Marek Bednařík je nedoslýchavý provozní ve známé brněnské kavárně u Žambocha, vášnivý sportovec, který spoluzakládal Českou federaci florbalu neslyšících a vysokoškolský pedagog. V rodině je jediným neslyšícím a od dětství až do dospělosti pobýval na internátě či koleji. Komunikační bariéra a čas trávený mimo domov vedly k tomu, že si Marek našel hlavně neslyšící kamarády, kteří mu absenci blízkých nahradili.
Kavárna má své stálé zákazníky a pracují v ní pouze lidé se sluchovým postižením. Když dostal nabídku převzít vedení podniku, potýkal se nejvíce s množstvím různých dokumentů, nařízení a podmínek, které si musel nastudovat. „Nejtěžší na jejím provozu je to, že nikdy člověk neví, co se může přihodit za 5 minut nebo za hodinu či další den ráno. Odejde kávovar, číšník onemocní a podobně. Musíte být připraven to urychleně řešit. Je to docela náročné,“ říká. Občas se setká s nějakými předsudky vůči pracovním možnostem neslyšících ze strany veřejnosti, přikládá to ale neznalosti lidí a sám přiznává: „Takové předsudky má snad každý člověk. Já jsem třeba měl předsudky k určitým státům, než jsem se osobně přesvědčil, že to není tak, jak jsem si původně myslel.
Přestože je nedoslýchavý a používá sluchadlo, komunikační bariéru občas pociťuje. „To záleží na mnoha faktorech. Třeba kde se my dva nacházíme, jestli v klidném prostředí, nebo naopak. Taky zda se ten dotyčný již setkal s neslyšícím a ví tedy, jak se k němu chovat. Ztrácím se třeba ve větší skupince lidí, kde probíhá v jednom čase více rozhovorů. Myslím si, že v dnešní době neslyšícím hodně usnadňuje komunikaci moderní pokročilá technologie (e-maily, online tlumočení apod.). Nedokážu si představit, jak to měli naši předkové. Pokud něčeho chtěli dosáhnout, museli vynaložit mnohonásobně větší úsilí, aby vůbec došli do vytouženého cíle. Tímto jim projevuji veškerý obdiv.“
A co by vzkázal většinové společnosti? „Slyšícím to, že i my máme svoje životy rádi a umíme si je užít. Prostě nás nelitujte. A neslyšícím, aby se svých cílů nebáli, šli si za nimi a plnili si tak své sny. Vždycky to nějak jde, jen prostě stačí chtít.“
Foto: Eliška Podzimková