V důchodu a s tetováním. Mladická nerozvážnost? Pro řadu seniorů pozdní splněný sen

„Mám tetování. Byl to dárek od mých vnoučat. Pozvala mě na výlet do Amsterdamu. A tam jsme se bavili o tom, jestli by se mi tetování líbilo. A já řekla, že ano,” vypráví paní Albertina, která si své první tetování pořídila teprve loni. Nechala si na zápěstí vytetovat labuť. „Protože u labutího páru, když jedna z nich zemře, druhá zůstane už navždy sama,” pokračuje a dodává, že si ji vybrala právě proto, že ji charakterizuje, jelikož už její manžel zemřel. Je jednou ze seniorů, kteří se nechali spolu se svým tetováním fotografovat dvojicí nizozemských umělkyň, aby ukázali, jaké je stáří s tetováním, které stále množství lidí vnímá jako mladistvou nerozvážnost. „Téměř každý předpokládá, že mají tetování už od mladých let, naprostá většina lidí v naší knize si ho však nenechala udělat dříve než před deseti lety. Někteří z nich si pořídili své tetování až po osmdesátce,” vysvětluje v rozhovoru pro HFC Marion Duimel. Jednou z nich je také Toos. Ta se v momentě, kdy se začala cítit jako stařenka, rozhodla nechat si potetovat obě paže. A protože jí baví provokovat, nosí často tílko, aby byly dobře vidět. „Rády bychom ukázaly, že člověk není nikdy dost starý na to, aby si ho pořídil,” říká ke svému záměru fotografka Marion.

Paní Albertina je jednou z 25 seniorek a seniorů, které v posledních letech portrétovala nizozemská umělecká dvojice Ingrid Meijering a Marion Duimel. Ty také v roce 2010 založily organizaci GetOud (Zestárnout) sídlící v Haagu, která se prostřednictvím umění a aktivismu snaží o osvětu o stáří a jeho různých podobách. „Ingrid před třemi lety zahlédla na pláži seniory s tetováním a přišla tak s nápadem na tento projekt. Poptaly jsme se, umístily jsme zprávy na facebookové stránky věnované tetování, obvolaly jsme tatérská studia a nakonec jsme našly dvacet pět seniorů nad pětašedesát let,” popisuje pro HFC Marion. „Uspořádaly jsme výstavu, která procestovala Holandsko, vydaly knihu fotografií spolu s příběhy za těmi tetováními a vzdělávací materiály,” dodává. Materiály pro výuku mají pak podnítit diskusi mezi studenty nejen na téma tetování, ale zejména příběhů, které se za nimi skrývají.

tetovani seniori 4

Toos (*1936)

Ve své kůži

Když bylo Toos devětasedmdesát let, měla dojem, že se proměňuje ve stařenku. Rozhodla se proto náhle si oholit půl hlavy a nechat si potetovat paže. „Pak si zase přišla ve své kůži,” směje se Marion. A protože ráda okolí provokovala, chodila pak často ven v tílku, aby byly její paže vidět. „Lidé zapojení do našeho projektu chtějí také ukázat, že nejsou strašidelní nebo agresivní,” dodává Marion. Někteří totiž mají potetovaný i obličej, což může některé kolemjdoucí značně překvapit. To je například příběh Thomase. „Už si to ani neuvědomuju. Mám pocit, jako bych je měl věky, přitom je nemám víc jak deset let,” říká. První tetování si pořídil v roce 1978, to zatím poslední před třemi lety. „Dodává mi to pocit volnosti. V určitý moment posunete hranice a necháte si potetovat obličej. Což jste vždycky chtěli, ale nikdy jste k tomu neměli odvahu,” pokračuje. „Udělá vás to svobodnými.” Přiznává, že se na něj někteří lidé dívají s překvapením, včetně dětí. „Ale děti to umí hned prokouknout. A lidé, když jdu tady do obchodu nebo v práci, na to už vůbec nereagují,” vypráví.

Marion s Ingrid se velmi často setkávají s obavou o to, co se s tetováním stane v momentě, kdy člověk zestárne. Lidé totiž často předpokládají, že jde o mladickou nerozvážnost. „Téměř každý předpokládá, že mají tetování už od mladých let, naprostá většina lidí v naší knize si ho však nenechala udělat dříve než před deseti lety. Někteří z nich si pořídili své tetování až po osmdesátce,” vysvětluje v rozhovoru pro HFC Marion. „Rády bychom ukázaly, že člověk není nikdy dost starý na to, aby si ho pořídil,” dodává.

tetovani seniori 2

Jack (*1938)

Sázka s vnučkou

Jeanne přišla ke svému tetování sázkou. Když bylo její vnučce šestnáct a toužila po tetování, řekla jí její babička, že jí to v tu chvíli nedovolí, ale pokud se dožije osmdesátky, nechá se potetovat spolu s ní. „O čtyři roky později vnučka zazvonila v den jejích narozenin u dveří,” směje se Marion. A Jeanne tedy souhlasila. „Slíbila jsem to, tak jdeme do toho,” řekla tehdy.

tetovani seniori 11

Jan (*1946)

Pro jiné může být tetování prostředkem k uvolnění a odreagování. „Tetování je jen moje a nikdo mi ho nemůže vzít. A o tom to je. Že se ho jen těžko zbavíte,” říká Hans, který si první tetování pořídil v roce 1992, to zatím poslední letos. „Tehdy se něco stalo a já měl pocit, že musím něco změnit. Novou ženu, novou motorku nebo si nechat udělat tetování,” vzpomíná. Nechal si nejprve udělat jedno malé. Podle svých slov však už v momentě, kdy bylo dokončeno, věděl, že chce mít tetování po celém těle. „Druhou věcí bylo, že to byl boj proti artróze. Říkal jsem si, že pokud mám cítit bolest, tak takovou, jakou mohu sám kontrolovat,” pokračuje. Dodává, že to jsou právě tetování, která ho stále motivují i přes bolest jít dál.