Zpřísnění interrupčního zákona vyvolalo mohutnou vlnu protestů nazvanou Stávka žen. Vy sama jste ji rozsahem přirovnala k hnutí Solidarita z období komunismu. Jaká je situace dnes? Pokračují snahy zvrátit omezování svobody žen rozhodovat o vlastním těle?
V podstatě se zatím nic nezměnilo. Snahy ale pokračují. V červnu se do parlamentu dostal návrh zákona, který by umožnil interrupci do 12. týdne těhotenství bez udání důvodu. Jednalo se o občanskou iniciativu, která musela sesbírat 100 tisíc podpisů, aby se jejím návrhem poslanci zabývali. Jmenovala se Legalna Aborcja Bez Kompromisów – tedy Legální interrupce. Návrh samozřejmě neprošel, ale téma se znovu dostalo do parlamentu, do domácích i zahraničních médií. Zástupkyně občanské iniciativy měly právo v parlamentu promluvit. Jedna z aktivistek během projevu ukázala pilulky, kterými se vyvolává potrat, a řekla, jak se k nim dostat. Byla to historická chvíle pro pro-choice aktivistky, protože na půdě parlamentu všem řekly, jak si doma udělat bezpečný potrat. To byl silný moment.
Teď už diskuze ve veřejném prostoru neprobíhá tolik co dřív, přebily ji nové problémy jako obrovská inflace, energetická krize. Ale téma je stále živé. Na konci října 2020 začaly stávky, pak přišla nová vlna v lednu 2021, kdy omezení potratů začalo platit, pak došlo k prvním úmrtím těhotných žen, pak vystoupila Legalna Aborcja v parlamentu. Je jasné, že se potraty v Polsku nemohou udržet v popředí zájmu po celou dobu. Je ale důležité, že téma nadále vzbuzuje obrovský zájem, i když po právní stránce se zatím nic nezměnilo.
Jaký bude podle vás další vývoj? Byla by potřeba další protestní vlna, nebo je nutné prostě počkat na novou vládu?
Počkat na novou vládu. Za té současné proběhly největší stávky za desítky let – ve Varšavě protestovalo půl milionu lidí – ale tuto vládu očividně vůbec nezajímá, co lidé chtějí. Problém je ve vedení země, ne ve společnosti. Česko sice na Polsko kouká jako na katolický středověk, ale to je omyl. Polsko se hodně mění a v některých náhledech na svět je dokonce pokročilejší než Česko.
Pokud jde o interrupce, už během Stávky žen je v případě patologických vad embrya podporovalo 80 % lidí. Zajímavé je, že omezení potratů přineslo i dobré věci. Zaprvé, potraty se detabuizovaly. To slovo se otočilo v médiích tisíckrát a informace začaly být mnohem dostupnější. Lidé o tom mluví. Zadruhé, podpora interrupcí do 12. týdne těhotenství na žádost ženy (tedy bez medicínského důvodu) vyrostla na zhruba 60 %. To, co dělá vláda, tedy vůbec neodráží to, jaká je současná polská společnost.
Vláda teď například hodně využívá boj proti „LGBT+ ideologii“, ale přitom podpora právních svazků stejnopohlavních párů je v Polsku podobná jako v Česku. Polská státní televize vysílá těžkou propagandu; jde na to koukat, jen pokud z toho děláte memy – satira teď v Polsku rozkvetla. V generaci Z, což jsou lidé kolem 20 let, poklesl o 30 % počet těch, kdo ve škole chodili na hodiny náboženství. Já jsem mileniálka a byla jsem v celé škole jediná, kdo na náboženství nechodil.
Jak je v Polsku přijímána iniciativa Ciocia Czesia?
Máme z Polska hodně podpory. Psychicky jsem se připravovala na hejty. Na e-maily o tom, že zabíjíme děti. Ale to se skoro neděje. Takže jsem pozitivně překvapená.
Chci zdůraznit, že naše činnost je informační. To, co děláme, není v žádném směru ilegální, takže se proti tomu nedá moc co říct. I organizace pracující uvnitř Polska nedělají nic nelegálního. Poskytovat informace je legální.
Jak se o vás klientky dozvědí?
