Od svého zvolení primátorem anglického města Sheffieldu se Magid Magid stal celebritou. Jeho zvolení je samo o sobě unikátem hned v několika směrech. Magid je první somálský primátor Sheffieldu a ve svých osmadvaceti letech je také historicky nejmladším primátorem. O svém zvolení říká, že chce dostat roli primátora „do 21. století.”
Magid Magid se narodil ve válkou sužovaném Burau v severním Somálsku, ale ze svého vyrůstání v něm si mnoho nepamatuje a do své rodné země se nikdy nevrátil. „Jenom si pamatuji, jak jsem byl šťastný, hrál si tak, jak to děti dělávají, ale ve skutečnosti to byl úplně jiný příběh,” říká o svém životě v Somálsku. Do Sheffieldu se jeho rodina přestěhovala, když bylo Magidovi pět let. Jeho matka Amina Deria opustila Burau s Magidem a jeho starší sestrou Hanan Mah a strávili půl roku v etiopském uprchlickém táboře, než dorazili do Sheffieldu. Magid říká, že život v Británii byl zpočátku těžký - museli se naučit nový jazyk, zvyknout si na nový životní styl a jeho matka zpočátku pracovala jako uklízečka, aby uživila své děti. Měla problémy se znalostí angličtiny, a tak pro ni její děti často překládaly. Magid si také zvykl slýchat rasistické slovní výpady na její adresu. Jeho mládí bylo bouřlivé a nějakou dobu byl dokonce členem gangu. „Byl jsem kvítko,” přiznal před časem v rozhovoru pro The Independent. „Typický teenager. Důležitá věc je poděkovat mé mámě, protože ona je důvod, proč jsem tady, její odvaha a odhodlání za lepším životem,” komentoval Magid svou inaugurační řeč.
Z negativních vlivů ho dostala láska k cestování a především k horám - když mu bylo sedmnáct, propukla jeho „obrovská fascinace horami”, jak o ní mluví. „Opravdu jsem chtěl vylézt na sedm vrcholů světa, a tak jsem pracoval dvanáct hodin denně každý den po dobu devíti týdnů, abych si mohl zaplatit horolezecký kurz ve švýcarských Alpách,” uvedl v rozhovoru pro BBC. V devatenácti pak vylezl na Kilimandžáro, poté, co si „zabalil, co potřebuji, šel do místního města a našel někoho, kdo by lezl se mnou.”
Magid Magid na sheffieldském karnevalu (Foto: Tim Dennell / Flickr)
Ačkoliv bylo Magidovo dospívání složité, vystudoval Akvatickou zoologii na Univerzitě v Hullu. Právě tam se začal zajímat o politiku a byl zvolen prezidentem studentské unie. Po promoci se přidal ke Straně zelených a stal se členem městské rady. Byl zvolen primátorem poté, co ho nominovali tři jeho radní kolegové. „Je okouzlující. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by ho neměl rád. Narodil se, aby se stal primátorem,” řekla o Magidovi jeho kolegyně radní Alison Teal, když se jí novináři ptali, proč nominovali právě jeho.
Magid se ale neliší od svých 121 předchůdců jenom svým původem - nejmladšímu z nich bylo 40 a žádný nebyl ze Strany zelených. Na rozdíl od většiny politiků Magid bydlí ve sdíleném domě se třemi spolubydlícími, které předtím neznal, a stále ještě si zvyká na to, že ho do práce vozí šofér.
„Lidé jako já normálně nejsou v úřadech, takže se k nim lidé nemohou vztahovat. Kdybychom měli více různorodou skupinu lidí v parlamentu, jako radní nebo primátor, myslím si, že by lidé nebyli tolik šokovaní,” říká o svém zvolení. „Ti lidé, kteří nás reprezentují, neodrážejí život běžných lidí.” I přes svůj historický úspěch ale Magid zůstává sám sebou. „Ať už se mi to líbí, nebo ne, lidé ve mně vidí vzor. Je to veliká zodpovědnost, ale nemám pocit, že bych měl [na sobě] něco měnit. Myslím si, že lidé chtějí, abych byl svůj.”
Magid si je ale také velice dobře vědom lidí, kteří jeho zvolení silně kritizují. „Někteří lidé chtějí, abych se změnil, říkají, že jsem nevděčný, že bořím tradice, že ničím funkci [primátora], že dělám městu ostudu. Existuje velmi malá menšina lidí, kteří nemají rádi změny. Nemůžu se zavděčit všem, kdybych se pokusil zavděčit všem, nelíbil bych se nikomu. Takže já prostě budu jen sám sebou. A to se mi zatím vyplatilo.”
Magid Magid na sheffieldském karnevalu (Foto: Tim Dennell / Flickr)
Pozval například autory dopisů, které vyšly v místních novinách a odsuzovaly jeho zvolení, na schůzku. „Věřím, že bychom měli mít nepříjemné konverzace spíše než zametat věci pod koberec.” Magid také čelí nepřátelství kvůli svému původu i nápadům v městské radě. Jeho plán je ale „zabít to vlídností a pohřbít to úsměvem. Mohl bys být vůči mně nejrasističtější osoba, pořád bych ti ale otevřel dveře. Nemůžeš vyřešit nenávist nenávistí. To nikdy nic neřeší. Pořád budu vůči tobě laskavý, protože konec konců jsi člověk; všichni si procházíme stejnými problémy, stejnými otázkami, čelíme stejným věcem a já věřím, že se lidé mohou změnit jednoduše tím, že druhé potkají. Chovám se k lidem laskavě, protože vím, že hádání nic nevyřeší,” uvedl v rozhovoru pro The Guardian.
Magid si uvědomuje, že jeho úspěch je ojedinělý. „Je snadné, aby si každý řekl: ,Páni, tohle je skvělé,’ ale ve skutečnosti je můj příběh velice nepravděpodobný, kvůli politice této vlády.” Kdyby dnes bylo Magidovi pět let, jako když přijel do Sheffieldu, vláda by ho s rodinou podle něj nepustila do Spojeného království. Když nedávno viděl, jak Itálie odmítla přijmout loď s uprchlíky, byl zděšený. „Cítil jsem se znechuceně, protože kdyby to byli bílí Evropané, silně pochybuji, že by byli posláni pryč. Kdyby to byli bílí Evropané, byl by to jiný příběh,” uzavírá.
Úvodní foto: Wikipedia