„Myslím, že v poslední době se mladí zajímají o dění kolem sebe čím dál více, což je skvělé. Hodně z nás chce být aktivní, je jedno, jestli sportem, účastí v soutěžích, na stážích, podnikáním nebo třeba politickou angažovaností. Nejvíce mne nadchne, když vidím mladé lidi, kterým není lhostejné, co se v jejich městě nebo zemi děje a už v raném věku debatují a vymýšlejí možnosti, jak situaci zlepšit a zapojit se,“ popisuje Matěj Prokop, 19letý ostravský rodák, který toho má navzdory obecným představám o aktivitě a zájmu teenagerů už mnoho za sebou. „Bohužel je velký problém v tom, že obzvlášť mladým lidem jsou do cesty kladeny poměrně velké překážky, ať už při začínajícím podnikání nebo třeba při snaze vstupu do politiky. Je obtížné být v mladém věku slyšen a panuje obava, že když už člověk slyšen je, může jej náš politický systém dost rychle srazit na kolena,“ doplňuje. On se však odradit nenechal a vytváří společensky přínosné projekty. Athenaeum středoškolákům přibližuje vysokoškolské obory, aplikace TutoryApp zase propojuje v rámci doučování studenty s učiteli. Matěj je také držitelem několika prestižních ocenění. Letos mu byla udělena cena v soutěži Hledá se LEADr. 2018, stal se i Středoškolákem roku 2018. Zajímá se také o své okolí a politické dění. Na Pražském studentském summitu byl vyhlášen nejlepším nováčkem v orgánu UNESCO a byl členem nejlepší delegace. Co Matěje motivuje k takto aktivnímu přístupu? Jak vše stíhá? A co si o jeho činnosti myslí rodina a okolí?
Je vám 19 let, stojíte za několika projekty a získal jste již několik ocenění v soutěžích. Co vás motivuje k tak aktivnímu přístupu?
Motivace je pro každý projekt a soutěž různá, ale pokud bych měl shrnout nějakou celkovou myšlenku, která mě táhne k tomu být na střední škole, a doufám, že i v pozdějším životě, aktivní, je to nejspíše radost z toho, že dělám něco, co mě baví. Pocit, že si můžu vyzkoušet různé aktivity, nejsem vázán každodenní prací a navíc jsem díky těmto činnostem i (sobecky) o krok napřed. Nikdy jsem nechtěl pracovat zavřený v kanceláři a řekl jsem si, že pro to musím něco dělat už od mládí, abych se odlišil od konkurence.
Zajímá se podle vás mladá generace o věci kolem sebe?
Myslím, že v poslední době se mladí zajímají o dění kolem sebe čím dál více, což je skvělé. Hodně z nás chce být aktivní, je jedno, jestli sportem, účastí v soutěžích, na stážích, podnikáním nebo třeba politickou angažovaností. Sám vím, že nejsložitější je začít a poté už člověk sbírá zkušenosti a kontakty a další aktivity přicházejí samy. Nejvíce mne nadchne, když vidím mladé lidi, kterým není lhostejné, co se v jejich městě nebo zemi děje a už v raném věku debatují a vymýšlejí možnosti, jak situaci zlepšit a zapojit se. Bohužel je velký problém v tom, že obzvlášť mladým lidem jsou do cesty kladeny poměrně velké překážky, ať už při začínajícím podnikání nebo třeba při snaze vstupu do politiky. Je obtížné být v mladém věku slyšen a panuje obava, že když už člověk slyšen je, může jej náš politický systém dost rychle srazit na kolena.
Stojíte za projektem Athenaeum, se kterým jste vyhrál soutěž Hledá se LEADr. 2018. O čem je?
Athenaeum je hodně o tom vyslovit dobře název /:aténeum:/. Vymyslel jsem si extravagantní hloupost, kterou nikdo neumí vyslovit. Co se týče projektu samotného, Athenaeum se zaměřuje na středoškolské studenty, kterým se snažíme poradit, jak dál po střední škole. V Ostravě organizační tým každoročně připravuje dvoudenní akci, během které se středoškolákům představují formou přednášek jednotlivé vysokoškolské obory, jejich výhody, nevýhody a uplatnění v praxi. Je sice pěkné, že máme v ČR veletrh vysokých škol, jenže u mnoha lidí je problém vybrat si spíše obor ke studiu než konkrétní vysokou. Proto během těchto dvou dnů (letos 3. a 4.12.) zveme na Athenaeum vysokoškolské profesory a jiné experty z praxe daných oborů, aby nám přiblížili právě své zaměření. V průběhu Athenaea také organizujeme debaty s vysokoškolskými studenty z ČR i zahraničí, kteří zase sdělí informace „z druhé strany.“
Jste také jedním z nejmladších stážistů Americké ambasády v Praze. Čemu se na ní věnujete?
Na ambasádě se jednou za měsíc scházíme s dalšími stážisty a zaměstnanci ambasády, případně velvyslancem, probíráme její fungování a připravujeme podzimní akci, na které se bude ambasáda prezentovat mladým lidem v Česku.
Zúčastnil jste se Pražského studentského summitu, kde jste se spolužáky jako delegace Čínské lidové republiky vybojovali ocenění Nejlepší delegace PSS a vy sám jste navíc získal ocenění Nejlepší nováček. Jak se vám podařilo takového úspěchu dosáhnout?
