Knihovna Třinec, která patří mezi naše HFZóny, není pouze místem, kam si lidé chodí půjčovat knihy. Je zároveň informačním centrem pro dospělé i mládež, uměleckou galerií a literární kavárnou. Jako první v republice zakládala speciální oddělení knihovny, které se věnuje pouze mladým lidem, pořádají nejrůznější akce pro seniory, sociálně slabé či pro hendikepované a spolupracují na dalších akcích s organizacemi jako je Člověk v tísni nebo Amnesty International. „Knihovna je veřejně přístupná všem bez rozdílu, je bezbariérová, u nás může služby využít opravdu každý,“ říká pro HFC ředitelka Martina Wolna.
Vyjmenovat a popsat všechny aktivity, které třinecká knihovna organizuje, by podle ní zabralo hodiny. „Shrnula bych to tak, že se snažíme věnovat všem věkovým skupinám. Od úplně těch nejmenších dětí, předškoláků, mladé lidi, rodiny s dětmi až po seniory,“ říká Martina a pokračuje: „V poslední době jsme se začali zaměřovat na spolupráci s organizacemi, které pomáhají lidem s určitým hendikepem, ať jde o slabozrakost nebo mentální poruchy.“ Pro ně připravují celoroční kulturní pořady a programy.
Vzdělávat se nemusíte jen ve škole
Knihovna je ideálním místem pro vzdělávání, právě tudy se ubírá podstatná část aktivit. Zapojit do vzdělávacích aktivit se může kdokoli. „U dětí se zaměřujeme na čtenářskou gramotnost a kritické myšlení, u seniorů se zase snažíme mimo jiné rozvíjet jejich IT a jazykové kompetence nebo je vést ke zdravému životnímu stylu a pohybu,“ přibližuje Martina Wolna. Ani na další věkové skupiny se ale v Třinci nezapomíná. „K mladým lidem se dostáváme díky tematickým akcím, conům nebo přespávačkám v knihovně, které mají vždycky nějaký speciální program. A mladí lidé se zapojují také jako dobrovolníci. Pořádáme s jejich pomocí třeba Language Coffee, což jsou setkání u kávy zaměřené na konverzaci v angličtině nebo také prožitkové multikulturní programy,“ popisuje pro HFC a doplňuje: „Pro základní a střední školy nabízíme v rámci služeb také vzdělávání v oblastech lidských práv, multikultury a v současné době také dezinformací.“
Ani dospělí v produktivním věku o vzdělávání nepřijdou, knihovna jim nabízí zážitkové vzdělávání, ale i další formální i neformální vzdělávání. „Velmi populární jsou dílny pro rodiče a děti s prvky Montessori,“ uvádí Martina Wolna. Kromě akcí přímo na půdě knihovny se její pracovníci zapojují také do přípravy a realizace komunitních akcí jako jsou sousedská snídaně či místní gastrofestival.
Hendikep není důvod, proč nechodit do knihovny
V posledních dvou letech se knihovna poměrně intenzivně věnuje lidem s psychickými i tělesnými hendikepy. „Minulý rok jsme navázali spolupráci s mezinárodním filmovým festivalem Mental Power a díky tomu jsme mohli promítat filmy klientům místního stacionáře Radost,“ přibližuje Wolna a pokračuje: „Naše zapojení do festivalu nespočívá ale jen v promítání.“ Klienti stacionáře navštěvují v knihovně také speciální kurzy dramaterapie, na kterých se mimo jiné připravují na aktivní zapojení do festivalu. Tedy na to, že by v budoucnu také natočili snímek, který by byl součástí Mental Power.
Od letoška knihovna spolupracuje také s organizací SONS, tedy Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých v ČR. Právě díky této spolupráci se v Třinci konalo několik akcí v rámci Dnů umění nevidomých. „Ve spolupráci se chystáme pokračovat, už teď se snažíme vytvářet programy přímo pro tuto cílovou skupinu a komunitu, které jinak ve městě a regionu nejsou dostupné, například promítání filmů pro nevidomé a slabozraké,“ říká Martina Wolna.
Vyloučené skupiny? V knihovně se tohle neřeší
Do knihovny si třeba chodí půjčovat knihy nebo rovnou číst děti, které si vlastní knihy nemohou dovolit nebo doma z různých důvodů nemají klid na čtení. Zároveň se mohou zapojit do dalšího vzdělávání. Nejen na děti ze sociálně slabých rodin v knihovně myslí. „Připravujeme teď spolupráci s Úřadem práce a chystáme se zapojit do projektu tzv. „pracovní rehabilitace“. Ten u nás bude spočívat v začlenění mladého muže, který se vlivem nešťastných životních náhod dostal na okraj společnosti. Rehabilitace by mu měla pomoct dostat se do pracovního procesu, potažmo zpět do společnosti,“ uvádí Martina Wolna.
