Není obvyklé potkat transgender sourozence, navíc z rodiny muslimských imigrantů. Jak jste Lohan a Samar potkala a jak těžké bylo získat jejich souhlas s natočením filmu?
S mým spolupracovníkem Robinem jsme byli ve Stuttgartu na obhlídkách pro úplně jiný film. Pohybovali jsme se v gay barech a v jednom z nich jsme narazili na Lohan a Samar. Bylo to v roce 2016, takže jim bylo pouhých 15 a 16 let. Pohled na ně mě uchvátil. Šla z nich velká síla, jak tam stály plné hrdosti a odvahy. Tancovaly a byly prostě šťastné. Zeptali jsme se jich, jestli by s námi nešly na kafe. Druhý den jsme se tedy potkali a ony nám prozradily, že žijí dva rozdílné životy – ten mimo uprchlické centrum, v němž si užívají svobodu Německa, a druhý doma v uprchlickém centru, kde se stále oblékaly jako muži a jejich rodiče o ničem nevěděli. To nás fascinovalo. Řekli jsme jim, že bychom s nimi chtěli natáčet, a ony na to řekly prostě ano! Samar nám prozradila, že vždycky snila o tom, že o ní někdo natočí film.
Jak těžké bylo získat souhlas jejich rodičů?
To byl problém. Nemohli jsme se setkat s jejich rodinou, před kterou měly velké tajemství. Co řekneme rodičům, když k nim domů přijde filmový štáb? Co odpovíme, až se nás zeptají, proč o jejich dětech natáčíme film? Půl roku jsme se proto scházeli jen mimo jejich domov. Během té doby se Lohan a Samar postupně oblékaly víc žensky a začaly používat trochu make-upu i uvnitř uprchlického centra. Takže když přišel čas konečně potkat jejich rodiče, obě dívky už měly po coming outu. Rodiče nám s natáčením dali souhlas. Při první návštěvě u nich doma přišla postupně celá rodina do jedné místnosti, bylo to 15 lidí. Všichni seděli kolem nás a velmi otevřeně se s námi bavili.
To je velmi zajímavé. Ve filmu rodiče působí spíš uzavřeně a ztraceně v prostředí jejich nové vlasti.
Pro ně bylo překvapivé, že k nim domů přišli Němci a zajímají se o jejich život. Byla to pro ně svým způsobem čest. Ale situace s Lohan a Samar pro ně byla velmi těžká, protože do uprchlického centra přicházela spousta lidí, mnozí silně věřící muslimové, a vyčítali jim, proč svým synům dovolí oblékat se jako ženy. S námi se ale cítili dobře, protože my jsme je nesoudili a projevovali jsme o ně upřímný zájem.
Otec Tálib a matka Zuhur
Lohan a Samar prostě žily přítomným momentem. Ale jejich rodiče si nejspíš dobře uvědomovali tlak širší rodiny, která zůstala v Sýrii, i sousedů v uprchlickém centru. Je to tak?
Ano, pro rodiče byl celý coming out velmi těžký. Samar například jednou dala na Facebook své foto v make-upu a ženských šatech a hned jim volal příbuzný ze Sýrie, co to má znamenat, že jejich syn vypadá jako žena. Vymluvili se na to, že je v Německu karneval. Ale zároveň měli velký strach, protože většina jejich rodiny žije stále v Sýrii a někdo z příbuzných by mohl chtít obě trans dívky zabít za to, že zostudily celou rodinu. Ale tím, jak se na Facebooku objevovalo stále víc takových fotek, si i příbuzní postupně uvědomovali, že to nebude karneval a že se něco děje. Krok za krokem tu realitu přijali.
Samar ve filmu říká, že jejich otec asi vůbec nevěděl, jak svobodomyslné Německo je, když tam svoji rodinu přivedl. Myslíte, že i přesto jsou rodiče v novém domově šťastní? Nebo zůstávají jen proto, že není cesty zpět?
