S souvislosti s nedávným Mezinárodním dnem Romů jsem si vzpomněla na zážitek z minulého roku, který byl plný přednášek a interaktivní výuky v rámci našeho projektu Muslimove.cz. Na jednu takovou přednášku jsme se s Klárou Popovovou vypravily v únoru, a to do Ústí nad Labem. O islámu a muslimech jsme tentokrát nepřednášely studentům střední školy, ale maminkám, které projevily o téma života muslimů a specifik islámu zájem.
Dorazily jsme ke zrekonstruované budově Člověka v tísni, kde sídlí školka pro děti ze sociálně slabých rodin. Zatímco si děti hrají, maminky mají možnost zúčastnit se programu, který pro ně zajišťují pracovnice centra. Usadily jsme se ve společenské místnosti a sledovaly přicházející. Během několika minut se v místnosti sešlo přibližně deset žen. Byla jsem poněkud nervózní a nevěděla jsem, co čekat, ještě nikdy jsem nepřišla do přímého kontaktu s „tolika“ Romy.
Přivezly jsme několik aktivit, které měly maminky seznámit se základními informacemi o islámu a také s typy zahalování. Počkaly jsme ještě minutu, dvě, než si každý našel své místo u velkého stolu, a poté jsme se všechny se svým hrnkem s kávou usadily nad první aktivitou. Maminky se bez rozpaků ujaly úkolu, kdy měly ke kartičce s otázkou přiřadit správnou odpověď a složit tak miniaturní puzzle. Radily se mezi sebou, pomáhaly si a ke každé kartičce měly řadu věcných a zajímavých dotazů. Povídání si o rituálech muslimských věřících bylo zajímavé a mnohdy o to snazší, že přítomné dámy byly, jako velká část Romů, křesťanky. Díky tomu jsme mohly srovnávat například modlitbu muslimů a křesťanů nebo svatostánky obou náboženství. V rámci další aktivity měly maminky za úkol spojit obrázek zahalené ženy s názvem konkrétního typu zahalení a autentické výpovědi, v níž žena vysvětluje pohnutky, které ji vedou k (ne)zahalování se. Ani tato aktivita nebyla pro přítomné dámy ničím obtížným a společnými silami během chvíle správně přiřadily všechny kartičky. Skládání opět doprovázela spousta dotazů na šátky, na důvody nošení niqábu a když jsme jim nabídly možnost vyzkoušet si šátek či niqáb na vlastní kůži, neváhaly, zasmály se a vzájemně se fotily.
Dotkly jsme se řady dalších témat, více či méně vážných, ale vždy jsme našly společnou řeč a ani na chvíli nebylo u stolu ticho, ani nepanovala napjatá atmosféra, naopak. Maminky byly velmi přátelské, bezprostřední a skutečně zapálené do programu, který jsme pro ně připravily. S Klárou jsme se shodly, že jsme se ještě na žádné z přednášek v rámci projektu necítily tak příjemně jako mezi těmito romskými maminkami.
Přítomné maminky měly bohužel hojné zkušenosti s předsudky, rasismem a mnohdy jednostrannými zprávami v médiích. Velmi dobře proto chápaly, když jsme se v rámci našeho povídání snažily vysvětlit, že i média je potřeba brát s určitou rezervou a nenechat se vtáhnout do kolotoče předsudků a zobecňování. Možná i díky tomu byly jejich dotazy velmi osvěžující a nebyla potřeba jim vysvětlovat, že hrůzné záběry aktivit tzv. Islámského státu neodpovídají tomu, jak se má muslim podle Koránu chovat k druhým.
Čas uběhl jako voda a musely jsme se pomalu loučit. Maminky se postupně odebíraly o patro výš do školky, aby si vyzvedly své děti. Ty byly po dopoledni stráveném ve školce očividně spokojené a tak pěkně nastrojené, jak do školky přišly, zase jedno po druhém odcházely. Ještě jsme se s několika maminkami vyfotily na památku a vyrazily zpět do Prahy. Ani jsme neopustily Ústí, když jsme téměř jednohlasně s Klárou konstatovaly, že jsme sice přijely, abychom pomohly několika dalším lidem odstranit předsudky vůči muslimům, ale nejvíce jsme setkáním s romskými maminkami a jejich dětmi obohatily samy sebe a zbavily se vlastních předsudků o Romech.