Jednoho červnového dne navštívil šestačtyřicetiletý Evariste Mfaume farmu na východě Demokratické republiky Kongo. Místní ženy jej uvítaly písněmi a tancem. Na polích v oblasti se dnes živí pěstováním rostlin kasava. Bez mnohaleté snahy a práce Mfaumeho by to ale nebylo možné.
Již téměř dvacet let se Evariste Mfaume zasazuje o práva uprchlíků a vysídlených osob v Kongu. Roky ozbrojených konfliktů zde vyhnaly z domovů 4,5 milionu obyvatel a přinutily přes 850 tisíc dalších uprchnout přes státní hranice. Kongo také hostí více než půl milionu uprchlíků z jiných zemí. Mfaume bojuje za to, aby byla těmto lidem dána k dispozici půda, na které najdou práci, obživu i nový život.
Život uprchlíků
Konžský bojovník za lidská práva vychází z vlastní zkušenosti. Několikrát byl se svou ženou i dětmi vysídlen. „Začal jsem tuto práci ve velmi těžkém politickém prostředí. Byl jsem svědkem zabíjení lidí, znásilňování žen, rabování a ničení majetku,” popisuje Mfaume. V roce 2005 se pak v tanzanském táboře Nyarugusu setkal s mnoha konžskými uprchlíky, kteří toužili po domově, ale neměli se kam vrátit. „Když se vrátíte do své země jako vysídlená osoba a nemůžete najít místo, kde byste žili svůj život, válka pro vás pokračuje," vysvětluje.
Půda je klíčem ke stabilitě a míru
Proto začal apelovat na vládu, aby vracejícím se lidem dala k dispozici volné pozemky. Díky tomu se podařilo vytvořit tzv. Mírové vesnice u měst Baraka, Fizi, Sebele a Mboko v jižní části země. Od roku 2006 se do těchto vesnic vrátilo přes 19 tisíc rodin. „V této oblasti byly jen lesy. Když tu nyní vidím hospodářství plná lidí, dává mi to naději a sílu pokračovat v této práci,“ raduje se Evariste, který v rámci svých aktivit tři roky předtím založil organizaci Solidaritu des Volontaires pour l'Humanité (Solidarita dobrovolníků pro lidstvo).
Na základě svých zkušeností Mfaume věří, že přístup k půdě, na které mohou uprchlíci a místní obyvatelé společně pracovat, je klíčem k míru a stabilitě. Jeho mnohaleté snahy se soustředí také na práva a zaměstnávání žen v uprchlických táborech. Claudine Nyanzira uprchla z Burundi a žije v uprchlickém táboře Lusenda ve východním Kongu. „Život byl velmi těžký, neměli jsme jídlo ani oblečení. Když začal tento zemědělský projekt, byla jsem moc šťastná, že jsem jeho součástí," vzpomíná devětadvacetiletá žena. V současnosti je v táboře umístěno téměř 30 tisíc burundských uprchlíků, z nichž více než polovinu tvoří děti.
Claudine
Claudine, která je v sedmém měsíci těhotenství, se těší na sklizeň, která pomůže její rodině i dalším lidem. „Sklizenou kasavu prodáváme do mlýna a z peněz platíme školné našim dětem," vysvětluje. Mfaume pomohl tisícům žen jako je Nyanzira, čelil ale také mnoha výzvám. „Když bojujeme za práva žen, často se střetáváme s místními tradičními náčelníky, kteří mají pocit, že dáváme ženám svobodu, která ztěžuje mužům možnost nadřazenosti," vysvětluje.
Nansenova cena
Za svou celoživotní práci Evariste Mfaume v letošním roce získal jako regionální vítěz za Afriku Nansenovu cenu udělovanou Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Cena je pojmenována po norském průzkumníkovi a humanitárním pracovníkovi Fridtjofovi Nansenovi, který byl v roce 1921 jmenován prvním Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky. Prestižní ocenění je udělováno lidem, kteří se dlouhodobě zasazují o podporu uprchlíků a vysídlených osob. „Mfaume je důkazem, že navzdory obtížím a výzvám může jeden člověk změnit situaci zavedením dlouhodobých projektů přinášejících mír a stabilitu," uvedl mluvčí OSN Fabien Faivre. Mfaume je odhodlán pokračovat ve své celoživotní práci a pomoci druhým. „Mám nějaký cíl a dokud tady budu, budu pracovat. Až se naposledy nadechnu, zůstane tu to, co jsem udělal," uzavřel.
Foto: UNHCR/John Wessels