Jednašedesátiletý Američan přiznává, že aniž by znal jakéhokoli muslima, nenáviděl je. Vše se změnilo s nastěhováním několika uprchlických rodin do domu, kde John Dutcher žije. Po dlouholetých špatných zkušenostech s nájemníky podle něj přišla se syrskými a afghánskými rodinami veliká úleva a John svůj pohled na muslimy nečekaně změnil.
John Dutcher, jednašedesátiletý uklizeč ze státu Nebraska, patřil podle svých slov k těm, kteří by nejraději pověsili na mešitu vepřovou hlavu a posmíval by se zahaleným muslimským ženám. „Nikdy jsem nic takového neudělal, ale přehrával jsem si to v hlavě,“ uvedl Dutcher pro KETV. Nenávist vůči muslimům naplno pocítil po útocích z 11. září 2001, dosud však žádného osobně nepoznal.
Celé roky bydlel John Dutcher v domě vedle alkoholiků a narkomanů. V červenci, kdy se do domu nastěhovali uprchlíci ze Sýrie a Afghánistánu, nastala změna. Nejen, že se změnila atmosféra v domě, kde John bydlel, ale změnil se nečekaně i jeho pohled na muslimy.
Jak uvedl pro The Washington Post, prázdné lahve povalující se na chodbách vystřídala dětská kola a hlasité hádky narkomanů ustoupily dětskému smíchu. Nejen chováním si tyto muslimské rodiny získaly Johnovu přízeň, bylo to také vyprávění o útěku z rodné země, kterou zasáhla válka, což se Johna velmi dotklo.
„Když zde bydleli narkomané, míval jsem strach. Nyní, když někdo zaťuká na dveře, se ani nedívám, kdo to je. Vím totiž, že to bude někdo s talířem jídla nebo dítě, které bude chtít opravit kolo,“ popisuje John pro The Washington Post poměry v domě.
John Dutcher pro KETV vzpomíná na bývalé nájemníky a hovoří o nich jako o těch, kteří brali vše za samozřejmost. Rodiny uprchlíků si však podle jeho slov po prvních měsících našly práci, pořídily si auta a jejich děti chodí do školy. „Zbavili mě nenávisti,“ říká pro The Washington Post se slzami v očích. „Nikdy bych si nemyslel, jak moc člověk může nenávidět někoho, koho ani nezná,“ uzavírá se slzami v očích John.
Foto: Report KETV