Dnes čtyřiačtyřicetiletá Mariéme Jamme se narodila v Senegalu, kde ji a její dva bratry opustila matka a ona tak vyrůstala v sirotčinci. „Jako dítě jsem byla znásilněna, jako dítě jsem byla bita a ve 13 letech jsem byla prodána do Paříže a nucena k prostituci,” vzpomíná pro UNHCR. Tři roky bydlela ve stanici metra, než ji objevila policie a poslala do azylového zařízení. Ve Francii se také seznámila se ženou z Maroka, která jí byla mentorkou. Ta jí mimo jiné poradila, aby se přihlásila do imigračního programu do Velké Británie. Mariéme v něm uspěla a v Anglii tak žije od svých devatenácti let. Formálního vzdělání se jí nedostalo. Do 16 let byla negramotná, číst a psát se naučila sama z knih. „Chodila jsem každý den do knihovny a četla jsem vše, co mi přišlo pod ruce,” vzpomíná. Po příchodu do Británie se snažila dělat vše, aby se uživila. Pracovala po barech nebo hotelech na nekvalifikovaných pozicích. „Dělala jsem to nejlepší, co jsem dokázala,” zdůraznila v nedávné přednášce na TEDx. Později začala chodit do školy, začala se postupně vzdělávat. Neměla žádný diplom, což jí ztěžovalo přístup k lepší práci. Učila se proto v knihovně nazpaměť učebnice a slovníky, začala se učit s Excelem, později i kódovat a založila si blog. A v kódování se našla. Brzy se z ní stala schopná tvůrkyně webových stránek. „Co se nám stane jako dětem, nás nedefinuje,” říká.
Mariéme je dnes jednou z nejznámějších podnikatelek v oblasti technologie, ředitelkou IT poradenské společnosti SpotOne Global Solutions. Svůj život však zasvětila podpoře přístupu mladých dívek a žen ke vzdělání, zejména pak k tomu v technologické oblasti. Podporuje především dívky z Afriky, Asie a Blízkého východu. Angažuje se také v podpoře inovativních přístupů k udržitelnému sociálnímu podnikání. Založila iniciativu iamtheCODE, jejímž cílem je učit dívky z marginalizovaných komunit kódovat, poskytnout jim bezpečné prostředí pro vzdělání a pomoci jim následně najít zaměstnání. Jejím cílem je vyškolit do roku 2030 na milion mladých žen. „Dívky mají být začleněné, ne tolerované,” zdůrazňuje. Mariéme je také držitelkou několika prestižních ocenění.
Mariéme není jen úspěšnou podnikatelkou a aktivistkou. Pro mnohé ženy ze sociálně znevýhodněného prostředí je velkým vzorem a nadějí na životní změnu. „Mariémin příběh mi dodává naději, že navzdory těžkostem je náš osud v našich rukou a my bychom měly využít všech možností, které nám přijdou do cesty,” říká pro UNHCR Rose Chelia, uprchlice ze Súdánu, která spolu se svou tetou utekla před válečným konfliktem a zakotvila v uprchlickém táboře v keňském městě Kakuma. Ta se nedávno s Mariéme setkala osobně při její návštěvě tamní univerzity Masinde Muliro, kde se snažila studentky motivovat a podpořit. Rosa zmiňuje, že situace žen v této oblasti není snadná a potýkají se s mnohými překážkami. „Začala jsem chodit do denní školy v Kakumě a v roce 2005 jsem získala stipendium na jednu z nejlepších internátních škol,” uvedla. „Má teta byla nešťastná, protože chtěla, abych se starala o mé mladší bratrance a sestřenice a na delší dobu jsme se kvůli tomu odcizily,” vypráví. „Kvůli stresu se mi na konci základní školy moc nedařilo a musela jsem školy měnit, než jsem našla střední školu, která mě přijala,” dodává.
Přestože je Mariéme ze Senegalu, za svůj domov považuje Velkou Británii. „Nemám, kam jinam bych šla,” řekla Mariéme ve své nedávné řeči na TEDx. „Tahle země pro mě udělala tolik, že to ani nemůžu nikdy splatit,” uzavírá.
Úvodní foto: Wikipedia
Ostatní foto: UNHCR/Rose Ogola