„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči druhých, a žijí do jisté míry v sociální izolaci. Ať už proto, že na tom nejsou fyzicky dobře, nebo proto, že s přibývajícím věkem přirozeně ztrácejí kontakty. Významnou roli hrají také socioekonomické faktory – více jsou domácím násilím ohroženi například lidé finančně závislí na druhé osobě nebo v tíživé bytové situaci. Velká skupina obětí zkrátka trpí a doufá, že násilník sám přestane. Domácí násilí ale samo od sebe neskončí, naopak má tendenci eskalovat,” sdílí zkušenosti Klára Gramppová z Linky seniorů a dodává: „Našim seniorským klientům trvá někdy až několik let, než se odváží říct si o pomoc. V cestě jim stojí již zmíněný stud a také obavy, že se násilí zhorší, ohlásí-li situaci policii.”
Jen za prvních šest měsíců letošního roku se na pracovníky Linky seniorů od Elpidy obrátilo 207 volajících. To je přitom jen o pár případů méně, než tomu bylo za celý předešlý rok. Že se jedná o vzrůstající trend, to dokazují i čísla Policie ČR. Mezi volajícími byla také paní Zdenka, která se na linku obrátila kvůli svému otci. „Tátovi už je skoro devadesát let. Není na tom zdravotně dobře. Bydlí u mého bratra, svého syna, a já jsem tam o víkendu docházela, abych tam se vším pomohla. Bratr je nezaměstnaný, ale to víte, některé ty věci prostě nedělá,” popisuje. „V poslední době se strašně změnil. Nechce mě za tatínkem pouštět. Když zvoním, tak mi neotevře a tatínek ke dveřím nedojde. Když jsem se tam minule dostala, když tam bratr nebyl, vypadal tatínek strašně. V bytě to páchlo, tatínek byl hubený a na ruce měl modřiny. Od té doby jsem ho neviděla, když je bratr doma, nepustí mě dovnitř. Mám o něj strašný strach,“ vypráví.
Foto: Elpida
Pomoc až v momentě ohrožení života
Určit přesný moment, kdy už je třeba si říct o pomoc, je pro týranou osobu velmi těžké, přitom nesmírně důležité. „Velká skupina obětí zkrátka trpí a doufá, že násilník sám přestane. Domácí násilí ale samo od sebe neskončí, naopak má tendenci eskalovat,” sdílí zkušenosti Klára Gramppová z Linky seniorů a dodává: „Našim seniorským klientům trvá někdy až několik let, než se odváží říct si o pomoc. V cestě jim stojí již zmíněný stud a také obavy, že se násilí zhorší, ohlásí-li situaci policii.”
Do pojmu domácí násilí přitom nespadají jen extrémní případy surového bití. „Podstatu domácího násilí vystihuje pojem ,týrání`, který činí soužití nesnesitelným,” zní definice Policie ČR. „Domácí násilí se odehrává beze svědků mezi lidmi, kteří k sobě mají blízký vztah. Začíná velmi nenápadně, prvních příznaků si oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, opakuje se a fyzická napadení jsou stále surovější,” píše Policie ČR dále.
Foto: Pexels
Počet telefonátů od týraných osob roste
Na Linku seniorů se v roce 2016 obrátilo v souvislosti s domácím násilím 292 seniorů, v roce 2017 to bylo 278, v letošním roce evidují pracovníci linky jen za prvních šest měsíců prozatím 207 hovorů. Počet seniorů, kteří se na Linku obrátí, je ale přitom už jen pomyslná špička ledovce. Zejména nedostatek informací, předsudky a silný pocit studu brání většině seniorů v tom, aby domácí násilí nahlásili.
Dle výzkumu kriminologického ústavu naprostá většina obětí neví, kam se obrátit o pomoc. Neznají organizace, které by jim pomohly a podpořily by je tento krok udělat. Kontakt na ně získají až v momentě, kdy je domácí násilí tak závažné, že je život ohrožující. Velmi dostupnou pomoc mohou klientům nabídnout právě linky krizové pomoci.