Máme webové stránky, taky z facebookových skupin, z různých fór – například Máš volbu nebo od nejznámější organizace Aborcyjny Dream Team. To je ta, jejíž členka Justýna jde k soudu, protože komusi dala potratové pilulky. Všichni jsme nasíťovaní a víme o sobě. Když jim někdo volá, odkážou ho na nás. Posíláme si klientky mezi sebou podle toho, co potřebují. Všichni máme přehled, jaké jsou možnosti v Holandsku, ve Velké Británii, v Německu… Protože občas je tady na nějaký případ už pozdě, ale ještě není pozdě někde jinde.
S čím Ciocia Czesia polským ženám, které chtějí podstoupit potrat v Česku, pomůže?
Většina naší práce spočívá v informování. Lidé nám obvykle píšou a ptají se na možnosti. My jim předáme informace a oni už si sami všechno zařídí. Občas už má někdo vyhlédnutou kliniku a nás se ptá, zda bychom ji doporučily. Ony jsou totiž už i firmy, které to dělají komerčně a vše pro vás zařídí včetně dopravy. Samozřejmě po 12. týdnu je situace složitější, v tom případě už se jde do nemocnice, ne na kliniku. Ale i v nemocnicích na Ostravsku je personál, který mluví polsky. Většina naší práce je tedy informování, avšak občas se objeví žena, která si zákrok nemůže finančně dovolit. Proto děláme sbírky a tyto ženy finančně podporujeme.
Vídáme opravdu různé situace. Jednou třeba přijela mladá žena z malého města, která byla poprvé v životě v zahraničí. Nikomu neřekla, kam jede. Strašně se bála. Nakonec ji naše členka z Ostravy vyzvedla autem na nádraží a pomohla jí vše zařídit. Ta Polka se jí nakonec svěřila, že je úplně první člověk, se kterým o svém těhotenství mluví. Dosud neměla nikoho, s kým by si o tom mohla promluvit. Je hrozné, že kvůli interrupci musejí ženy jet do jiné země. Je to, jako byste měla zlomenou nohu, ale pro sádru musela cestovat do Německa, protože doma vám ji odmítnou dát. Člověk platí daně, ale pro péči musí jet jinam. Interrupce je přece součást zdravotnické služby!
Kolik interrupce v Česku stojí?
Pokud tady nemáte zdravotní pojištění, cena je 12 tisíc korun do 12. týdne a potom 18 až 30 tisíc. To je skutečně vysoká částka, zejména v případě nečekaného otěhotnění. Předpokládám, že při plánovaném těhotenství nějaké prostředky máte připravené. Ale pokud je to překvapení, ženy často nemají žádné peníze. Měly jsme tu třeba paní, kterou znásilnil manžel, se kterým se rozváděla. A ona přitom bohužel otěhotněla. Už s tím nechtěla jít ani na policii, hlavně chtěla mít rozvod za sebou. Proto se rozhodla pro potrat.
Ženy s plánovaným těhotenstvím jsou obvykle zajištěné a na nás se obracejí v případě, kdy se ukáže, že jejich plod má vážnou vývojovou vadu. To jsou pak velmi těžká rozhodnutí, zda v těhotenství pokračovat.
Kolika ženám jste za ty dva roky pomohly?
V minulém roce jsme poskytly finanční pomoc 33 osobám v celkové výši 219 835 Kč. Dohromady jsme pomohly zhruba 1500 lidem – ale my počítáme všechny, kdo nás kontaktují. Občas to skončí po dvou e-mailech, občas si s někým vyměníme 50 e-mailů a ještě ho podporujeme psychicky. Poslední dobou řešíme každý měsíc přes 150 případů. Statistiky vedeme jen číselně, klientky si nezapisujeme. Používáme bezpečnou poštu, data mažeme.
Hrozí v Polsku za podstoupení potratu postih?
Podstoupit potrat je v Polsku legální. V případě těhotenství kratšího než 12 týdnů je nejjednodušší a nejlevnější možností prostě objednat prášky online a vzít si je doma. Stojí kolem 80 eur a organizace Aborcyjny Dream Team vám s aplikací poradí. I Světová zdravotnická organizace říká, že to je bezpečná metoda. Nicméně kdyby se vyskytly komplikace, žena může normálně vyhledat gynekologii a nikdo ji nebude udávat policii.
