V Olomouckém kraji je v exekuci na 200 zadlužených dětí a mladistvých a přes 4 500 mladých dospělých mezi 18 a 29 lety. „Je šokující, že tolik mladých lidí nese břímě exekuce, což bezpochyby v drtivé většině definuje celý jejich pozdější život,“ vysvětluje studentka práv Kateřina Augustinová svou motivaci pomáhat s právní a finanční gramotností v regionu. Do dluhů se podle ní člověk může velmi jednoduše zamotat – lidé si nejen berou půjčky na věci, které nepotřebují, ale také si často neuvědomí, že je finančně vyčerpá i jejich vlastnictví a údržba: „Možná je pro někoho důležité vlastnit věci, které mají nějaký punc luxusu. Někdo si může myslet, že ojetá škodovka není dost dobrá, proto pořídí super BMW,” říká Augustinová a dodává: „Lidé si kupují věci, které si nemohou dovolit udržovat. Možná jim nedojde, že právům odpovídají i povinnosti.“ Děti se pak vzorcům vedoucím k zadlužení někdy učí od rodičů. „Všechno vidí, slyší a v horším případě opakují, což je pochopitelné, nemají-li dobrý rodinný základ. Tam už škola nic moc nezmůže. Tím spíš, vzdělává-li děti prostřednictvím nudných monologů a opisováním textu z učebnic nebo z tabule,“ líčí. Augustinová pracuje na finanční a právní gramotnosti i se seniory. „Senioři jsou úžasní. Vždycky se na přednášky pro ně moc těším. Nebojí se ptát, klidně si i zanadávají,“ vysvětluje s tím, že se setkává s dobrými i špatnými příběhy. Popisuje příběh seniorky, která na předváděčce podepsala nevýhodnou smlouvu na půjčku na 300 tisíc korun, dluh nakonec činil téměř 850 tisíc a paní nakonec přišla o dům. „Snažím se hodně vysvětlovat. Dodat jim kuráž, aby se nebáli říkat ne, aby se nebáli nechat si smlouvu zkontrolovat, než ji podepíšou,“ říká Augustinová.
Pracujete na vědecko-výzkumném projektu Univerzity Palackého zaměřeném na právní gramotnost dětí a mládeže. Co to přesně je a co máte zatím za sebou?
Mapuji úroveň právního vzdělávání na základních a středních školách po Olomouckém kraji. Když říkám právní vzdělávání, nepředstavujte si výuku úplných znění paragrafů. V rámci projektu se snažím přijít na kloub tomu, jaký je vztah mezi finanční a právní gramotností a jaký má vztah k poměrně vysoké úrovni zadlužení, a to i mezi mládeží. Údaje ze serveru MapaExekuci.cz za rok 2019 ukázaly, že Olomoucký kraj je ze všech čtrnácti devátým nejzadluženějším, což není špatný výsledek vzhledem k tomu, že celkové procento lidí v exekuci se od roku 2016 snižuje. V roce 2019 činí, tuším, necelých 8 %. I přes některá pozitivní čísla mě znepokojuje, že je v kraji v exekuci na 200 zadlužených dětí a mladistvých a přes 4 500 mladých dospělých mezi 18 a 29 lety. Je šokující, že tolik mladých lidí nese břímě exekuce, což bezpochyby v drtivé většině definuje celý jejich pozdější život. Prostřednictvím projektu Nadačního fondu a s týmem Erudia se proto snažíme přednášet o právu tak, abychom děti, seniory a kohokoli dalšího naučili základní principy fungování práva v určitých situacích, čímž se pokoušíme zvyšovat jejich právní gramotnost. Výuka práva je podle mého názoru a dosavadních výsledků výzkumu pojata poměrně nešťastně. Když se podíváme do Rámcového vzdělávacího programu, najdeme v drtivé většině čistou teorii. Stejně tak v učebnicích. Tahle teorie, kterou stejně všichni po testu zapomenou, je v praxi vlastně k ničemu. Myslím, že výuka práva by měla být především praktická, simulovat právní situace a učit se je řešit. Proto si myslím, že i současná výuka finanční gramotnosti, vyňatá ze souvislostí právní gramotnosti a zaměřovaná hlavně na suchou teorii, není efektivní. Je třeba nastavit dětem v hlavě správné myšlenkové vzorce, naučit je, aby poznaly právní problém a aby se podle svých možností zachovaly nejlépe tak, aby tento problém efektivně řešily a aby dokázaly svá práva bránit. Není potřeba znát text zákona, je potřeba vědět, kam se obrátit a kdy. Finanční gramotnost není nutně jen o exekucích, je to o celkovém přístupu k penězům a hospodaření s nimi. Finančně negramotný člověk nemusí nutně skončit v exekuci, nicméně jeho život je tím značně ovlivněný v negativním slova smyslu. Žije ve stresu, nevycházejí mu peníze na věci, které jsou podstatné, nemůže dopřát dětem to, co je třeba. Žije od výplaty k výplatě. Často třeba splácí dlouhé roky věc, kterou už ani nevlastní, někomu ji prodal nebo se rozbila. Nicméně osobní i rodinný rozpočet to stále velmi negativně zatěžuje. Proto je vedle exekucí potřeba mluvit o tom, jak svoboda ve smyslu, že si můžeme kdykoli vzít půjčku na cokoli, sama omezuje pravý svobodný život.
