Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakováním posilují a utvrzují. Tyto předsudky pak vedou k diskriminaci,” dodává.
Ivana Šáteková, autorka výstavy
„Téma sexistického sociálního nátlaku mi do cesty vstoupilo během těhotenství, kdy se to v životě ženy nepříjemnými otázkami doslova hemží,” vysvětluje svá východiska umělkyně Šáteková. Učinila proto průzkum ve svém okolí. A k čemu došla? „Tyto útoky nás provázejí celý život a nikdy nekončí. Dospívání a stárnutí ženy jako by bylo věcí veřejnou a každý má potřebu zasáhnout. Je to zvláštní jev,“ dodává.
Plíživý a každodenní
„Každodenní sexismus je takový plíživý. Je všudypřítomný, proto má člověk tendenci mávnout nad tím rukou. Dlouhodobě to ale vytváří neproniknutelný krunýř genderového předsudečného vidění ve společnosti. Z drobností pak rostou ty velké křivdy,” říká kurátorka galerie Artwall a současně historička umění Zuzana Štefková. „Mě se řada lidí ptala v návaznosti na tuto výstavu, v čem je špatně říkat malé holčičce, že moc papá. Tahle zdánlivě neškodná poznámka je ale navázaná na mýtus krásy, kdy se žena posuzuje podle vzhledu. To pak může přerůst ve větší problém,” doplňuje.
Podle Štefkové se často posuzují podle vzhledu a postavy například také ženy političky. „Komentujeme, co mají na sobě, jestli jsou dost ženské, nebo ne.” Poukazuje také na to, že sexualizovány jsou dívky už od útlého věku. Jsou podle ní oblékány tak, aby vypadaly sexy. „Už i pro novorozence se vyrábějí boty na podpatku.”
Zuzana Štefková, kurátorka výstavy (foto: Lukáš Houdek)
Neměla bys už mít děti?
Některé vystavené kresby v nadživotní velikosti tematizují také tlak okolí na to, aby ženy měly v určitém věku dítě a že by se měly namísto práce soustředit na výchovu. Tam podle Štefkové veřejnost ten problém vnímá více než v případě kreseb reagujících na podporu genderových stereotypů u malých holčiček. „V případě tlaku společnosti na to, aby měly ženy děti, je zajímavé, že jsou také různé přístupy v tom, na koho se tlačí, aby děti měl. Není to totiž tak, že každá žena má mít děti. Ty privilegované by se podle společnosti měly rozmnožovat a tím budovat národ. Jsou ale ženy, které naopak obviňujeme, že těch dětí mají moc,” tvrdí. Naráží tak mimo jiné na situaci romských žen i nucené sterilizace, ke kterým v minulosti docházelo.
Výstava pak také tematizuje společenské postavení žen ve vyšším věku. „Je to o tom, že se jejich hodnota váže na to, že mají být krásné a mladé, a mají „datum spotřeby”, po kterém pro ně není ve společnosti místo jinde než na straně nepotřebných a nevýdělečných. Seniorky jsou totiž jednou ze sociálně nejohroženějších skupin,” vysvětluje Štefková.
Muži zrovna tak
Podle Štefkové vidí někteří lidé slovo sexismus v názvu jako přehnané pro výjevy, které kresby Šátekové zachycují. Kurátorka však podotýká, že sexismus necharakterizují jen jeho velmi výrazné až agresivní projevy jako sexuální násilí nebo otevřená diskriminace. Ty na první pohled drobnosti jsou podle ní za hranou vnímání mnohých diváků, kterých kolem výstavy denně projdou nebo projedou díky jejímu umístění tisíce. „Tyhle poznámky totiž zaznívají i v rodinách a říkají si je i ženy mezi sebou. Sexismus totiž nutně nemusí přicházet jen od mužů.”
Štefková připouští, že podobnému tlaku mohou podléhat také chlapci a muži. „Stereotypy, které omezují nebo upravují mužské chování, jsou stejně ničivé. Nazvala bych to pojmem toxická maskulinita.” Domnívá se přesto, že genderové stereotypy zejména z důvodu horšího postavení žen doléhají zejména na ženskou populaci, přestože na muže vliv mají logicky zrovna tak.
Foto: Martin Micka / Artwall