Brad Keiller otevřel kavárnu a koblihárnu Nomad Donuts v San Diegu před pěti lety. Od té doby se na webové stránce Yelp.com sešlo téměř tisíc recenzí. Většina z nich byla pozitivní. V listopadu se však objevila kritická recenze s jednou hvězdičkou. Jako důvod hodnotitel uvedl, že mu vadí bezdomovec pohybující se v koblihárně a v její blízkosti. Keiller přemýšlel několik dní, jak reagovat. „Chápu, jak se cítíte, není snadné se dívat na člověka bez domova," napsal nakonec. „Vím, že zřejmě přijdu o některé zákazníky, možná zrovna o vás, ale rozhodl jsem se ho nevyhánět. Nežebrá a nikoho neobtěžuje. Pokud se s ním dáte do řeči, možná si ho také oblíbíte,“ dodal.
Na ulici
Osmapadesátiletý Ray Taylor, který rád sedává v koblihárně nebo u jejích zdí, žije na ulici osm let. Dle svých slov žil předtím skromným, ale pohodovým životem, živil se jako elektrikář a údržbář. V roce 2007 investoval do začínající společnosti zaměřené na výrobu paliva, ta však o rok později zkrachovala. O tři roky později přišel v rámci ekonomické krize o práci ve firmě vyrábějící polovodiče. Nové zaměstnání nemohl sehnat a neměl tak peníze na potřebnou operaci kyčlí a kolen.
Udělal tedy netradiční rozhodnutí a stal se bezdomovcem. Jeho plánem bylo získat nárok na invalidní důchod a operace. Dle svých slov desetiletí platil zdravotní a sociální pojištění a cítil tak, že je spravedlivé v těžké situaci požádat vládu o pomoc. Situace však nešla dle plánu a operací osteoartrózy se nikdy nedočkal. Na ulici byl také několikrát napaden a okraden. Přestože je stále bez domova, neužívá drogy ani alkohol. Jeho snem je získat potřebné finance na operace a také na bydlení.
Pochopení
Brad Keiller, jihoafrický rodák, vyrostl v Kanadě a nyní žije v San Diegu. Jeho mezinárodní zkušenosti mu ukázaly, jak těžké je být v Americe bez domova. „Bez záchranné sítě zdravotní péče a podpory rodiny může ztráta práce nebo nepojištěný zdravotní problém znamenat kolaps," uvedl. Když Brad před lety otevřel obchod s koblihami, bylo dle něj v okolí velké množství lidí bez domova a občas musel zavolat policii, když lidé závislí na drogách dělali problémy. Tyto obtíže se však zmírnily ve chvíli, kdy si ke stěně koblihárny přinesl svoji židli Ray. „Ostatní bezdomovci tady ho celkem respektují. Už nezpůsobují tolik problémů,“ popsal Keiller a dodal, že Taylor také hlídá, aby zde lidé nepohazovali odpadky nebo nemalovali po zdech.
Pomoc z celého světa
Keillerův komentář k hodnocení se stal virálním a vyvolal velkou odezvu. Založil proto pro Taylora sbírku, ve které se mu dodnes podařilo získat šest a půl tisíce dolarů od dárců z celého světa. „Šokovalo mě to a trochu jsem se bál, jak lidé budou reagovat. Ale bylo to skvělé. Lidé, kteří chodí okolo, mě začali poznávat, mávali na mě a zdravili mě,” uvedl Taylor. „Někdy lidé vidí můj stav a říkají: ,Pojďme si do něj kopnout, ať se má ještě hůř, vždyť je k ničemu.’ Dlouho jsem se snažil začlenit do komunity a jsem vděčný lidem, kteří mě přijali,” dodal.
Foto: Repro ABC News