Kdo jsou Rohingové?
Rohingové jsou největší muslimská menšina v Barmě. Barma je složená z několika států a oni žijí v Rakhinském státu, dříve Arakanu, a to v jeho severní části u hranic s Bangladéšem. Barma je z velké většiny buddhistická, Rohingové jsou muslimové. Existuje několik dalších muslimských menšin, ale ti Rohingové jsou největší a současně i jejich situace je nejvíce medializovaná. Od doby nezávislosti Barmy, která byla britskou kolonií a v roce 1948 se osamostatnila, se tam objevují národnostní tenze.
Z čeho ty tenze vycházejí? Před nezávislostí tam nebyly?
Byly. Ale jak to byla britská kolonie, bylo to tam celé trochu jinak. Britové si přivedli množství indických pracovníků na úřady. Bylo to tam tedy etnicky i nábožensky ještě více rozprostřené. Navíc Barmánci neměli v podstatě vlastní vládu, takže tenze byly potlačené.
V čem je tedy problém?
Rohingové se považují za původní obyvatele Barmy, toho Rakhinského státu. Nicméně Barmánci říkají, že to je lež a že jsou nelegálními přistěhovalci z Indie, kteří v zemi nežili před britskou kolonializací (tzn. přišli až po roce 1824). A to je ten kámen úrazu. Dnes se pravdě už asi nikdo nedobere, nicméně jsou důkazy, že tam Rohingové přišli z Indie a už v Rakhinu žili v době Barmské invaze (pozn. 80. léta 18. stol.). Vlivem obchodu přes Bengálský záliv pak Rohingové převzali islám. Mají svůj vlastní jazyk, kterým mluví jen oni, žádná jiná národnost nebo menšina v Barmě takový jazyk nepoužívá.
Vesnice Rohingů v Rakhinském státu, Barma 2015 (Foto: Tomáš Dráb)
Jak se ty tenze projevují?
Barma získala nezávislost ve 40. letech, kdy také proběhla v rámci druhé světové války japonská invaze. Během invaze docházelo k ozbrojeným konfliktům, jejichž vlivem se Rohingové přemístili z jihu na sever státu. Rakhínci se proto ze severu státu přesunuli na jih a tyhle machinace pak daly za vznik některým menším tenzím už tehdy. Mezi lety 1962 a 2015 byla v Barmě vojenská vláda, takzvaný barmský socialismus. Ty tendence nebyly jen socialistické, ale v podstatě až nacionalistické. Buddhistická Barma se tak těch ostatních náboženství chtěla zbavit. Když to hodně zjednoduším, jsou přesvědčeni, že buddhismus je to nejlepší. Tenze a různé ozbrojené konflikty tam od té doby byly. V 60. letech byla přijata nová socialistická Ústava, která označila Rohingy za cizince a od té doby už nikdy nebyli vnímáni jako původní obyvatelé Barmy. V roce 1982 pak Barma vydala nový občanský zákoník, který de facto učinil Rohingy bez státní příslušnosti. V Barmě je totiž přes 130 uznaných národnostních skupin, protože se skládá z mnoha malých států. Tyto menšiny jsou uznané zákonem, jsou občany státu a mají stejná práva. To znamená, že mohou například volit, uzavírat manželství, mají volnost pohybu a podnikání, je jim garantováno vlastnictví majetku apod. Nicméně Rohingové mezi tyto zákonem uznané menšiny nepatří. No a tím, jak Rohingové tvrdí, že jsou původními obyvateli Barmy, což se rozchází s tím, jak je tehdy vnímala vojenská vláda, podle tohoto občanského zákoníku v podstatě o to své státní občanství přišli.
Jak to?
Zákoník udává tři stupně občanství. První je plné občanství podle práva krve, což jsou rození Barmánci. Občanství druhé kategorie je možné získat splněním určitých požadavků, ale úřady ho pak mohou takové osobě kdykoliv odebrat a jsou tam už i nějaká právní omezení. Nicméně dle kritérií občanského zákoníku z roku 1982 do této kategorie Rohingové nespadají. Třetí úroveň je tzv. naturalizované občanství, které se může získat podobně jako druhé, ale mohou o něj navíc požádat i cizinci a neuznané etnické skupiny, tedy i Rohingové. Ale aby o občanství mohli požádat, tak musí dodat určité dokumenty dokládající jejich původ, tedy že jejich předci žili v Barmě. Byli by pak automaticky uznáni za právoplatné občany. Ty dokumenty jsou ale často pro Rohingy nedohledatelné, a to i vlivem dlouhotrvajících ozbrojených konfliktů. Jediná možnost, jak by Rohingové mohli získat barmské občanství, je prohlášení se za Bengálce. Pokud bychom si měli představit, proč se jednoduše za Bengálce neprohlásí, tak je to podobné, jako kdybychom my museli říct, že jsme Poláci. Celá politika barmských vojenských autorit je taková, že slovo Rohingya nepoužívá, je to takový Lord Voldemort. Kdyby to řekli, uznali by je národnostní menšinou. Proto o nich mluví obecně jako o muslimech nebo bengálských muslimech. Samotní Rohingové se samozřejmě nechtějí zříct toho, že jsou Rohingové, protože se považují za původní obyvatele Barmy. Nicméně tím, že Rohingové nejsou uznanými občany Barmy, mají velká omezení.
