„Od konce apartheidu máme více než 20 let, ale historické rozdíly a nerovnost se zas tak moc nezměnily. Lidé jsou rozčarovaní, že i v demokratické zemi, jako je Jižní Afrika, černoši stále nemají práci, nadále žijí v chudobě a nemají přístup ke stejným privilegiím, jaká mají běloši. Panuje tu proto výrazná nevraživost,” říká právnička Kaajal Ramjathan-Keogh, ředitelka Jihoafrického litigačního centra. Velkou mediální pozornost získávají útoky na farmy v rukou bělošského obyvatelstva, objevují se také zprávy o exodu bílé menšiny ze země. Ramjathan-Keogh ale tvrdí, že nic nenasvědčuje tomu, že by byla bílá menšina pronásledována. „Útoky na farmy samozřejmě v Jihoafrické republice existují, ale nejsou výhradně mířené na bílé Jihoafričany. Oběťmi jsou jak bílí farmáři, tak černošští dělníci. Děje se to proto, že se potýkáme s vážným problémem - kriminalitou, míra násilí a počty vražd jsou po celé zemi velmi vysoké. Nejsou důkazy, které by potvrzovaly, že vraždy a útoky na farmáře jsou rasově motivované,” uvádí. Živelné diskuse vzbudil parlamentem nedávno schválený návrh na přerozdělení půdy v zemi. Přestože bílé obyvatelstvo tvoří něco přes 8 % populace země, v jeho rukou jsou tři čtvrtiny zemědělské půdy a až 90 % nerostného bohatství. „Kolonialismus a apartheid způsobily, že území, která černošskému obyvatelstvu patřila, nebo na něm žilo, mu bylo nuceně odebráno. A nikdy mu nebylo navráceno. A to je historické dědictví této země. Je nutné, aby k nějakému druhu restituce došlo,” říká. Dodává však, že odebírání farem a domovů lidem na základě barvy pleti je vyloučeno. Bylo by to dle ní protiústavní.
Jak je na tom JAR co do etnických skupin?
V podstatě tu máme čtyři hlavní skupiny. Ta klasifikace kopíruje rozdělení společnosti z dob apartheidu, které by správně už nemělo být užívané, ale jelikož vláda často funguje na základě rasových klasifikací, byly zachovány. Je to bělošské obyvatelstvo (8,4 %), Afričané - což se vztahuje k černošské populaci (80,2 %), Indové (2,5 %) a barevní (8,8 %), což jsou lidé, kteří jsou mixem různých rasových skupin a dnes mají svou vlastní identitu. Většinu populace tedy tvoří černošské obyvatelstvo, zejména černošské ženy.
Mohla byste krátce popsat historii mezietnických konfliktů, ke kterým v Jižní Africe dochází?
Neříkala bych tomu mezietnický konflikt a úplně bych se vyhnula tomu pojmu etnikum. Z různých důvodů je ale používán pojem rasa. A samozřejmě tu je také vystavěný narativ, který říká, že černoši užívají kriminální jednání vůči bělochům jako prostředek perzekuce, tedy jako násilí černých na bílých. A to není přesný popis situace. Hladina kriminality v Jižní Africe obecně je extrémně vysoká, což je následek režimu apartheidu, kde ne se všemi bylo zacházeno jako s rovnými. Vláda apartheidu černošské obyvatelstvo utlačovala a podporovala vedle bílých také některé černé jednotlivce, aby sami černochy utlačovali. To zapříčinilo velmi složitou situaci násilí černých vůči černým. Praktiky režimu k potlačení a utlačování zejména černých Jihoafričanů byly především snaha o zachování statusu quo země bílých a segregace. Když zobecníme, Jihoafričané jsou velmi naštvaní a znepokojení. Od konce apartheidu máme více než 20 let, ale historické rozdíly a nerovnost se zas tak moc nezměnily. Lidé jsou rozčarovaní, že i v demokratické zemi, jako je Jižní Afrika, černoši stále nemají práci, nadále žijí v chudobě a nemají přístup ke stejným privilegiím, jaká mají běloši. Panuje tu proto výrazná nevraživost.