O finanční gramotnosti přednášíte na základních a středních školách. Co je u dětí nejvíce patrné?
Myslím, že lidé dnes obecně chtějí všechno a chtějí to hned. Určitě v tom hrají svoji roli i sociální sítě. Ve vztahu k finanční gramotnosti to znamená, že si vezmou půjčku na věc, kterou nepotřebují. A pak na další. Jednou je to nové auto, pak telefon, někdy zase dovolená. Přecení svoje síly, nemyslí na budoucnost. Pak se do dluhů člověk může velmi jednoduše zamotat. Může se mu stát úraz a musí být doma na nemocenské. Nebo se najednou rozbije pračka, kotel i auto. Co se dá dělat, když není na splátky? Spousta lidí, radši než na brigádu, jdou a znovu si půjčí. Vytloukají půjčku půjčkou, dluh dluhem. Možná chybí trpělivost, možná soudnost, možná nemyslí na budoucnost, žijí teď a tady. Možná je pro někoho důležité vlastnit věci, které mají punc luxusu. Někdo si může myslet, že ojetá Škodovka není dost dobrá, proto se pořídí super BMW na splátky, které se jim rozsype už po cestě od prodejce. To je další věc. Lidé si kupují věci, které si nemohou dovolit udržovat. Možná jim nedojde, že právům odpovídají i povinnosti. Děti se to učí od rodičů. Všechno vidí, slyší a v horším případě opakují, což je pochopitelné, nemají-li dobrý rodinný základ. Tam už škola nic moc nezmůže. Tím spíš, vzdělává-li děti prostřednictvím nudných monologů a opisováním textu z učebnic nebo z tabule.
Jak si děti a mládež vedou, pokud jde o chápání práva a právního státu?
Dětská mysl je otevřená a bezprostřední. Moc ráda přednáším i lidská práva a témata právního státu i demokracie. Ráda děti stavím do extrémů, snažím se je učit porozumět ostatním, ukázat, že svět není černobílý, hledat kompromisy. Mám ráda jednu aktivitu na lidská práva. Jde ve zkratce o to, že se děti rozdělí do skupinek a řekne se jim, že na zem přiletěli mimozemšťané. Ti jim chtějí vzít všechna jejich lidská práva až na tři. A je jen na nich, která tři lidská práva si ponechají. Vždycky si nechávají právo na život, svobodu od mučení a třeba právo na soukromí. Nikdy nikdo, fakt nikdo neřekl, že by si nechal právo volit. Mně to přijde zajímavé, vlastně se nepočítá s tím, že by to šlo nějak změnit. Prostě přijmou situaci tak, jak je. Toho si taky při přednášení hodně všímám, že hlavně starší studenti mají nastavené v hlavě, že nic se nedá změnit. Lidé kradou a krást budou, stát okrádá, všechno je špatně, tak proč se snažit? Z mého výzkumu vyplynula ještě jedna zajímavá věc, kterou bych chtěla zmínit. 141 studentů z 230 odpovědělo, že půjčí-li si peníze od kamaráda, nemusí je vracet. A 173 z nich odpovědělo, že ústně uzavřená smlouva, například o zápůjčce peněz, neplatí. Co je tedy na těch školách učí, když tolik studentů neví, že smlouvy se přeci mají dodržovat a že i když není podepsaný žádný papír, musím zapůjčené peníze stejně vrátit?
Jak jsou na tom samotní učitelé? Co jsou pro ně největší výzvy a co zvládají naopak dobře?
