Osmnáctiletý Štěpán Uhlík se na základní škole stal terčem zničující šikany. „Začali o mně roznášet různé drby. Na Messengeru si založili skupinu, do níž jsem se nemohl dostat nebo ji nahlásit. V ní si lidi vzájemně posílali různé upravené mé fotky a bavili se tím. Nemohl jsem s tím nic dělat,” vzpomínal před časem pro HFC Štěpán. Spolužáci si často o svačinách kolem něj sedali, a zatímco jedl svačinu, se mu smáli. „Nemohl jsem se v klidu najíst. Dávali mi do tašky různé věci jako vložky nebo kondomy, schovávali mi věci nebo školní batoh, který mi pak při hodině chyběl,” vyprávěl. „Když jsem byl na dovolené, zalili mi zámek na skříňce lepidlem. Musel jsem si ho pak od školníka nechat přestřihnout a koupit nový.” Neustálý stres ve škole se u něj začal projevovat myšlenkami na sebevraždu a také ve vztazích s nejbližšími. Vše se vyhrotilo při jednom konfliktu s rodinou, kdy si pořezal zápěstí a byl na měsíc hospitalizován v Bohnicích. Dnes je jeho terapií tanec. Studuje na taneční konzervatoři Duncan Centre, kde nalezl bezpečné útočiště. Na šikanu, se kterou se setkává řada dětí, upozorňuje osvětová kampaň populárního dětského televizního kanálu Cartoon Network nazvaná Buď kámoš, postav se šikaně.
„Šikana si nevybírá,” uvedl již dříve v rozhovoru pro HateFree tehdejší vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský. „Pokud bychom totiž hledali důvody šikany u obětí, mohlo by to vyznít, že si za šikanu mohou sami. A tak to není, obětí šikany se může stát kdokoliv,” upozornil. Že je šikana aktuálním problémem, ukazují statistiky Linky bezpečí. Denně se na její pracovníky obrátí s tímto problémem pět dětí. „Problém šikany tvoří 7 % veškerých kontaktů, které děti učiní s Linkou bezpečí, ať už prostřednictvím telefonátů, emailů či skrze chat,“ upřesňuje pro HFC Regina Jandová z Linky bezpečí a dodává, že tato čísla však nemusí vypovídat o celkové problematice. „Ne každý, kdo je obětí nějaké formy šikany, si o pomoc řekne, protože se buď potýká se strachem z reakce okolí, pociťuje pocit studu či viny, že si za vzniklou situaci může sám,“ vysvětluje.
Kyberšikana
„S rozvojem informačních a komunikačních technologií se čím dál více případů šikany objevuje na internetu – mluvíme o kyberšikaně. Nejčastější je zveřejňování fotek, koláží, videí nebo falešných profilů, které mají oběť zesměšnit a ponížit. Na internetu pak má takovéto video nebo fotka mnohem větší ,publikum’ a velmi zraňující je pak následné sdílení tohoto obsahu a nenávistné a rádoby vtipné komentáře od lidí, kteří se s obětí nikdy osobně nesetkali,” připomíná další rozměr problému Peter Porubský. „K fyzické šikaně si často agresoři vybírají slabší nebo méně obratné děti, nad kterými mohou získat velmi rychle převahu. U kyberšikany to může být ale úplně naopak,” dodává. „Kybernetická šikana je fenoménem, který opravdu masivně zasahuje populaci dětí a který má na dětskou oběť prokazatelný dopad. Zahrnuje celé spektrum projevů různé intenzity – od běžných verbálních útoků až po útoky destruktivní, například intenzivní vydírání a vyhrožování dítěti,” dodává vedoucí projektu E-Bezpečí Kamil Kopecký.
Mlčící většina Prevence a řešení šikany se zaměřuje především na oběti a agresory. V rámci účinného řešení je však třeba nepřehlížet také ostatní zúčastněné svědky, takzvanou mlčící většinu. Do té mohou patřit přátelé, spolužáci, sourozenci a další osoby, které šikanu vidí, ale ze strachu nebo nezájmu ji přehlížejí. Na to se snaží upozornit osvětová kampaň dětského televizního kanálu Cartoon Network Be a Buddy, not a Bully, v češtině nazvaná Buď kámoš, postav se šikaně. Populární dětský kanál v České republice spojil síly s Linkou bezpečí, projektem E-bezpečí a známým youtuberem Kovym.
„Jako malej jsem se se šikanou setkával ve většině kolektivů. Ve školách, na kroužkách, ve sportovních týmech a vždycky jsem utíkal. A stejně jako zbytek kolektivu, který jenom přihlížel, jsem si i já myslel, že to není můj problém,” svěřuje se v kampaňovém videu Kovy. „Oběti šikany, ti, kteří šikanují a hrdinové, co se šikaně postaví. Tyto příběhy slýcháme často. Málo se ale mluví o té skupině největší. O těch, kteří utíkají. Když vidí šikanu, zavírají oči nebo před problémem utečou. Proto, pokud ve svém okolí šikanu uvidíte, odvažte se zastavit, zamyslete se a promluvte o ní. K rodičům, k učitelům nebo zcela anonymně na Lince bezpečí. Buď kámoš a postav se šikaně,” dodává.