Je možné říci, kdo z etnických skupin je kriminalitou v zemi nejvíce zasažený?
Výskyt kriminality je v JAR obecně velice vysoký a ovlivňuje jak černochy, tak bělochy bez rozdílu. Ženy a dívky jsou pak na straně obětí kriminálních činů mnohem častěji než ostatní, zejména pak černošské dívky a ženy. Důvodem je, že místa, kde se pohybují, kde chodí do školy, často sama bezpečná nejsou. Vím o tom, že se v JAR i mimo ni objevují zprávy, že černoši napadají bělochy, což utváří různé narativy. Nevím, jaké ty zprávy jsou mimo Jižní Afriku, ale ty u nás bývají hrubě nepřesné. Pravicové organizace tato tvrzení užívají k různým účelům. Jedním z nich je získávat peníze pro své fungování i asistenci bělošskému obyvatelstvu stěhovat se do jiných zemí, zejména těch bohatých. Zaznamenali jsme proto vysokou migraci například do Austrálie, na Nový Zéland - tedy do anglicky mluvících zemí, které se zdají být stabilnější a bohatší než Jižní Afrika.
Jak je to s útoky na bílé farmáře?
Útoky na farmy samozřejmě v Jihoafrické republice existují, ale nejsou výhradně mířené na bílé Jihoafričany. Oběťmi jsou jak bílí farmáři, tak černošští dělníci. Děje se to proto, že se potýkáme s vážným problémem - kriminalitou, míra násilí a počty vražd jsou po celé zemi velmi vysoké. Nejsou důkazy, které by potvrzovaly, že vraždy a útoky na farmáře jsou rasově motivované. Pokud je někdo takto prezentuje, jde o zkreslené informace nezakládající se na důkazech nebo výzkumu.
Sbírá policie taková data? Respektive pokud by se rasisticky motivovaný čin stal, vyhodnotí ho tak?
Policie sbírá různá data, včetně těch o útocích na farmy. Nejsem si ale jista, zda při vyšetřování kladou důraz na klasifikaci činu jako činu z nenávisti. Nejsem si ani jistá, že by policie měla potřebný trénink k tomu, aby takový čin byla schopna identifikovat.
Jak byste situaci popsala? Z pohledu některých evropských médií se zdá, že jsou konflikty mezi etniky velmi vyhrocené. Když jsem já sám opakovaně zemi navštívil, měl jsem subjektivně spíše dojem, že mezi lidmi panoval entusiasmus a nadšení složitou situaci, ve které se země nachází, změnit. Přestože vzájemné předsudky nadále trvají. Jak to je ve skutečnosti?
Nemyslím si, že jste to pochytil špatně. Myslím, že Jihoafričané jsou obecně plni entusiasmu. Pokud navštívíte Johannesburg, ocitnete se ve velmi kosmopolitním městě, kde se lidé z různých rasových skupin mísí a jsou naprosto v pohodě v přítomnosti lidí z jiných skupin. To je často obraz velkých měst, možná ale ne tak moc venkova. A to opět následkem apartheidu. Během něj existovaly skupinové oblasti a zákon říkal, že nemůžete bydlet ve stejné čtvrti jako lidé jiné rasové skupiny. Takže černoši bydleli v jedné oblasti, běloši v jiné. A služby, které byly poskytovány jednotlivým těm místům, byly velmi rozličné. Bílým sousedstvím se dostávalo velmi kvalitních služeb, černým naopak nuzných - špatné silnice, absence elektřiny, nedostatečný přístup k vodě, hygienické podmínky. Tyto historické rozdíly s námi stále přetrvávají, přestože jsme už v době více než dvaceti let od pádu apartheidu. Tyto věci se totiž nezmění přes noc a jihoafrická vláda nedokázala s předstihem s odpověďmi na tyto záležitosti přijít. Apartheid vytvořil tak velké rozdíly a rozdělení společnosti, že je velmi těžké to obratem narovnat. I přes to je tu ale přítomný obrovský optimismus a víra v tuto zemi, její schopnost růst a stát se skvělou zemí.