Jaká to jsou?
Musí například žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci. Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé. Pokud některé z těch nařízení poruší, jdou na několik let do vězení.
Rohingové třídí na břehu řeky štěrk, Rakhinský stát - Barma, 2015 (Foto: Tomáš Dráb)
Jak to Barma vysvětluje mezinárodnímu společenství? Předpokládám, že se jich ptá.
Oni tvrdí, že Rohingové nejsou jejich občané, že jsou bengálští muslimové. A aby mohli v Barmě legálně žít, museli by to i oni sami deklarovat. Od roku 2015 je v Barmě demokracie, ale v uvozovkách. Armáda totiž stále ovládá ministerstvo obrany a vnitra, de facto tam tedy pořád vojenská vláda je a režim je semi-demokratický. Najít nástroje, aby Barma byla donucena se s tou situací vyrovnat, je hrozně těžké. Nátlak mezinárodního společenství ale je. Evropská unie zavedla sankce, zejména co se týče obchodu se zbraněmi. Zatímco se pak snaží západní společnost Barmu dotlačit k řešení situace, tak Čína, která má sama protimuslimskou rétoriku, ji podporuje a financuje. ASEAN, což je ekonomické uskupení států jihovýchodní Asie, by v tom teoreticky také mohl něco udělat. Jenže tvrdí, že to je vnitrostátní záležitost Barmy a nemůže se do toho tedy míchat. Řeší to jen Bangladéš, který má téměř milion Rohingů jako uprchlíků a Malajsie, která je muslimská. Nikdo jiný nedělá nic. Já jsem například žila v Thajsku a tam o tom lidé téměř ani nevědí.
Jak to?
V Barmě, ale i Thajsku, je obrovská propaganda. Lidé jsou manipulovaní do toho, že si myslí, že vědí, jak to je, ale informace mají jen z kanálu řízeného armádou. Tam se snaží muslimskou komunitu démonizovat a diskriminovat.
Barma je z většiny buddhistická. Jak to, co se tam děje, zapadá do učení a představ o buddhismu?
Lidé si myslí, že buddhismus je nejmírumilovnější náboženství. Když se nad tím člověk zamyslí, tak extremismus má každé náboženství, na Barmě bohužel i buddhismus. A každý takový extremismus je špatný. Podívejme se na Křižáky nebo ISIS. Extrémní buddhismus je v Barmě poměrně rozšířený a je opravdu nenávistný, dokonce je i podporován vládou. Časté jsou veřejné projevy, kde mniši podněcují nenávist k muslimům. Pohled buddhistické Barmy na muslimy pak je takový, že jsou špinaví. Já jsem v Barmě byla a v podstatě není možnost se s lidmi o tom bavit. Jednak vůbec nechtějí, a pokud ano, tak to vnímají hodně zvláštně - což ovlivňuje právě dlouholetá vojenská propaganda. Řeknou, že muslimové jsou špinaví a nemůžou být součástí Barmy pro svou špatnost. Podle těch, s nimiž jsem o tom mluvila, jsou zlí a budou chtít islamizaci celé země. Což je úplný nesmysl už jen z toho pohledu, že jsou velmi malou skupinou, nemají prostor na volný pohyb, musejí žádat o povolení k manželství, tak jak by v takové situaci mohli islamizovat stát?
Cesta rohingskou vesnicí, Rakhinský stát - Barma, 2015 (Autor: Tomáš Dráb)
Je nějaký reálný důvod takového postupu ze strany barmské správy?