Spoustu aktivit mají v knihovně i pro seniory. Funguje tam klub DUHA, kde se senioři pravidelně scházejí, tvoří a učí se stále novým věcem a věnují se mnohým dalším aktivitám. „V rámci mozkové posilovny, která je jinak otevřena všem, mají třeba možnost trénovat paměť,“ popisuje další aktivitu Martina Wolna. Sami senioři se ale také zapojují do výuky, vedou například jazykové kurzy. „Snažíme se vytvářet program a celou knihovnu jako takovou, která je co nejvíce otevřená. Neděláme a ani nebudeme dělat nějaké rozdíly, vytvářet něco jen pro určitou skupinu, nechceme škálovat nebo škatulkovat podle sociálního zázemí, národnosti a podobně,“ podotýká Martina Wolna.
Cizince bychom asi nezařadili mezi vyloučené skupiny, ačkoli v některých případech se mohou cítit vyloučení kvůli jazykové bariéře nebo kvůli jiné kultuře. Třinecko má velmi početnou menšinu, která se hlásí k polské národnosti, a i pro ně má třinecká knihovna speciální služby, například část knižního fondu tvoří polské knihy. „Zahraniční dobrovolníci se však u nás zapojují i do aktivit, s naší koordinátorkou dobrovolnického centra, Hankou, každý měsíc připravují právě konverzační Language Coffee,“ uvádí Martina Wolna.
Prostor otevřený pro všechny
Podle Martiny Wolne nejde ale jen o otevřenost samotného fyzického prostoru, ale také toho mentálního. „V kombinaci toho vnějšího a vnitřního můžeme být opravdu otevření a právě díky tomu se u nás mohou lidé cítit bezpečně, pohodlně a budou se k nám chtít vracet, trávit u nás čas třeba i se svými dětmi nebo celými rodinami,“ říká. A přiznává, že ji, ostatní pracovníky a tím i celou knihovnu každá taková spolupráce posouvá dopředu. „Ať už spolupracujeme s jednotlivcem, kolektivem nebo organizací, neustále se učíme něco nového, navazujeme nová a cenná partnerství a někdy i vztahy, které přerostou v přátelství,“ říká a dodává: „To je pak vidět nejen na knihovně, ale taky na nás samých. Pak má člověk opravdu pocit, že jeho práce má smysl.“
Práci Knihovny Třinec oceňují jak odborníci – v roce 2015 získala titul Knihovna roku v kategorii Informační počin – tak samotní obyvatelé Třince a okolí. Jeden příklad za všechny. „Normální autistický film jsme v Třinci premiérově promítali v rámci festivalu Jeden svět Třinec. Dokument, který sleduje život několika dětí, které trpí autismem, jsme zvolili jako ‚otvírák‘ a měli jsme pro to dva důvody. Ten dokument je prostě skvělý a důležitý. Mnohem podstatnější důvod byl ten, že jeden z protagonistů je také třinecký nesmírně nadaný pianista, Denis Szalbot,“ popisuje Martina Wolna a s nadšením pokračuje: „Čekali jsme divácký zájem, ale že se nám podaří naplnit městské kino a že budeme moct přidat projekci i v knihovně, to nás dostalo!“
Právě akce, na kterých se podílejí lidé s hendikepem, jsou podle Martiny Wolne důležité, zprostředkovávají totiž lidem bez hendikepu kontakt s hendikepovanými. „Myslím, že nejen na těchto akcích se nám podařilo ukázat, že lidé, kteří mají nějaký hendikep, jsou pořád lidé jako my a že i přes všechny překážky, které jim život občas staví do cesty, jsou schopni žít naplno a v tom, co dělají a co je baví, dokážou výjimečné věci,“ říká a připomíná některé nedávné akce, výstavu slabozrakého fotografa Lubomíra Pavelčáka v rámci Dnů umění nevidomých nebo přednášku nevidomého horolezce Honzy Říhy. „Našimi aktivitami se snažíme také ukázat, že se my zdraví od hendikepovaných máme co učit a že nás mají čím inspirovat,“ uzavírá Martina Wolna.
Foto: Archiv Knihovny Třinec