festivalů je dnes dostupná například pro lidi s omezením hybnosti. Žije mezi námi ale také přibližně půl milionu lidí se sluchovým postižením. Ti jsou odkázáni na tlumočení nebo speciální titulky. Ani jedno u kulturních akcí v České republice zatím není samozřejmostí. „Neslyšící nechodí do kina na české filmy jen proto, že nenabízejí titulky. Tím jsme vlastně odstrčeni od české kultury, a to je velká škoda. Proto většina z nás miluje americké nebo cizí filmy,“ říká Zuzana Hájková, překladatelka do českého znakového jazyka.

Do znakového jazyka tedy bude letos tlumočen zahajovací ceremoniál festivalu v kině Lucerna i slavnostní předání lidskoprávní ceny Homo Homini v Pražské křižovatce. Ve znakovém jazyce budou diváci a divačky moci sledovat i jednu z panelových debat a diskuse po dokumentech opatřených speciálními titulky. Některé kinosály, v nichž Jeden svět promítá, jsou vybaveny tzv. indukční smyčkou, nástrojem umožňujícím nedoslýchavému publiku lépe rozumět. 

Lidé s mentálním postižením chodí často tam, kam chce jít jejich doprovod

Otevřenost není na českých kulturních událostech běžná ani pro lidi s mentálním postižením, kterých jsou v populaci asi 3 %. „Pro tyto lidi je obtížné vůbec se zorientovat v nabídce různých festivalů, koupit si lístek, zajistit si doprovod. Často tak chodí na akce, které jim vybere někdo jiný, a často tam, kam chce spíše jít jejich doprovod,“ říká Camille Latimier, ředitelka Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením. „Této skupině lidí moc pomůže, když se věci, jako jsou programy festivalů a kulturních akcí, systémy rezervace vstupenek a orientace na samotném místě konání akcí, zpřehlední a zjednoduší. Máme ostatně zkušenost, že to nakonec ocení všichni,“ doplňuje.

Vybrané texty na webu a ve filmovém katalogu Jednoho světa 2017 budou upraveny do speciální podoby easy-to-read a festivalový tým včetně dobrovolníků bude proškolen v komunikaci s publikem se zvláštními potřebami. Speciální péče bude věnována také usnadnění orientace v prostorách kin. 

Jeden svět pro všechny

Do programu festivalu je letos zařazena také celá řada filmů o lidech, kteří musí překonávat určitý druh bariér a vyrovnávat se s omezeními vnímanými společností jako hendikep. Běžným divákům tyto filmy pomohou pochopit jejich situaci. Jeden svět také začlení neslyšící, slabozraké nebo lidi na vozíku mezi své dobrovolníky, kteří se podílejí na chodu festivalu. Zpřístupňování je i v souladu s letošním tématem festivalu, kterým je Umění spolupráce. „Loni jsme na mezinárodním setkání organizátorů a organizátorek festivalů dokumentárních filmů, které se pravidelně koná během Jednoho světa v Praze, diskutovali o tom, co velkým festivalům chybí nebo co by potřebovaly zlepšit. Zjistili jsme, že je to hlavně dostupnost pro lidi s různým znevýhodněním. Tak jsme se to letos rozhodli řešit,“ uvedla ředitelka festivalu Hana Kulhánková. 

Otevírání a zpřístupňování festivalu nese název Jeden svět pro všechny a v prvním roce proběhne jen u vybrané části programu. „Hendikep nevzniká na straně člověka s postižením, ale na straně společnosti, která vytváří bariéry,“ uzavírá Mariana Chytilová, koordinátorka Jednoho světa pro všechny. „Snaha vytvářet otevřené prostředí je ve výsledku využitelná nejen pro lidi s postižením, ale pro všechny – pro rodiče s kočárkem, pro seniory nebo pro diváky s jiným mateřským jazykem, než je čeština.“ 

Foto: Reporo Jeden svět

Zimu občas prožívají odříznutí od světa. Stává se, že musí uklidit velké množství sněhu, aby se dostali ke koním. Koně chodí navštěvovat i dívka na invalidním vozíku. Když je cesta nesjízdná, přijedou pro ni s koňmi až do vesnice. “Projížďky na koni jí pomáhají. Mně zase pomáhá její věčný optimismus a radost ze života. V budoucnosti bychom spolu chtěly absolvovat několik desítek kilometrů dlouhý trail na koních přes hory, " vypráví Zuzana.
 
