Zakladatelka klubu Nisar Tahir s Farooqem
Tým vedle několika německých dívek tvoří zejména hráči z Pákistánu, Indie a Afghánistánu. Komunikují spolu proto v mixu jazyků, mezi nimiž vévodí urdština a němčina. Pro příchozí je také možností navázat nová přátelství, od cizinců, kteří žijí v Německu déle, mohou dostat užitečné rady a pomoc, a úspěšně se tak integrovat do německé společnosti.
Medaile pro mámu
„Kriket je má vášeň. Když jsem přišel do Německa, nikdy by mě nenapadlo, že ho budu znovu hrát,“ uvádí pro UNHCR devatenáctiletý Masih z Kábulu. „Jeden kluk ze školy mi ale prozradil, že tu je jeden klub, a tak jsem se k němu přidal,“ popisuje. Po velkém úspěchu z loňského roku, kdy SG Findorff vyhrál německý šampionát, doufá v podobný úspěch i letos. Zatím se mu podařilo probojovat do semifinále. Přesto si je ale Masih vědom toho, že dosud v Německu pro dosavadní neobvyklost kriketu není možné pomýšlet na kariéru profesionálního hráče. „Kdybych na takové úrovni hrál v Afghánistánu, mohl bych zřejmě pomýšlet na dobrou kariéru, ale tady to nemůže být víc než jen koníček,“ říká. „Přivezu ale domů mamce medaile,“ dodává.
Masih
Kriket jako terapie
Význam, který kriket v tomto případě přináší, však není jen v soutěžení a získávání titulů. Pro většinu aktuálních hráčů je také příležitostí, jak se dostat ze vzpomínkové pasti, která by na ně čekala při sezení v přijímacích centrech pro uprchlíky, kde je právě Nisar Tahir objevila. Například sedmnáctiletý Farooq Sher z afghánského Nangarháru se rozhodl pro odchod z vlasti po tom, co jeho otec zemřel při útoku z rukou Talibánu. A pak skupina poslala i pro něj samotného. „Když mi bylo čtrnáct, přišel mé matce od Talibánu dopis, ve kterém stálo: ‚Dej nám svého syna.‘ A tehdy sama řekla, že je na čase, abych utekl,“ vzpomíná. Farooq dnes patří mezi hlavní hvězdy týmu. Kriket hraje od svých deseti let. „Talibán nemá rád kriket, jenom válku,“ říká.
Farooq při hře
„Tady, na kriketovém hřišti, všechnu negativní energii zapomenete,“ říká zakladatelka týmu Nisar Tahir. „Jsou tu jen pozitiva, kdy přicházíte a odcházíte šťastní,“ uzavírá.
Foto: Gordon Welters / UNHCR