V posledních letech bylo několik eskalací. Byly to zejména roky 2012, 2015 a 2017 a pokračuje to do dneška. V roce 2012 byla záminka taková, že byla znásilněna buddhistická Rakhínka. Z toho znásilnění byli obviněni tři muslimové, byli odsouzeni a uvězněni. V té době pak projížděl minibus plný muslimů buddhistickou vesnicí. Obyvatelé vesnice autobus zastavili, vytáhli muslimské cestující a umlátili je. Následně vzrůstalo napětí mezi jednotlivými skupinami, až barmská vláda zareagovala tím, že zakázala páteční modlitby v mešitách. Muslimové to logicky porušili a následovala ozbrojená odpověď ze strany barmské vlády. V srpnu 2017 už velká část Rohingů žila v IDP táborech, tedy táborech pro vnitrostátní uprchlíky, a byli pod kontrolou ozbrojených složek. ARSA, ozbrojená skupina, kterou Barmánci považují za teroristickou organizaci, zaútočila na policejní základnu. To podnítilo ozbrojenou odpověď Barmy a ta byla značně neúměrná - i podle vloni vydané zprávy nezávislé vyšetřovací mise OSN. Vyšetřovatelé došli navíc k tomu, že odpověď Barmy na ten útok byla plánovaná, nebyla spontánní. Očekávalo by se, že pokud ozbrojená skupina napadla základnu, tak následně armáda dopadne členy té skupiny a zlikviduje ji. Armáda ale začala systematicky likvidovat kterékoliv Rohingy, včetně civilistů. Sehnala najednou poměrně velké množství ozbrojených lidí, kteří vyšli a začali systematicky čistit zemi od muslimů.
Jaká další byla zjištění vyšetřovatelů?
Jeden z generálů prohlásil - což ukazuje na to, že ta ozbrojená odpověď na útok ARSA v srpnu 2017 byla plánovaná - že ta situace bengálských muslimů byla totálním selháním předchozí vlády, a proto ta současná dělá vše pro to, aby to definitivně vyřešila. Když to zjednoduším, tak přiznal, že nyní systematicky čistí zemi od Rohingů, protože to ta předchozí vláda neudělala. Na základě toho vznikla velká medializace a do tří týdnů od ozbrojené reakce uteklo skoro půl milionu lidí do Bangladéše. Jak už byla situace v Rakhinu dlouhodobě neúnosná, tak na nic nečekali. Podle různých dat bylo v roce 2012 v Rakhinu asi 1,3 milionu Rohingů a v loňském roce ke konci léta bylo více než 700 tisíc z nich v Bangladéši v uprchlických táborech. Ti se pak ani nemají kam vrátit, protože jejich vesnice jsou strhávané buldozery.
To násilí jde od vlády, potažmo armády, nebo i od civilistů?
Je to kombinace obojího. Můj osobní názor je, že reakce civilistů je způsobená propagandou. Nejhorší zločiny jsou ale páchány barmskými ozbrojenými složkami. Jedná se nejen o zabíjení jako takové, ale také mučení nebo znásilňování. V závěrech zprávy vyšetřovací komise je sexuálnímu násilí a zločinům na dětech věnován poměrně velký prostor. To mučení je dost drastické. Znásilňují ženy před očima celé vesnice, uřezávají jim prsa nebo před očima rodičů vraždí jejich děti.
Lenka Kynclová
Ty ses ve své diplomové práci situací Rohingů zabývala. Z jakého úhlu?
Snažila jsem se dobrat závěru, zda jsou Rohingové obětí genocidy, nebo ne. Vycházela jsem z kritérií Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia (Genocide Convention) z roku 1948. Použila jsem také pro svou argumentaci nálezy ICTY, tedy Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, což byl první tribunál, který od přijetí té úmluvy genocidu soudil. Objevilo se tedy během něj několik věcí, které se ještě zpřesňovaly. Probírala jsem se proto rozsudky tohoto tribunálu a snažila jsem se najít věci, které by byly aplikovatelné v situaci Rohingů. Genocida se soudila od ICTY ještě několikrát, ale dodnes je hodně nejasné, jaká kritéria přesně genocida má. V případě Jugoslávie se dodnes akademici dohadují, zda to, co se stalo, vůbec splnilo všechny rysy genocidy, přestože to bylo jako genocida soudem uznáno.
Jaká ta kritéria jsou? Se kterými jsi pracovala?
V první řadě bylo třeba určit, zda jsou Rohingové skupina chráněná touto úmluvou z roku 1948. Ta definuje čtyři skupiny, které chrání - národnostní, etnická, rasová a náboženská skupina. Z mých poznatků pak vyplynulo, že splňují dokonce tři z těchto bodů. V případě etnické menšiny jsem k tomu přistupovala na základě kritéria vlastního jazyka, kdy etnické skupiny většinou vlastní specifický jazyk mají. V Barmě jazykem Rohingů mluví pouze oni sami. Co se týče náboženství, tak jsou muslimové ve z většiny buddhistické Barmě. Když se pak podíváme na Tribunál pro Rwandu, tak ten vedle těchto čtyř kategorií definovaných v Úmluvě rozhodl, že chráněná bude i skupina, s níž je jednáno jako s jednou ze čtyř uvedených skupin. Přestože ji třeba nesplňují fakticky, jsou za ni okolím považováni, a tudíž budou soudem chráněni. Pak jsem analyzovala, zda zločiny, které se v Barmě dějí, spadají pod genocidní činy.