Myslím, že jsou spokojení, protože v Německu nejsou vystaveni tlaku, aby své děti kvůli očištění rodinného jména zabili. Kdyby zůstali v Sýrii, Lohan a Samar by neměly žádnou možnost žít tak, jak žijí teď. Takže jsou šťastní, že mohou svým dětem dopřát tuto svobodu, ale zároveň zejména jejich matka Zuhur se ze začátku cítila zaskočená všemi možnostmi západního života, změna na ni byla moc rychlá. Byla přesvědčená, že operaci změny pohlaví její děti odkoukaly z YouTube a vzaly si do hlavy, že ji taky chtějí. Bývalo by se jí víc líbilo, kdyby její rodina žila v tradičnějším prostředí. Nyní už ale rodiče tranzici svých dětí přijali a řeší jiné problémy. Nenaučili se totiž pořádně německy, takže nemohou sehnat práci a stále přežívají na sociálních dávkách.
Obě sestry se ve filmu soustředí na svůj vzhled, a přitom jim chybí základní informace o tom, co tranzice znamená. Samar ví, že chce mít prsa jako Kylie Jenner, ale netuší, že po operaci nebude schopná otěhotnět. Chápaly vůbec obě dívky, do čeho se vrhají?
Jejich rodina pochází z chudého syrského venkova a když přišla do Německa, nikdo z nich neuměl číst ani psát. Lohan a Samar tehdy šly do školy až ve věku 15 a 16 let. Naučily se číst a pak se teprve začaly dozvídat o transgender tématech. Takže není překvapivé, že netušily, že jim operace neumožní otěhotnět. Smutné taky je, že zůstávaly ve své bublině a já jsem pro ně byla dlouho jediný kontakt s německou společností. Chybí jim navíc rodičovská podpora. Jejich rodiče s nimi nešli k lékaři, neabsolvovali s nimi lékařské prohlídky. Místo nich jsem tam byla já a snažila se jim v němčině vysvětlit, co jim lékař sděluje. Ale mají kolem sebe silnou trans komunitu, která je podporuje a nahrazuje jim rodinu.
Laurentia Genske
Mluvily někdy Lohan a Samar o tom, jak by vypadal jejich život, kdyby zůstaly v Sýrii?
Ne, o tom nikdy nemluvily. Je jasné, že by si žádný coming out nemohly dovolit. Myslím, že je to něco, na co spíš chtějí zapomenout. Díky rodinnému zázemí, z něhož vzešly, nejsou nijak politicky angažované. Nechtějí bojovat za práva trans lidí, když jsou teď v Německu. Spíš o tom nechtějí mluvit a soustředí se na svůj nový život.
Je Německo dobrá země, kde projít tranzicí?
Záleží na tom, jestli máte podporu dalších lidí. Pokud máte přátele nebo sociálního pracovníka, který za vás bojuje a pomáhá vám, můžete využít řadu služeb a úspěšně projít celým procesem. Naopak je to velmi těžké, pokud jste sami bez podpory a neznáte jazyk. Například jeden rok mi trvalo najít pro Lohan a Samar psychologa. Před operací musíte projít roční terapií, ale nebylo možné najít odborníka ochotného přijmout pacienta, který nehovoří dobře německy. Na druhou stranu jim stát zaplatil hlavní operace, to je skvělé.
V posledním záběru filmu vidíme obě mladé ženy v bikinách, jak si sebevědomě užívají na plovárně v bazénu. Přinesla jim dokonalá ženská těla spokojenost? Jak se cítí dnes?
Jsou velmi spokojené. Dva roky předtím by mě za žádnou cenu nenechaly natáčet je v plavkách. Podstupují ale další operace a já osobně nejsem přesvědčená, že je potřebují. Podle mě už teď jsou krásné. Samar má přítele a je zamilovaná, s Lohan jsem pár měsíců neměla možnost mluvit.
Budou schopny dostat se někdy dopodřízené role, kterou jejich rodina od žen očekává? Nebo z nich už navždy budou soběstačné a svobodné osobnosti, protože v Sýrii byly vychovávány jako muži a v Německu okusily větší rovnost pohlaví?
Když Samar chodila s Yazanem, snažila se vařit, uklízet, doma čekat na svého partnera a plnit roli pečující ženušky. Ale je to silná osobnost, chce mít svoje slovo. Jsem přesvědčená, že je pro ni dobře úplně se nepodřídit a zůstat svá. Střetávají se v ní obě role. Jednou mi sama řekla: z každého pohlaví si pro sebe vybírám to nejlepší.