Proč se stávají oběťmi útoků farmáři?
Myslím, že jsou součástí obecné kriminality v zemi. Protože je míra kriminality velmi vysoká, je zřejmé, že počet útoků na majitele i pracovníky farem bude vysoký zrovna tak. Je těžké s jistotou říct, zda jsou tyto incidenty součástí normální kriminality, nebo zda jsou živeny nenávistí, speciálně rasovou nenávistí. Nejsou k tomu potřebná data a policie je nesbírá. Je důležité si uvědomit, že tyto útoky dopadají jak na majitele farem, tak na černošské dělníky, kteří na nich pracují. O čemž se nepíše tolik jako o útocích na bílé majitele farem.
Jakým způsobem jsou dělníci napadáni?
Černošští pracovníci jsou také napadáni fyzicky, jsou oběťmi násilných činů, vražd. Tyto útoky dopadají na všechny přítomné na farmách dost podobně.
Velký počet bílých farmářů už ale zemi opustil.
Nejde jen o farmáře. Bílí Jihoafričané v posledních dvaceti letech opouštěli zemi v poměrně vysokých číslech. Z různých důvodů.
Jaké ty důvody jsou?
Jedním z nich je již několikrát zmíněná vysoká míra kriminality nebo také ekonomické možnosti v zahraničí. Jde o kombinaci faktorů. Přestože však kriminalita může být jedním z motivů, nemusí vždy být tou hlavní motivací.
Jihoafrický parlament nedávno schválil návrh na vyvlastnění půdy, které by se týkalo zejména bílého obyvatelstva, které vlastní naprostou většinu půdy v zemi. Podle zpráv, které se do Česka dostaly, měly být zabrány bez další kompenzace. Je takový postup spravedlivý? Nezpůsobí to další napětí?
Myslím, že právě záležitosti týkající se půdy jsou ty, které lidi nejvíce rozčilují. Určitě si ale nedokážu představit situaci, kdy přijde stát a zabere něčí půdu proto, že patří bílé osobě a pak ji předá černochovi. To se nestane. Jihoafrická ústava a zákony chrání obyvatele a jejich nemovitosti před takovým postupem. Myslím, že o restitucích musí proběhnout veřejná diskuse. Jsou tu také některé politické strany, které mají na celou věc extrémní pohled. Ale já nevěřím, že ten extrémní pohled převládne a nevěřím proto ani, že něčí majetek bude zabrán tím stylem, který je možná popisovaný v některých mediálních výstupech jdoucích do světa. Debata o vyvlastnění půdy bez kompenzace teď skutečně probíhá, zatím ale není zřejmé, co přesně to bude znamenat. Vládnoucí strana ujistila, že na jednotlivce v jejich domovech toto opatření nedopadne, zatím ale nemáme jasné znamení, jestli k něčemu podobnému vůbec dojde a případně jak a kdy. Samotná ústava už ale o přerozdělení půdy mluví.
Kdyby k něčemu takovému skutečně došlo, nezpůsobilo by to další napětí?
Myslím, že to bude působit napětí po řadu dalších let. Dokud ale nebude jasný plán toho, co se bude dít, je velmi těžké to komentovat. Lidé samozřejmě zaujímají své postoje podle toho, kde stojí. Pokud pozemky vlastní, nebo ne.
Proč je důležité se takovými věcmi vůbec zabývat?
