Marcus Thomas se narodil jako druhé ze čtyř dětí. Od malička si našel zálibu ve sportu a venkovních aktivitách. Hrál baseball a získal vysokoškolský titul v oboru managementu turistiky pod širým nebem. Živil se jako profesionální rybář a později jako lyžařský instruktor v horách v Severní Karolíně. A právě tam se mu změnil život. V březnu roku 1986 při lyžování uklouzl na zledovatělém sněhu a narazil do stromu, o který si přerazil páteř v oblasti krku. Tři týdny strávil v kómatu, po jeho probuzení se ukázalo, že od ramen dolů nic necítí. Došlo totiž k přerušení míchy. Od té doby, tedy od svých šestadvaceti let, je tak schopen částečně hýbat jen hlavou v rozsahu třiceti stupňů.
Musel se naučit znovu žít v situaci, kdy se jeho život převrátil. Zásadní oporou byla jeho žena Anne, s níž se poznal tři roky před nehodou. „Museli jsme se znovu naučit jít dál bez fyzických schopností, které jsme měli před tou nehodou,” uvádí Marcus v rozhovoru pro CNN. „Byl paralyzovaný, ale pořád měl svůj mozek,” dodává Anne. I proto se za něj deset let po události vdala.
Byla to právě jeho žena Anne, která mu první Vánoce po jeho propuštění z nemocnice v rámci rekonvalescence koupila sadu vodových barev a štětců, aby zkusil pomocí úst něco malovat. Přiznává, že Marcusovy první pokusy byly příšerné. On se však v malování postupně našel. „Došlo mi, že mohu žít svůj venkovní život skrz své malby. Žit mimo mysl, mimo svou fyzickou existenci,” svěřuje se. Z jedné nebo dvou hodin malování denně se tak brzy stalo osm a Marcus se začal postupně zdokonalovat a po dvou letech už prodával kalendáře se svou tvorbou.
Marcus dnes malování věnuje téměř veškerý svůj čas. „Nejvíc mých nápadů vychází z míst, která jsem navštívil, a od lidí, které jsem potkal, nebo filmů, které jsem viděl,” vysvětluje. „Snažím se vzít ze všeho trochu,” pokračuje a dodává, že právě malování je hned po jeho ženě, která při něm stála i během náročného restartu, nejdůležitější věcí v jeho životě.
Maluje díky několika podomácku vyrobeným technologickým pomůckám. Jelikož může hýbat hlavou jen částečně, pohybuje se před ním samotné plátno díky speciálnímu strojku reagujícímu na hlas. Podobně funguje také rotující držák štětců, aby si je mohl Marcus podle potřeby ústy vyměňovat. Přiznává, že to je mravenční práce. Dokončení čtvercového obrazu o průměru 30 centimetrů mu trvá mezi čtyřmi a šesti týdny denní činnosti. Ve svých představách si na plátno projektuje svou představu a rozdělí ho imaginárně na několik segmentů, na kterých potom usilovně pracuje.
Marcus Thomas má dnes řadu výstav po celém kontinentu, o jejich organizaci i koordinaci jeho aktivit se stará Anne, která se také naučila manželovy malby rámovat. V loňském rozhovoru pro server GulfShore Life Anne popsala, že o tom, že by Marcuse opustila, nikdy nepřemýšlela. „Vím, že to je divné, ale my jsme se soustředili na to, co bylo před námi,” uzavírá.
Foto: FB Marcuse Thomase