Kam se obrátit?
Osoby ohrožené domácím násilím se mohou obrátit na Policii ČR, Intervenční centrum, Poradnu pro oběti při probační a mediační službě. Pro seniora však někdy není možné, aby takovou službu vyhledal, obzvláště v začátku řešení situace. Pomoc skrze anonymní linku důvěry, například Linku seniorů, je pro většinu seniorů dobře dostupná. Včasná pomoc je velmi důležitá, navíc v případě seniorů má svá specifika. „Obecně platí, že čím je člověk starší, tím hůře se přizpůsobuje radikálním změnám. Senioři tedy potřebují více času a prostoru ke sdílení, než se rozhodnou vůbec na své situaci něco změnit. Direktivní přístup, který se někdy užívá při práci s oběťmi domácího násilí, pro ně není vhodný. Může se stát, že raději spolupráci přeruší. U seniorů se také objevuje specifický pocit studu, pokud je agresorem jejich dítě. K pocitu studu, kterým trpí všechny oběti domácího násilí, přibývá totiž ještě další zátěž a sebeobviňování typu ,Je to má chyba, protože takhle jsem ho/ji vychoval, je to mé dítě a vždy za ním budu stát…' Na tento problém je potřeba se zaměřit a dát dostatečný prostor ke zpracování tohoto konfliktu, než je klient schopen něco na své situaci měnit,” uvádí Klára Gramppová z Linky seniorů.
Foto: Pixabay
Linka seniorů 800 200 007 je bezplatnou anonymní krizovou linkou a linkou důvěry pro seniory, pečující o seniory a osoby v krizi. Provozní doba je každý den, včetně víkendů a svátků, od 8 do 20 hodin. Telefonní číslo naleznou senioři například na všech SIM kartách a telefonních budkách společnosti O2. „Právě tyto krizové situace nám stále ukazují, jak je podpora anonymních linek důvěry důležitá. Jsme proto velmi rádi, že Linku seniorů podporujeme již deset let,“ dodává Anna Kačabová, ředitelka Nadace O2. Linka seniorů je registrovanou sociální službou, od roku 2007 drží akreditaci České asociace linek důvěry. Jejím provozovatelem je Elpida.
Oběť si chování útočníka klade za vinu
Domácí násilí probíhá za zavřenými dveřmi bez dalších svědků. Oběť si většinou násilí útočníka klade za vinu nebo ho omlouvá, a tím se zcela podřizuje násilné osobě. Každé chování útočníka, kterým snižuje naši důstojnost a vymezuje nám hranice, jej upevňuje v nadřazeném postavení a dovoluje mu stupňovat míru útoků, od slovních urážek až po fyzické útoky.
I dle zkušeností Policie ČR si oběti domácího násilí dlouhou dobu nepřipouštějí, že chování násilníka je špatné. V okamžiku, kdy se násilníkovi postaví, následuje útok za účelem zastrašení oběti. Nebo se oběť za chování útočníka stydí. V obou případech je pro ni velmi těžké situaci řešit. Čím déle spolu oběť a násilník zůstávají, tím větší jsou následky, které si oběť nese po celý život. A nemusí to být jenom následky fyzické, ale také psychické a ekonomické. Policie ČR může násilnou osobu vykázat ze společného obydlí až na 10 dní a poté je možné vykázání prodloužit až na půl roku v rámci občansko-právního řízení. Vždy je třeba myslet na své zdraví, svoji důstojnost a odvahu a situaci řešit hned. Tím, že se svěřím tomu, komu důvěřuji, nebo lékaři nebo zavolám na pomáhající linku a požádám o radu nebo vše oznámím na Policii ČR.
Nejtěžší bývá zůstat na vše sám, a proto Policie ČR doporučuje svěřit se osobě, které oběť důvěřuje, kontaktovat intervenční centra, poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, občanské poradny, krizová centra nebo právě linky důvěry, které mají zkušenost s možnostmi řešení situace domácího násilí.
Článek vznikl ve spolupráci s organizací Elpida.
Úvodní foto: Elpida