Podle čeho se taková věc posuzuje?
Jako genocida jsou dle Úmluvy klasifikovány následující činy. Prvním je usmrcení příslušníka chráněné skupiny. Což se reálně děje a děje se tak systematicky a ve velkém rozměru. Druhým je způsobení těžkých tělesných ublížení členům takové skupiny. Do toho spadají například mučení, znásilňování i další věci, které nevedou k přímému zabití, ale jsou velkým zásahem do života a zdraví toho jednotlivce. Třetí je úmyslné uvedení skupiny do takových podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení. To znamená, že je v tu chvíli nemusím mentálně ani fyzicky poškodit, ale decimuji je podmínkami, ve kterých jsou nuceni žít. V tomto kontextu tak můžeme vnímat IDP tábory (pozn. tábory pro vnitrostátní uprchlíky) v Barmě nebo uprchlické tábory v Bangladéši, kde jsou příšerné životní podmínky. Úmluva definuje jako genocidní čin i opatření, které směřuje k zabránění rození dětí v dané skupině, tzn. ovlivňování míry porodnosti. Za to se v kontextu genocidy dá brát podle několika rozsudků ICTY i znásilňování. Nicméně jak jsem již zmiňovala, barmská vláda se snaží systematicky kontrolovat míru porodnosti Rohingů. Aby byly tyto činy uznány jako genocida, je velmi důležitým kritériem úmysl. Úmluva přímo říká: „V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou.” Ten úmysl může být podle jugoslávského tribunálu prokazatelný i z kontextu situace. V případě Barmy do tohoto kontextu spadá protirohingská politika, nenávistné projevy, démonizace celé skupiny a omezování jejich práv. Sám Vysoký komisař pro lidská práva už v roce 2017 ve své zprávě, která byla vydána tři týdny po útoku ARSA, řekl, že je aktuální situace učebnicovým příkladem etnických čistek, které mohou být v některých případech předzvěstí genocidy.
Chlapci z vesnice Rohingů u řeky, Rakhinský stát - Barma, 2015 (Foto: Tomáš Dráb)
K čemu jsi došla ty?
Z toho, co říkám, vyplývá, že jsem došla k závěru, že ke genocidě dochází. Což také v době, kdy jsem se tím zabývala, potvrdila zmíněná zpráva nezávislé vyšetřovací mise OSN. Zvláštní je, že přestože se došlo k takovým závěrům, generálové, kteří jsou podle zprávy za genocidu zodpovědní, jsou stále ve funkci.
Velké kritice čelila i Su Ťij, která velmi dlouhou dobu i přes tlak okolí mlčela. Jak si to vysvětluješ?
Můj osobní názor je, že má strašně svázané ruce. A to v závislosti na tom, že barmská armáda má stále kontrolu nad ministerstvy obrany a vnitra. Faktickou moc Su Ťij tedy má jen velmi omezenou. Od roku 2015 je to v uvozovkách demokratický stát a ty uvozovky jsou obrovské. Takový převrat se nestane jen tak ze dne na den.
Rohingové třídí na břehu řeky štěrk, Rakhinský stát - Barma, 2015 (Foto: Tomáš Dráb)
Je pro Rohingy možné nějaké řešení? Je možný návrat uprchlíků?
Barma říká, že na řešení situace a návratu Rohingů pracuje. Nicméně vrátit se budou moci pouze za předpokladu, že podepíšou při vstupu do země prohlášení, že jsou cizinci. Jenže když ho podepíšou, tak se pak fakticky stanou cizinci v Barmě. Což znamená, že pro ně nebude šance, že se kdy stanou obyvateli Barmy. A proto se většina z nich tomu návratu brání. Toto je otázka posledních týdnů nebo měsíců. Hezky to ukazuje, že se Barma tváří, že chce situaci řešit, fakticky tomu ale tak není. Většina rohingských vesnic byla také zničená, takže pokud se vrátí, budou s největší pravděpodobností muset žít v táborech pro vnitrostátní uprchlíky. Vůle situaci řešit ze strany Barmy je podle mě hodně na oko. Jestli se to někdy vůbec vyřeší, opravdu netuším.
Foto Lenky Kynclové: Lukáš Houdek
Ilustrační foto: Tomáš Dráb