Čínská Oprah Winfrey. Za touto přezdívkou se skrývá Jin Xing, mimořádně úspěšná tanečnice, hvězda tamní televizní obrazovky a první žena, která v Číně veřejně promluvila o své chirurgické změně pohlaví.
Svou odlišnost začala Jin, potomek korejských rodičů, vnímat již v dětství. Od ostatních dětí se odlišovala svým výjimečným talentem. V devíti letech byla přijata do herecké společnosti v rámci Lidové armády a během dalších deseti let studovala ruský balet, čínskou operu, tanec a akrobacii. Současně jako voják vynikala v použití automatických zbraní a učila se, jak citlivě nastražit nálož.
Armádní kariéra
Jak s odstupem času na léta strávená v armádě vzpomíná? „Vystupovat v rámci armády znamená, že do ní patříte. Máte uniformu, vojenský výcvik a plat.“ Jin bydlela v armádních budovách ve stejném městě jako její rodiče, ale podle svých slov je vídala velmi málo. „Pravidla jsou pravidla. Už s vámi nezacházejí jako s dítětem, jste v armádě,“ dodává.
Když získala v rámci kulturního výměnného programu taneční stipendium do Spojených států, stálo jí v cestě několik překážek. Nejen, že byla stále členkou armády, ale navíc se ještě jako mladý muž zalíbila jednomu z armádních úředníků. Když mu Jin pohrozila, že na něj podá žalobu za sexuální obtěžování, pokud ji nepropustí z armády, ve které už nechtěla zůstat, úředník ustoupil a Jin se mohla jako devatenáctiletá tanečnice přestěhovat do New Yorku.
Podle svých slov přijela do New Yorku plna pýchy, protože v Číně už byla hvězdou. Uvědomila si však, že v New Yorku je nikdo a musí začít od nuly. Mohla prý alespoň svobodně přemýšlet o tom, kým doopravdy je a dodává, že už od 6 let věděla, že měla být dívkou, ale narodila se jako chlapec. „Možná jsem gay? Nemyslím si. Potom jsem zašla do gay barů, seznámila se s gay přáteli, ale říkala jsem si, že gay nejsem. Má sexualita je stále ženská. A v té době jsem objevila slova transsexuál nebo transgender. Řekla jsem si, že tedy patřím na tento malý ostrůvek a začala jsem si hledat informace,“ říká Jin.
V Číně se narodila i podruhé
Pro v té době osmadvacetiletou Jin (tehdy ještě Jina) by bylo snadnější podstoupit operaci v Americe nebo v Evropě. Rozhodla se však pro návrat do Číny. „Chtěla jsem zpět do Číny. Chtěla jsem být blízko své matky, protože když mě poprvé porodila, narodila jsem se jako Číňanka. A když jsem se měla narodit podruhé, chtěla jsem, aby to opět bylo v Číně. Můžu žít v New Yorku, můžu žít kdekoliv, ale jsem Číňanka,“ vysvětluje.
V roce 1995 podstoupila změnu pohlaví. Není první, kdo takovou operaci podstoupil, v Číně je však diskuse na toto téma tabu. Dodnes jsou změny pohlaví velmi neobvyklé. Nejde sice o nelegální praxi, ale být otevřeně transgender, gay nebo lesba nese v čínské společnosti řadu rizik.
V Číně se zpráva o Jinově změně pohlaví stala senzací, operace se však neobešla bez komplikací. Během už tak riskantního 16 hodinového zákroku přestal do jejích nohou proudit kyslík. Lékaři už proto počítali s tím, že Jin bude mít problémy s chůzí a vypsali rovnou dokumenty o invaliditě. „Chtěla jsem spáchat sebevraždu,“ popisuje Jin své pocity. „Chtěla jsem být ženou, ale ne hendikepovanou. Nechtěla jsem přijít o nohy. Ale možná jsem měla něco obětovat, abych získala to, co jsem si přála. Není snadné získat to, co chcete. Kdyby to bylo tak jednoduché, udělal by to každý,“ dodává.
Poté, co Jin opustila nemocnici, okamžitě zahájila intenzivní terapii. Během jednoho roku se zcela zotavila a téměř zázračně se vrátila na pekingské pódium, nyní jako žena. „Bylo to v lednu 1996. Nikdy jsem na jevišti neplakala, ale tentokát mi tekly slzy, když jsem se klaněla na děkovačce. Říkala jsem si, ´Ano, vrátila jsem se na pódium a mám zpět své nohy,´“ vzpomíná.
Rodinné štěstí
Jin také ale toužila po rodině. Rozhodla se proto ke zcela neobvyklému kroku a adoptovala tři sirotky. Ačkoli v Číně platí politika jednoho dítěte, Jin si svou proslulostí a zcela výjimečnou historií vysloužila jistou nezávislost. Tak jako se nevyjádřila k tomu, jakým způsobem dokázala bez zásahu vlády podstoupit změnu pohlaví, nekomentuje ani adopci tří dětí. „Lidé o tom hodně mluví a někteří mě kritizují: ´Ta je tak sobecká. Je transgender. Jak to, že má právo vychovávat děti?´ Bla bla bla. Říkám jim, ´Mlčte. Jsem dobrá máma nebo ne? Jsem dobrá máma.´ Poté, co všechny mé děti vyrostou, tito lidé uvidí, že neměli právo mě kritizovat,“ odráží Jin nepříjemné poznámky.
Svého manžela, německého podnikatele, potkala na palubě letadla z Paříže do Šanghaje. Dali se do řeči o čivavě, která cestovala na Jinině klíně. Už během další schůzky v Šanghaji mu řekla o své minulosti. Ačkoli se ho od sebe podle svých slov snažila spíš odehnat, Heinz-Gerd Oidtmann měl i přesto zájem se s Jin dále vídat a nakonec se během roku vzali.
Čínská Oprah Winfrey
Dnes je hvězdou svého vlastního televizního pořadu, Jin Xing Show, kterou pravidelně sledují miliony diváků. Díky tomu o ní někdy uslyšíte také jako o čínské Oprah Winfrey.
Jin má do budoucna různé plány, například by se ráda vrátila do Ameriky a setkala se právě s Oprah. Prozatím si však užívá statutu čínské ikony. „Mladí lidé se na mě dívají a nazývají mě čínskou sochou svobody. Možná jsem člověk, který posunul hranice. Hlavně ale neblokujte mou cestu! To je všechno,“ uzavírá Jin.
Foto: Repro HDNet