I přes to všechno, co jsem říkala, mám pocit, že se situace ve školství obecně zlepšuje. Minimálně za ty čtyři roky, které se přednášení věnuju. Co se týče samotné výuky práva, tak stále více učitelů společenských věd raději pozve někoho jiného – nás, jiné spolky, aby jim právní témata odpřednášel třeba v rámci dvou, tří workshopů. Nebo nás pozvou na projektové dny. Zájem se obecně zvyšuje, za což jsme velmi vděční a těší nás to. Taky bych chtěla vyzdvihnout, že v tomhle ohledu výborně funguje program StreetLaw pod taktovkou Lucie Madleňákové z Univerzity Palackého. V rámci něho studenti právnické fakulty jezdí učit hodiny práva interaktivními metodami na celou řadu škol v Olomouci. A o snaze zkvalitňovat výuku práva na Olomoucku svědčí i rostoucí počet tzv. fakultních škol při Právnické fakultě UP. Jinak je pro učitele právo složité. Není se čemu divit a nelze po učitelích chtít, aby v této oblasti měli vynikající přehled. To je nemožné. Chybu vidím hlavně v zastaralém stereotypním přístupu k výuce. Řešením může být například výměna učebnic. Dnes už existují takové publikace, které obsahují velmi jednoduše vytvořené plány hodin s právní tématikou s důrazem na interaktivní metody a praktické aktivity. Jedná se o už zmiňované StreetLaw příručky a učebnice, každému učiteli bych je doporučila. Vidím v tom obrovský smysl a hlavně efekt.
Jak se k tomu stavějí rodiče? Pomáhají svým dětem chápat i právo i finanční gramotnost?
Na negativní vzory některých rodičů jsem už narazila. Jinak obecně samozřejmě těžko soudit. Z mého výzkumu například vyplynulo, že 6 z 230 dotázaných studentů uvedlo, že se s exekucí setkali doma nebo v rodině. Vadí mi, že rodiče někdy podtrhávají smysl vzdělávání obecně. Vše souvisí se vším. Existuje tolik bezohledných rodičů, kteří absolutně neřeší, že svým dětem zanechají dluhy nebo že je jejich děti musí platit. To tedy není zkušenost z přednášení, ale spíš z toho, co sleduji kolem sebe. Je jasné, že takových případů je méně než těch pozitivních, ale o to jsou zoufalejší.
Jezdíte pracovat také se seniory. V čem spočívají jejich nejčastější problémy a proč?
Senioři jsou úžasní. Vždycky se na přednášky pro ně moc těším. Nebojí se ptát, klidně si i zanadávají. Nicméně se setkávám s dobrými i špatnými příběhy. Ten nejsmutnější příběh je o jedné starší paní, která jela na onu pověstnou předváděčku. Využili příležitosti a vnutili jí „skvělou“ půjčku asi ve výši 300 tisíc korun, samozřejmě s řadou poplatků, pokut a lichevním úrokem. Říkala, že ji nenechali smlouvu ani přečíst a skutečně ji nutili, aby smlouvu podepsala ihned. Ona samozřejmě podepsala. Vzali ji hned k notáři, kde podepsali prohlášení se svolením vykonatelnosti, to znamená, že v případě, že nesplatí dluh řádně a včas, bude přistoupeno rovnou k exekuci. Tak se samozřejmě stalo, dluh se vyšplhal na téměř 850 tisíc korun, bez nákladů exekuce. Paní tuhle situaci nijak neřešila. Přišla o dům a samozřejmě i o všechno ostatní. Tohle je případ, který už by se dnes se současnou legislativou nestal a je to skutečný extrém, nicméně je to tak. Co by jí pomohlo? Pomohlo by, kdyby věděla, na koho se obrátit. Snažím se hodně vysvětlovat. Dodat jim kuráž, aby se nebáli říkat ne, aby se nebáli nechat si smlouvu zkontrolovat, než ji podepíšou. Vedle půjček se u seniorů ještě setkávám s celou řadou dluhů vzniklých ze smluv o dodávkách plynu a elektřiny. To už je takový evergreen. Anebo naopak řeší, že musí platit dluhy za své děti, což je mimochodem častější a častější. Znám řadu případů, kdy rodiče ručili vlastním domem za dluhy svých dětí a nedopadlo to dobře. Chtějí dětem pomoci, což je pochopitelné, ale...
Proč vy sama chcete pomáhat a stávající stav měnit?
Vidím v tom smysl a moc mě to baví. Chtěla bych měnit přístup mladých lidí k otázkám financí, ale i v dalších odvětvích. V přednáškách se snažím otevírat diskuze a mluvit o důležitých tématech. Finanční gramotnost je bezpochyby jedno z nich, ale existuje řada dalších. Mluvili jsme o lidských právech, což je taky téma, které je v této době velmi podstatné uchopit správným způsobem a v souvislosti s tím se i třeba snažit kultivovat diskuzi na všech úrovních, nejen ve třídách. Vždycky mi udělá velkou radost, když se nějaká přednáška podaří a studenti se aktivně zapojují, argumentují, kladou otázky, přemýšlí. A když je vidět nějaký posun, naplňuje mě to.
Foto: Archiv Kateřiny Augustinové