„Jsme trans a jsme tady!” říkají čeští trans lidé z okolí uskupení Trans*parent, které usiluje o lepší podmínky pro jejich život v České republice. Rozhodli se ukázat své tváře a pomocí krátkých videí o svém životě zpravit veřejnost a vysvětlit některé z mýtů, které kolem tématu panují. „Transgender lidé v České republice sice mohou oficiálně žít pod svojí skutečnou identitou, jednoduché to ale určitě nemáme. Kromě předsudků se musíme vypořádávat i s dlouhým a komplikovaným procesem takzvané úřední změny pohlaví, který zahrnuje mimo jiné i povinnou operaci včetně sterilizace,” říkají. „V následujících videích chceme objasnit pár základních pojmů a odpovědět na nejčastější námitky a obavy spojené s možností dostupnější úřední změny.”
Podle Viktora Heumanna, který organizaci spoluzaložil, v českých médiích mnohdy chybí hlas trans komunity samotné. „Trans identita se většinou prezentuje jako medicínský problém, a proto chceme my sami jako trans lidé mluvit o legislativních návrzích v otázce úřední změny pohlaví a o tom, co budou znamenat přímo pro nás a jak nám mohou pomoci,” vysvětluje pro HFC. „V naší kampani také vysvětlujeme, že jednotlivé mýty o tom, že změna ohrozí bezpečnost nebo společenský pořádek, jsou nepodložené a zcela nesouvisejí s podstatou věci,” dodává.
Byli jsme tu vždy
„Trans lidé tu byli vždy, v různých kulturách, pod různými názvy. Co se děje teď, je to, že jsme akorát víc vidět, protože být vidět můžeme. A s tím na povrch přichází celá ta šíře transgender indentit,” říká Denis, jedna z tváří kampaně. „Když vás při narození označili jako kluka a později v životě jste zjistili, že jste holka, tak jste transgender žena,” vysvětluje a pokračuje popisováním pro veřejnost často nesrozumitelných termínů jako cis gender člověk, intersex lidé a další.
Jak být trans?
„Neexistuje žádný správný nebo nesprávný způsob, jak být trans. Nepotřebujete razítko ani diagnózu. Stačí jen vaše vědomí, že se necítíte být tím, za koho vás označují,” říká další z protagonistů kampaně, Dan. Domnívá se pak, že média se velmi často, pokud už se tématu věnují, zaměřují zejména na operativní změnu pohlaví. Veřejnost potom může mít dojem, že jde o jedinou možnost, jak být trans. Možných operací je podle něj několik a každá trans osoba to může cítit jinak. „Někdo po operaci netouží, někdo nechce podstupovat rizika s tím spojená,” vysvětluje. Myslí si, že by zrušení podmínky sterilizace, která je nyní k úřední změně pohlaví u nás nutná, celý proces zjednodušilo. To podle něj však neznamená, že bude proces tranzice jednoduchý, jak se někteří obávají.
„Přechod k životu pod správnou identitou je vždy velká změna, kterou lidé nepodstupují jen tak z rozmaru,” zdůrazňuje. „A dvakrát realistická není ani obava, že by si teenager pod stromeček místo iPadu přál úřední změnu pohlaví.” K tomu dodává další z postav kampaně, Jamie, že řada vyspělých zemí pak sterilizaci pro úřední změnu pohlaví nevyžaduje. Jamie připouští, že se tento problém týká jen zlomku populace v řádech tisíců lidí. Na otázku, proč na tom záleží, ale odpovídá jednoduše: „Protože jsme lidé.”
Strach ze změny
„Změna nebývá jednoduchá a často s sebou přináší obavy,” líčí Christine. Řada trans lidí se podle ní obává, že v případě zrušení podmínky sterilizace by přišli o možnost úhrady operací zdravotní pojišťovnou. To ona sama vnímá jako pochopitelné, domnívá se však, že povinná sterilizace je nehumánní. Podle ní existuje cesta, aby pojišťovny operace související s tranzicí platily na základě vyhlášek Světové zdravotnické organizace i nadále. „Problém není ve zrušení povinné sterilizace, ale v přístupu pojišťoven k trans klientům. A ten je třeba změnit,” pokračuje. „Je nutné, aby další generace měly možnost rozhodovat o svém těle samy a svobodně.”
Tam i tam
Viktor Heumann vysvětluje, že kampaň cílí jak na širší veřejnost, tak na trans lidi samotné. „Trans lidé často nemají dostatek informací o současné situaci, o svých možnostech či o tom, jakou úlevu jim připravované změny mohou přinést. Pracují především s postoji ošetřujících lékařek a lékařů či názory z médií, která s legislativní rovinou tématu nejsou zcela obeznámena,” říká.
Na základě několikaleté práce organizace s trans lidmi napříč republikou Heumann věří, že osobní cesta tranzice může být u každého jiná, počínaje volbou jména a hormonální terapií až po operativní zákroky. „V řadě případů jsou operace zbytečné, ale zákon je vyžaduje. Chtěli bychom dát trans lidem pozitivní signál, že je v pořádku jít vlastní cestou a že by to měl zákon respektovat,” uzavírá.