V Brně už více než rok funguje nahrávací studio Amaro Records a slaví úspěchy. Snaží se o přirozené propojování Romů i Neromů jak při tvorbě, tak na pracovišti. Vedle přijímání komerčních zakázek je pro studio důležitý zejména rozvoj komunity a podpora talentů. Proto při něm mají ti, kteří neoplývají finančními prostředky pro nahrání vlastních skladeb, možnost působit jako dobrovolníci. A vydělané hodiny pak směnit za čas strávený se zvukovými profesionály ve studiu. Vedle toho Amaro Records provozuje hudební kavárnu, která je současně tréninkovým pracovištěm pro ty, kteří nemají na trhu práce rovné startovací podmínky.
Vedoucí studia Petra Borovičková (foto: Lukáš Houdek)
Amaro Records je sociální podnik brněnské neziskové organizace IQ Roma Servis, která se zaměřuje zejména na pomoc a rozvoj romské komunity. Srdcem je nahrávací studio, které funguje od loňského dubna, přes půl roku také funguje hudební kavárna. S nápadem na založení studia přišel před časem známý brněnský romský muzikant, spisovatel a buditel Gejza Horváth, který už několik let v rámci vlastní hudební dílny pracuje s romskými dětmi z okolí brněnského Cejlu. „Chtěl tu práci někam posunout a propojit. A vždy v jeho plánech figurovalo komunitní nahrávací studio,“ říká Petra Borovičková, vedoucí Amaro Records. Organizaci IQ Roma Servis se to původně zdálo jako bláznivý nápad. Postupem času se ale ukázalo, že to je právě ten z projektů, které by místní (nejen) romská populace ocenila, a mohla spojit rozvoj kulturní, osobností i komunitní. Jako zázrakem se pro něj podařilo najít podporu zejména v zahraničních zdrojích a neúnavnému buditeli Gejzovi Horváthovi se tak splnil jeho sen.
Pro existenci studia je stěžejní komerční rovina, kde se specializuje klasicky na profesionální nahrávání hudby, reklam nebo spotů, čímž se snaží vydělat na svůj provoz. „Nahrávací hodina se zvukařem u nás stojí čtyři stovky,“ uvádí Petra Borovičková. „Specializujeme se hlavně na natáčení hlasu – rap, pop, mluvené slovo. Také natáčíme romské projekty, čímž brousíme i do romských žánrů,“ vypočítává.
Studio se unikátním způsobem věnuje také podpoře a rozvoji komunity, proto podporuje plnění snů některých místních talentů. „Studio jsme vybudovali s místní komunitou, měli jsme asi padesát dobrovolníků, kteří byli jak Romové, tak Neromové. Často se jednalo o muzikanty, kteří nám pomáhali natírat nebo s propagací,“ vypráví Borovičková. Za tuto činnost pak lidé získávali, a stále získávají, dobrovolnické hodiny, které mohou směnit právě za čas strávený ve studiu při tvorbě libovolných vlastních projektů. Tímto způsobem tak mají možnost dosáhnout na jeho služby i ti, kteří na uskutečnění svých muzikantských snů nemají prostředky. „Do budoucna bychom chtěli vytvořit také místa v kavárně nebo při různých akcích, které pořádáme, kde by člověk namísto platu nahrávací hodiny vydělal,“ doplňuje Petra Borovičková.
Dát šanci nezaměstnaným
Je čtvrteční podvečer a do hudební kavárny studia Amaro Records vrazí asi desítka Romů a Romek středního věku. Kývnou na obsluhu, která jim připraví mikrofon, projektor a reprobedny, objednají si pár drinků a náhle to začne. Rozezní se hudba a osazenstvo se začíná bavit prostřednictvím karaoke. A u mikrofonu se přirozeně střídají jak Romové, tak Neromové.
Podle Borovičkové kavárna aktuálně slouží zejména hudebníkům pro jejich schůzky, někteří zde také sami tvoří. Je také místem pro schůzky místních Romů i Neromů a čím dál častěji také brněnští Romové v jejích stylových prostorách pořádají oslavy. Cítí se tu bezpečně a vítáni. Kavárna je tak místem, kde se mísí různí lidé, kultury i hudební styly, koexistují spolu a spolupracují.
Kavárna je také tréninkovým místem, co dává šanci na práci lidem, kteří mají z nějakého důvodu ztížený vstup na pracovní trh, nebo jsou dlouhodobě nezaměstnaní. „Mohou tu získat pracovní zkušenosti, a pak se díky tomu dál posunout,“ říká Petra Borovičková. Spolupracují tak s Úřadem práce, který platy těchto zaměstnanců částečně dotuje, a ti také pocházejí z jeho databáze delší dobu nezaměstnaných. Amaro Records, stejně jako tvoří prostředí synkrezi různorodých spoluprací i hudebních stylů, tvoří sehraný pracovní tým studia i kavárny jak Romové, tak Neromové.
V kavárně od března pracuje také čtyřiadvacetiletá Sabina Horváthová. Studovala střední školu, kterou však z vlastního rozhodnutí nedokončila, což dnes vidí jako svůj velký hendikep. I to je jeden z důvodů, proč se jí nedařilo najít práci, která by ji bavila. V kavárně se jí líbí. Ozvala se přes inzerát a prošla klasickým pohovorem. Podle ní je pro Romy najít práci v Brně složitější než pro majoritu. „I mně se několikrát stalo, že mi po telefonu řekli, že mě vezmou. Když jsem ale přišla na pohovor, tak mě odmítli,“ popisuje své zkušenosti. „Člověk je rád, že vůbec nějakou práci najde,“ dodává.
Obsluha kavárny Sabina Horváthová (foto: Lukáš Houdek)
Nečekaný zájem
Vybudování studia zafinancovala americká nadace Bader, z čehož podnik ještě dnes částečně pokrývá své náklady a postupně se staví na vlastní nohy. Částečně jeho vybudování podpořila také brněnská Fakulta sociálních studií, která stála u jeho zrodu. Právě tržbu z nahrávacího studia a hudební kavárny by měl v budoucnu podnik udržet nad vodou a být tak soběstačný. Pokud by něco zbylo, investoval by podnik do dalšího vybavení, případně do vytvoření nových pracovních míst pro znevýhodněné.
„Studiu se začíná dařit výborně,“ hodnotí prosperitu projektu Petra Borovičková. „Za ten rok se nám podařilo naplnit kapacity studia, přibrali jsme nového zvukaře,“ dodává. Rádi by v budoucnu studio a jeho specializace rozšířili, protože mají čím dál více zakázek – ať už těch komerčních, tak těch komunitních. Kavárna je na tom v porovnání se studiem trochu hůře. „Teď slouží zejména hudebníkům, kteří se tu potkávají, někteří tu tvoří,“ říká. Kavárna dělá také pravidelný kulturní program a na podzim chystá pro amatérské zpěváky z okolí talentovou soutěž, v jejíž porotě usedne brněnská romská zpěvačka Monika Bagárová. „Věříme, že až se dostane do povědomí lidí, že se také rozjede,“ uzavírá.
Foto: Archiv Amaro Records