Modelka Kafia Mahdi narozená v Somálsku pózuje v maďarské Budapešti módním fotografům a zdá se, že ve svých 19 letech našla v Maďarsku štěstí. Nyní žije na první pohled dokonalý život, má však za sebou útěk ze své vlastní země, kde ji chtěl ve 14 letech její nevlastní otec provdat za mnohem staršího muže. Díky matce se jí podařilo uprchnout a začít znovu v Maďarsku. Po příchodu do Evropy však byla mimo jiné umístěna také do ústavu pro problémovou mládež. „Ostatní dívky křičely, praly se a sebepoškozovaly se. Já jsem nebyla problémová, proč jsem tam tedy byla?“ vzpomíná. Nyní svůj příběh vypráví prostřednictvím dokumentárního filmu maďarské režisérky Dorottyy Zurbó, který mapuje Kafiyinu nesnadnou cestu k novému životu. „Musela jsem sdílet celý můj příběh, moje pocity a moje nejhlubší myšlenky, které se vždy těžko vysvětlovaly,“ říká mladá žena, která i přes úspěch v Evropě stále postrádá svou rodnou zemi. Její příběh přinesla nedávno UNHCR.
Úvodní scéna dokumentárního filmu zachycuje 17letou uprchlici, jak se učí maďarsky. Ač se tento jazyk může zdát těžký, ve skutečnosti je to jedna z nejmenších překážek, kterým musela čelit. Kafia Mahdi vyrůstala s matkou, nevlastním otcem a šesti sourozenci v Qoroley v jižním Somálsku, kde již od počátku 90. let trvá občanská válka. V Kafiiných 14 letech ji chtěl její otec provdat, ona ale snila o emancipaci a vzdělání. „V Somálsku nám muži rozkazovali. Nemohli jste říct, co si myslíte,“ vzpomíná. Aby si své sny mohla splnit, rozhodla se pro útěk, se kterým jí pomohla její matka. V pouhých 15 letech Kafia opustila svou rodnou zemi. Nejtěžší pro ni bylo odejít od mámy. „Vždycky jsem byla maminčina holčička,“ dojímá se Kafia.
Po dlouhé cestě, která trvala téměř rok, byla Kafia zadržena, když se pokoušela přejít ze Srbska do Maďarska. „Nevěděla jsem, kde jsme byli. Neměla jsem ponětí o tom, jakým jazykem pohraniční stráže mluvily. Ale neřešila jsem to. Jen jsem chtěla být na bezpečném místě,“ popisuje cestu. Maďarské úřady rozdělily uprchlíky na dvě skupiny. Ty starší poslaly do přijímacích center a mladší nezletilé do ústavní péče. Kafia skončila v bývalém sirotčinci ve městě Fot nedaleko Budapešti. „Cítila jsem se velmi špatně. Byla tam jen jedna další dívka, která byla také ze Somálska, a zpočátku jsme musely sdílet ubytování s chlapci,“ vysvětluje Kafia a pokračuje: „Ale sociální pracovníci byli milí, tak jsem taky chtěla udělat krok kupředu a začala jsem se učit maďarsky. Jakmile totiž mluvíte maďarsky, jsou k vám lidé milí.“
Od píky
Ze sirotčince byla somálská dívka přemístěna do chráněného domova pro problémovou mládež v Budapešti. Byla jediná, kdo v domově nepocházel z Maďarska. „Ostatní dívky křičely, praly se a sebepoškozovaly se. Já jsem nebyla problémová dívka, proč jsem tam tedy byla? Ale přijali mě do školy, tak jsem mohla pokračovat ve studiu na střední škole. Zvládla jsem všechny předměty,“ říká pyšně.
Součástí dokumentárního filmu Easy Lessons je také rozhovor s psycholožkou, v němž Kafia vysvětluje, že je šťastná, že už nemusí nosit na hlavě šátek. Tuto skutečnost však prý před svou matkou stále tají. Ve filmu se také ukazuje, že Kafia, ač pochází ze země, jejíž břehy omývá Indický oceán a Adenský záliv, neumí plavat. Nikdy před tím také nemusela sportovat, najednou však měla šplhat po laně. A co se týče studia maďarštiny a evropské historie, je jasné, že musí začít od píky.
Vyhledávaná modelka
Zřejmě pro svůj nápadný cizokrajný vzhled byla Kafia několikrát zastavena v ulicích Budapešti a byla jí nabízena práce modelky. Byla však velmi opatrná a přijímala práci jen od agentur, které jí doporučili její přátelé. Získala tak zakázky jako modelka pro módní návrháře, časopisy či kadeřníky. „Vždy mě zajímaly krásné věci. V Somálsku jsem měla ráda barevné látky. Nosily jsme lehké šátky, které byly měkké, průhledné a elegantní. Nemusely to být těžké burky,“ vysvětluje Kafie své zalíbení v práci modelky. Kromě modelingu si Kafia vydělává kontrolou lístků v kině a jako recepční ve vydavatelství časopisu. Uvědomuje si, že modelingem se nemůže živit věčně, a proto začala i se studiem jazyků.
Dokumentární snímek zobrazuje Kafiu, která díky příchodu do Maďarska změnila od základů svůj život, jak sportuje, učí se plavat, obléká se do západního oblečení. Zároveň je však protkán monology v somálštině, které dávají divákům najevo, jak moc jí chybí domov. V závěrečné scéně si Kafia zakryje vlasy šátkem a vede videohovor se svou matkou, která je v Somálsku. „Mám takový strach“, řekla své matce. „Kdybys věděla, co dělám, co bys na to řekla? Zavrhla bys mě?“
Na premiéře filmu, která se odehrála ve švýcarském Locarnu, Kafia přijímala gratulace a objetí. Je si však vědoma toho, jakou cenu za úspěch v Evropě zaplatila. „Díky filmu jsem se stala známější, ale opravdu se nepovažuji za hvězdu. Doufám, že to pomůže dalším uprchlíkům a ukáže jim to, že jsou schopni dokázat cokoliv.“
Foto: UNHCR