Stejně tak když se žena vrátí do Polska po potratu v zahraničí a jde na kontrolu ke gynekologovi, nic jí nehrozí. My se snažíme poskytovat kontakty na pro-choice gynekology, protože by samozřejmě bylo nepříjemné poslouchat od doktora řeči stylu „zabila jste dítě“.
Jak složité je pro ženu odněkud z Polska rozhodnout se pro potrat a jet na něj do úplně cizího prostředí?
Víte, každý tu situaci prožívá jinak. Ve filmech se vždycky ukazuje, že interrupce je hrozně traumatizující zážitek na celý zbytek života. Já mám ale pocit, že traumatizující je především systém, ve kterém se člověk musí stydět, musí jet někam pryč, musí za to zvlášť platit. I z výzkumů vyplývá, že hlavní pocit spojený s obdobím po potratu je úleva. Protože těhotenství je opravdu veliký problém, když ho nechcete. Musíte ho řešit sama a řešit ho hned, nejde to odkládat. Výzkumy taky odmítly, že by existovalo něco jako postpotratový syndrom. O něm se kdysi hodně mluvilo. Může se stát, že žena má následně deprese apod., ale není to obecně platný jev.
Změnil se počet potratů v Polsku poté, co bylo zavedeno jejich omezení?
I před zpřísněním zákona v roce 2020 byl oficiální počet potratů v Polsku, které má 38 milionů lidí, méně než 2000 za rok! Podle neoficiálních odhadů jich ale bylo 80 až 150 tisíc. I když zpřísnění zákona zrodilo vlny protestů, ve statistikách se nic moc nezměnilo. Nový zákon je krutý v tom, že když ženě dítě zemře v 8. měsíci těhotenství, ona ho bude muset v sobě dál nosit. Je to kruté, a proto to přitáhlo tolik pozornosti.
V současnosti je interrupce v Polsku povolená jen v případě ohrožení života matky. Na to musíte od lékařů získat potvrzení a pak najít někoho, kdo vám potrat legálně provede a nevymluví se, že je katolík, aby vám pak strčil vizitku s tím, že to udělá po pracovní době, neoficiálně, za patřičný finanční obnos. Tak to bohužel funguje. Druhý povolený důvod pro potrat je incest nebo znásilnění. Víme ale, jak to probíhá na policii. Dostanete tam otázky: „Proč jste pila? Proč jste měla šaty? Proč jste měla červené kalhotky?“ Člověk je znásilněný, těhotný, na policii prožije další trauma, pak musí se státním zástupcem řešit potvrzení, že má právo na potrat, a pak ještě musí najít někoho, kdo mu ho bude ochoten udělat. Nevím, kdo na to má sílu. Proto ty oficiální statistiky vypadají tak, jak vypadají.
Jak rozšířená je v Polsku moderní antikoncepce?
Četla jsem evropské hodnocení dostupnosti antikoncepce a Polsko skončilo na posledním místě v EU. Nejsou doktoři, zdravotnictví pokulhává, v malých městech je antikoncepce ostuda. Navíc Ella (nouzová antikoncepce užívaná po nechráněném pohlavním styku – pozn. red.) je v Polsku na recept, jak tomu bylo v Česku před 10 lety. A samozřejmě pořádná sexuální výchova ve školách neexistuje, což tedy je v Česku podobné.
Potrat mívají lidé spojený s nechtěným těhotenstvím. S tím, že mladá žena šla na party a zapomněla na ochranu. To tak vůbec není. Spousta žen, které nás kontaktují, jsou dospělé, mají už děti a z různých důvodů nechtějí další. Nejsou to nezodpovědné osoby, které kašlou na antikoncepci. A i kdyby nějaká žena šla na potrat opakovaně, nás to vůbec nezajímá. My na rozdíl od Hnutí pro život opravdu nesoudíme a pomáháme. Některé ženy nám samy uvádějí svoje důvody, ale my se na ně neptáme. Nevedeme si statistiky jejich důvodů. Jsme toho názoru, že žena je schopna sama myslet a sama rozhodovat o svém životě. Nevím, proč by ostatní měli soudit, jestli si zaslouží potrat, nebo nezaslouží.
Foto: Liliana Zeic