Osmapadesátiletý Vojtěch bydlel v podnájmu, který platil z učitelského platu. Po snižování stavu ve škole nejprve pracoval jako skladník, poté přišel i o tuto práci. Ocitl se bez prostředků a následně na ulici, kde strávil dva týdny. Stejně starý Oldřich po rozvodu ztratil dobře placenou práci a v jeho rodině navíc došlo k tragické události. Ocitl se tak na ulici a na pokraji zhroucení. Díky neziskové organizaci Naděje se oba nyní staví na nohy. Vojtěch využil služeb noclehárny v rámci projektu Nejdřív střecha. Sociální pracovníci mu pomohli zařídit výměnu propadlého občanského průkazu a zaevidovat se na úřadu práce. Ze získané podpory v nezaměstnanosti si zaplatil ubytování v azylovém domě, kde mu také pomohli najít novou práci. Díky psychologické pomoci a okamžitému poskytnutí bydlení se stabilizoval i stav pana Oldřicha. Dokázal si najít příležitostné práce a začal si sám platit ubytování. Později si našel přítelkyni a získal trvalou práci na čerpací stanici. Naděje poskytuje pomoc lidem v tísni už od roku 1989. Nyní spustila na Instagramu kampaň #lidebezdomovadoma, ve které chce přiblížit situaci a příběhy těchto lidí. „Chceme ukázat lidi bez domova takové, jací opravdu jsou, vyprávět jejich životní příběhy a také dokázat, že má smysl pomáhat jim. Není málo těch, kteří by chtěli svůj život změnit k lepšímu, jen nevědí kde začít, nebo za kým pro pomoc jít, někteří sotva dovršili osmnácti let,” vysvětluje pro HFC Dominika Farkasová z pražské pobočky Naděje.
Česká organizace Naděje poskytuje pomoc lidem v nouzi. Seniorům pomáhá zajišťovat důstojný život, poskytuje péči lidem s mentálním i zdravotním hendikepem, ročně pomáhá až 550 rodinám v sociální nouzi a pomocí klubů naplňuje aktivitami volný čas ohrožených dětí a mladých lidí. Lidem bez domova přežívajícím na ulici poskytuje informace, potraviny, hygienické potřeby i ošacení. Dále nabízí ubytování v azylových domech, přenocování v noclehárnách, jídlo a sprchu v nízkoprahových denních centrech. A protože pro lidi bez domova může být z nejrůznějších důvodů složité získat zdravotní pomoc, nabízí i ošetření v ordinacích praktického lékaře, gynekologie, stomatologie a psychiatrie.
Nejdřív střecha
Naděje je také zapojena do projektu Nejdřív střecha. Ten pomáhá lidem, kteří jsou v akutní bytové nouzi a potřebují bydlení a pomoc odborníků. Projekt jim zajistí až dva měsíce ubytování zdarma v noclehárnách nebo azylových domech a pomůže při hledání bydlení i zaměstnání. Do projektu se zapojila například 60letá paní Ivana. Bydlela na komerční ubytovně, kterou platila z invalidního důchodu a dlouhodobé brigády. Když přišla o práci, musela se vystěhovat. Díky projektu Nejdřív střecha mohla zůstat v azylovém domě, dokud nedostala další invalidní důchod. Pak mohla odejít na ubytovnu.
Příběhy lidí bez domova
„Odmítavý pohled veřejnosti na lidi bez domova je často vyústěním toho, co vidíme venku. Když narazíte v ulicích na bezdomovce, který je například v podnapilém stavu, nebo právě spí na lavičce, kam jste si chtěli sednout, asi to ve vás nevzbudí zrovna lítost, ale spíše budete chtít odejít z jeho dosahu. Málokdo ale začne v danou chvíli přemýšlet nad tím, proč vlastně dotyčný skončil na ulici,” říká Dominika Farkasová. To se Naděje snaží změnit kampaní na Instagramu, ve které představují příběhy konkrétních lidí, kteří žijí na ulici.
V kampani se objevil i příběh paní Věry, která se narodila jako nejstarší ze šesti dětí. Rodiče i sourozenci se odstěhovali do jiného města a ona zůstala s prarodiči. Vyučila se prodavačkou a deset let pracovala v oboru. Později vykonávala i dělnické práce. Provdala se a narodil se jí syn. Manželství se ale rozpadlo a Věra se synem odešla k rodičům. Po nějakém čase se přestěhovali k novému příteli, který vychovával svých pět dětí. Vše fungovalo dobře, dokud přítel neutrpěl smrtelný úraz na šachtě. Nová rodina se rozpadla, děti zesnulého partnera byly svěřeny do péče jeho příbuzným a Věra se synem musela byt opustit.
Nevzdala se, a protože její syn už byl v té době dospělý a založil si vlastní rodinu, našla si nového přítele, k němuž se nastěhovala. Neplatili však pravidelně nájem a nakonec byli z bytu vystěhováni. Objevili opuštěnou zahradní chatku, kterou během dvou let postupně upravili. Pak se však zdravotní stav přítele zhoršil a v nemocnici zemřel. Chatka začala bez péče partnera postupně chátrat a nebylo možné zde dál žít. Věra se přesunula jen o několik metrů dál do stanu. Svůj stesk řeší bohužel nadměrnou konzumací alkoholu. Pravidelně ji navštěvuje syn, který ovšem nemá možnost matce pomoci, protože živí devět dětí. Věra by si ráda zažádala o důchod, aby mohla prožít stáří v teple a v suchu.
„Pokud kampaň na Instagramu bude motivovat ostatní k solidaritě vůči této sociální skupině, naše sdělení bylo úspěšně přijato,” uzavírá Dominika Farkasová.
Chcete podpořit sociální a zdravotní služby pro lidi bez domova? Více informací najdete ZDE.
Foto: Archiv Naděje