Pražský studentský summit je skvělá akce, a teď budu dělat trochu neplacenou reklamu, ale zrovna PSS bych doporučil všem, kteří se chtějí naučit mluvit před lidmi a prezentovat své názory. Není to akce jen pro budoucí diplomaty a politiky, ač se to tak může jevit, ale po jejím skončení dost možná o této kariéře začnete uvažovat. Já osobně jsem na summit přijel již trochu seznámen s obdobnými simulacemi, kterých jsem se předtím zúčastnil, ale PSS mi otevřel oči v tom, co ještě neznám a neumím. Během tohoto ročního projektu jsem poznal mnoho přátel, získal skvělé zkušenosti a i díky summitu se dnes už nebojím vystoupit před lidi a mluvit. S tím jsem měl jako malý hodně velké problémy. To, že jsme obdrželi toto ocenění, byla jen třešnička na dortu, reálná hodnota summitu leží jinde.
V Olympiádě lidských práv 2016 jste obsadil 4. místo se svou esejí na téma hanobení prezidenta republiky. O čem práce konkrétně byla?
Olympiády lidských práv jsem se zúčastnil na doporučení své učitelky společenských věd, napsal jsem dvě eseje, které ale dle mého názoru za moc nestály, a skončil jsem na 4. místě, což pro mne bylo velké překvapení s ohledem na to, že jsem do Prahy ten den jel vlastně skládat zkoušku z právnické angličtiny a OLP jsem stihl opravdu těsně. Esej na v té době aktuální téma hanobení prezidenta republiky byla jednoduše shrnutí mých mladistvých filozofických názorů, které byly pro hodnotitele nejspíše zajímavé, já tehdy napsal jen to, co jsem si myslel. Tato olympiáda je pro mne stále aktivitou, kterou jsem úplně nepochopil, ale například přinesla hodně účastníkům možnost podívat se později i na zahraniční lidskoprávní semináře, takže dá se říci, za málo peněz hodně muziky. Čímž nechci říkat, že je tato soutěž špatná, jen v porovnání třeba se summitem nebo jinými aktivitami mi nepřinesla tolik zajímavých zkušeností.
Jak to vše stíháte?
Když člověk chce a určí si priority, jde to vždycky stíhat a ještě si udělat čas na blízké. To je pro mne hodně důležité. Aktivity a nějaká pseudosláva pominou, ale rodina a nejbližší jsou mi stálou oporou a hodně mi záleží na tom, dělat si čas i na ně. Je to možná ještě mladická naivita, ale zatím jsem se nesetkal s tím, že by něco nešlo, i když je to někdy složité.
Jak na vaše aktivity pohlíží vaše okolí?
Moji rodiče jsou relativně skeptičtí a moc nechválí, což je podle mě dobře, protože jsem od malička i jejich výchovou motivovaný k tomu, abych je nějakým způsobem „oslnil“. V poslední době vidím, že se mi to možná trochu daří. Vidět je šťastné a snad i hrdé je pro mne velikou odměnou. Názory přátel se různí, moc oceňuji jejich podporu, ale jsem opatrný. Snažím se udržovat jen několik nejbližších kamarádů, o kterých vím, že se na ně můžu kdykoliv obrátit a neotočí se ke mně zády.
Setkáváte se také s negativními reakcemi či nedůvěrou?
Určitě ano. Obzvlášť ze začátku, když jsme začínali s Athenaeem, nám nikdo příliš nevěřil. Nakonec jsme získali důvěru spolku Proxima, který nám dal malý obnos peněz na uskutečnění myšlenky, a náš projekt vznikl. Nyní za mnou stojí více takových projektů a jsem trochu věrohodnější, stále se ale setkávám s lidmi, kteří mi nevěří, že dělám to, co dělám. Negativní reakce se objevují občas, ale snažím se jimi příliš netrápit. Pokud se jedná o feedback k mým aktivitám, jsem za to rád, ale pomluvám a podobným negativním řečem se snažím nevěnovat pozornost.
Letos jste úspěšně odmaturoval. Chystáte se na studium vysoké?
Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, který obor by mě bavil nejvíce. Nakonec jsem si řekl, že zkusím dva a v průběhu studia uvidím. Vyhrálo u mne Právo na Karlově univerzitě a Diplomacie a mezinárodní vztahy na VŠE. Uvidím, jak mi školy vyjdou vstříc a jak to půjde skloubit s dalšími aktivitami a v průběhu studia se rozhodnu, zda zvládnu dostudovat obě nebo třeba jen jednu z nich.
Co dalšího plánujete?
Do budoucna příliš neplánuji, protože jsem zjistil, že člověk může dost rychle nabrat jiný směr a pak je zklamaný, že mu původní plán nevyšel. Snaží se k němu vrátit a nevyužije naplno nové situace. Chtěl bych především dělat to, co mě bude bavit, ať už to bude podnikání, diplomacie, politika nebo třeba vaření. Když se v tom člověk najde a baví jej to, je to mnohem lepší, než celý život zůstat u činnosti, která je nudná.
Je něco, co byste ostatním mladým lidem vzkázal?
Nebojte se začít co nejdříve, dělejte, co vás baví a budete v tom dobří. Nenechte se do ničeho tlačit a sami se rozhodněte, čemu budete věnovat svůj čas. Především mládež má totiž dostatek času a energie na to, změnit svět. Nepromarněme to.
Foto: Archiv Matěje Prokopa