Jižní Afrika má svůj historický kontext. Kolonialismus a apartheid způsobily, že území, která černošskému obyvatelstvu patřila, nebo na něm žilo, mu bylo nuceně odebráno. A nikdy mu nebylo navráceno. A to je historické dědictví této země. Je nutné, aby k nějakému druhu restituce došlo. Aby se na to podívala a uvedla na pravou míru zlé věci, které se v minulosti děly. Lidé, kteří půdu vlastnili, nebo komunity, které na nějaké půdě žily a byly nuceně z toho území odsunuti, potřebují nějakou formu restituce, což je cílem těchto diskusí o pozemcích.
Jsou nějaké organizace, které bílé farmáře a bílou menšinu chrání a hájí její zájmy?
Je několik neziskových organizací, které se pozemkovými záležitostmi obecně zabývají a jsou také některé pravicově zaměřené organizace - jako například Afriform - které chrání zájmy a pohled bílých majitelů půdy. Je ale mnoho organizací, které se problematikou pozemků zabývají v mnohem širším kontextu než jen v podobě hájení zájmů menšiny.
Australský ministr vnitra Peter Dutton v březnu prohlásil, že se bude snažit o zjednodušení možnosti bílých Jihoafričanů žádat o azyl ve své zemi. Jihoafrickou republiku dokonce nepřímo označil za necivilizovanou zemi. Neznačí takové jeho vyjádření, že se skutečně děje na bílém obyvatelstvu násilí a nespravedlnost?
Byla jsem velmi znepokojená tímto vyjádřením ministra, který má mimo jiné na starost imigraci. Austrálie má velmi slabé záznamy ve vztahu k udělování ochrany uprchlíkům a žadatelům o azyl. A jedná se v naprosté většině o černé a snědé uprchlíky. Ty drží v detenčních zařízeních mimo pevninu, včetně dětí. Takový přístup je skutečně hodný zděšení a odsouzení. A přes to všechno přijde s prohlášením, že by Austrálie mohla otevřít své dveře bílým farmářům na základě toho, že jsou bílí a vnímáni jako oběti perzekuce, přestože o tom, že jsou perzekuovaní a JAR je nechrání, nejsou důkazy. Je skandální, že s koloniální historií, jakou Austrálie má, by uvažovala o ochraně bílé skupiny obyvatel, ale nezvážila by ochranu lidí z dalších skupin, kteří jsou prokazatelně oběťmi perzekuce a mají k tomu, na rozdíl od bílých farmářů, doklady.
Objevuje se také násilí z nenávisti vůči obyvatelstvu, které nepatří k bílé menšině?
Je velmi nešťastné, že se média většinou zaměřují především na útoky směřované na bílé farmáře i ostatní obyvatele. Násilí z nenávisti se ale ve skutečnosti děje také dalším rasovým skupinám - černošskému a barevnému obyvatelstvu. Samozřejmě že k němu dochází, ale nedostává se do centra mediálního zájmu. Nedávno jsme tu měli několik kauz. Jedna z nich zahrnovala dva bílé muže, kteří dali černocha do rakve, tu zabezpečili hřebíky a pokusili se ho pohřbít zaživa. Tento čin byl motivován nenávistí.
Proč o takových případech, jak říkáte, média informují méně? Většina populace je přeci černošská.
Je to možná těžké pochopit. Je to ale dáno zejména tím, kdo ty jednotlivé noviny čte. Píší pro své čtenáře, a pokud budou mít dojem, že takový příběh je bude zajímat, pak ho zpracují. Takže ano, nějaké pokrytí je, ale není zdaleka na stejné úrovni.
Pokud se ale nad tím zamyslíte, většina populace v JAR je černošská nebo barevná. Dávalo by tedy spíše smysl, že čtenáři budou často z této populace.
Ano, ale média mají v drtivé většině bílé majitele a zaměstnance. Takže pokrytí má často určitý úhel pohledu.
Foto: Archiv Kaajal Ramjathan-Keogh