Buď kámoš, postav se šikaně
„Šikana znamená, že je někdo opakovaně k druhému zlý nebo mu schválně ubližuje. Může k ní docházet ve škole, na hřišti, doma nebo přes internet. Může to znamenat, že do Tebe někdo strká, bije tě, škádlí tě, bere ti věci, nadává ti nebo tě pomlouvá a ponižuje, protože se chováš nebo vypadáš jinak. Šikana není OK. Když tě někdo šikanuje, není to tvoje vina,” uvádí Cartoon Network na webu Ten správnej gang, který cílí na děti školního věku. Jeho cílem je osvětlit, jak šikana vypadá a motivovat děti, aby ji nepřehlížely a naopak pomohly aktivně řešit. „Ten, kdo je šikanován, ale i ten, kdo sám šikanuje druhé, potřebuje kamaráda, který může pomoct. To, že o tom budeš mluvit, neznamená, že donášíš nebo žaluješ. Tím, že někomu pomáháš, děláš dobrý skutek. Můžeš si myslet, že šikana je vlastně jen trocha legrace, ale děti, které jsou šikanované, mají strach a trpí,” radí web a přidává řadu tipů, jak může dítě v takovém případě kamarádovi pomoci. „Cartoon Network ve svých seriálech akcentuje dětská přátelství, jedinečnost každého dítěte a především zdravé sebevědomí dětí. Víme, že se s šikanou potkalo mnoho našich mladých diváků, proto chceme ukázat nejen dětem, že se mohou šikaně postavit nejen svým postojem, ale i zapojením důvěryhodného dospělého. Chceme problém podat tak, aby mu rozuměly i děti a aby věděly, kde hledat pomoc. Linka bezpečí je důvěryhodnou institucí, jež nám pomůže zvýšit povědomí o této problematice,“ popisuje Malgosia Chapman ze společnosti Turner Germany, pod níž dětský televizní kanál patří.
Linka bezpečí „Nástrojů, které pro pomoc využíváme, je více. V první řadě je to ale empaticky vedený rozhovor. Od dětí často slýcháme, že o šikaně řekly rodičům, ti jim ale jenom odsekli, že to nějak zvládnou nebo v drsnějším případě, že je v životě čekají mnohem horší věci. Dítě, které k nám volá, hledá podporu a zájem. Často zmiňují velký strach a jsou vydírány agresory, aby nikomu nic neřekly,” vysvětlil pro HateFree Porubský. Linka bezpečí se následně snaží pomoci dítěti najít řešení a informuje ho o jeho právech a možnostech. Spolu s dítětem se také snaží najít důvěryhodné osoby z okolí, na které se může obrátit. „Často je to taková titěrná práce s motivováním dítěte udělat první krok a šikanu oznámit,” řekl.
Nenech to být
Na svědky šikany se zaměřuje také projekt studentů brněnského gymnázia Nenech to být. „Mlčící většina není se situací spokojená, ale zároveň se bojí zapojit do přímé podpory utiskovaných,“ popsal pro HateFree zakladatel Honza Sláma. On i jeho kolegové vývojáři se se šikanou ve škole setkali také. „Dostali jsme se s ní do kontaktu hodně v našem okolí, třeba na základní škole. Až na výjimky jsem byl ale spíše součástí té mlčící většiny. Díky určité empatii jsem pak všechny utiskované podporoval a snažil se jim ukázat, že ta škola není jen černobílá. Až na motivaci jsem ale více nezmohl,“ připustil Honza. Platforma nyní funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice a eviduje tisíce hlášení rizikového chování.
Rodiče
Kromě dětí, které ve svém okolí šikanu odhalí, se kampaň Buď kámoš, postav se šikaně snaží motivovat také rodiče. Těm radí, aby především nepřehlíželi varovné signály ukazující, že s dítětem není něco v pořádku. Mezi ně může patřit například smutek, uzavřenost, špatný spánek a noční můry, zhoršení prospěchu, snaha se vyhnout vyučování nebo kroužkům, chození za školu, častá zranění nebo ztrácení školních pomůcek či peněz. Policie ČR radí v takových případech především vyjádřit dítěti plnou podporu. Dále se pak v případě podezření obrátit na školu a trvat na řešení situace. „Nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami,” uvádí Policie ČR v manuálu a dodává, že v případě, že se rodič se školou nedohodne na vhodném řešení, neměl by se obávat změnit školu nebo se obrátit na policii, příslušný školský úřad nebo na školní inspekci.
Na video v češtině se podívejte ZDE.