Na statek chodí také další děti i děti z ústavů a dětských domovů. Jezdí na ponících i na velkých jezdeckých koních, češou je, čistí kopyta, dávají jim seno, učí se je vodit a hlavně jim rozumět. V jednom přes léto prázdném seníku mají děti velké pískoviště, starý kufřík s pohádkovými knížkami, houpačku a stolek se židlemi, na kterém si kreslí.
 
Pomáhají také lidé z romské osady
 
S poníky navštěvuje Zuzana také lidi starší generace, kteří žijí sami bez rodin v rejdovském Domě seniorů. S rodinou pak pomáhá i dalším lidem z vesnice. Od jara do podzimu se starají o několik zahrad a sadů, které sousedí s hospodářstvím. Většinou patří starším lidem z obce, kteří je už nemohou sami sekat. Trávu na seno pro koně suší na lukách u statku. Často při tom pomáhají také lidé z romské osady. “Jsou velmi šikovní a pracovití. Například takový Lajoš - kupuji od něj seno pro koně. On a jeho rodina. I Stano s kurzem na obsluhu motorové pily i mladá Táňa, co si v Rožňavě dělá řidičák, i slepý Ivan se ženou Janou, co si postavili v domě koupelnu, i Žaneta, co skončila gymnázium a učila ve škole děti," popisuje Zuzana. “Před lety jsem učila v místní základní škole, kde jsem se postavila na stranu romských matek z místní segregované osady, které chtěly, aby se k jejich dětem učitelky chovaly stejně jako k jejich neromským spolužákům. V rejdovské romské osadě jsem poté dala dokupy několik chlapců a děvčat, kteří jako hudební skupina Rejdovate Čhave občas vystupují po okolí,” doplňuje. (https://www.facebook.com/Rejdovate-%C4%8Chave-662422310561647/)
 
 
Hipoterapie dostupná pro každého
 
V létě 2016 začala Zuzana nabízet možnost terapie nejen s velkými koňmi, ale i s poníky Bety a Spikem. Kurz hipoterapie Zuzana absolvovala na Slovenskej zdravotníckej univerzite. Tuto formu terapie dělají s rodinou ve volném čase zdarma, případně za dobrovolný příspěvek. 
 
Péče o koně není jednoduchá ani levná záležitost. Přesto to s koňmi nevzdala. Mnoho aktivit spojených hlavně s ježděním dětí z ústavů dělá zdarma, dobrovolně. V budoucnu by proto s dcerou a přítelem chtěli na podporu těchto aktivit založit menší občanské sdružení. "‘Čím víc budeš rozumět koním, tím méně budeš rozumět lidem.’ řekl mi jednou kamarád z Mengusovic, který k nám chodí strouhat a podkovat koně. Netroufám si říct, do jaké míry rozumím koním a lidem, ale myslím si, že spíše platí: Čím více se budeš snažit porozumět koním, tím více se budeš snažit porozumět lidem," uzavírá Zuzana.
 
V současné době by hospodářství podle Zuzany potřebovalo přibližně 5000 eur na výstavbu malé ekologické bezbariérové chatky, kde by se děti a dospělí mohli schovat před nepříznivým počasím, ale také na opravu stájí a na koupi malého vozíku pro poníka Spika. Chtěli byste se na těchto aktivitách nějak podílet a podpořit je? Napište Zuzaně na stránce 
Zuzkino slobodné gazdovstvo. (https://www.facebook.com/Zuzkino-slobodn%C3%A9-gazdovstvo-1381993442107364/)