Před dvěma lety se dnes osmnáctiletý Max Kozlov nadchl pro byznys a marketing. Od té doby zkusil několik možností středoškolského vzdělání, aby skloubil svou práci a vzdělání. Ani na speciálních českých gymnáziích však nenašel dostatek možností, proto dnes studuje dálkově na britské Oxford College. I přes nízký věk již založil několik úspěšných projektů, motivoval další mladé lidi a zvítězil v několika soutěžích, například v letošním ročníku soutěže Středoškolák roku. „Myslím, že největší problém, který jsem zaznamenal, je, že na většině škol je systém vzdělávání v posunu mladých extrémně pasivní a nemotivující a neposouvá lidi k jejich vášním,” myslí si Maxim a dodává, že se setkal také s lidmi, kteří mu nevěřili nebo se jej snažili odradit. „Nejsou zvyklí na to, že by mladí lidé dělali více, než je jim řečeno například ve škole. A na co lidé nejsou zvyklí, tak toho se bojí nebo to nechtějí. Často jsou to zvláštní pohledy a dotazy, proč ten člověk něco dělá, proč třeba každý večer pracuje, proč s nimi nejde raději chlastat,” popisuje. Proto se zaměřuje na pomoc dalším mladým lidem, kteří chtějí při škole dělat něco navíc. Aktuálně se také věnuje projektu zaměřenému na zdravý spánek a probouzení.
Na čem aktuálně pracujete?
Hlavní mojí náplní je aktuálně budování našeho Startupu UNDOUT, se kterým chceme přinést revoluci v tom, jak lidé vnímají spánek a jak přistupují ke svému vstávání. Hlavním produktem je UNDOUT Sleep Box, což je nejzdravější budík na trhu, kterým chceme pomoci probouzet se přirozeně, bez jakýchkoliv zbytečných elektronických přístrojů v ložnici a bez rušení při spánku a vstávání. Chceme, aby se člověk probouzel přirozeně jen pomocí světla a zvuku.
Jak budík funguje?
Je to vlastně jediné zařízení, které potřebujete v ložnici. Můžete si nastavit ve webové aplikaci, že například hodinu a půl před vstáváním se vám postupně začne zvyšovat jas, což je v podstatě simulace východu slunce. A pokud se vzbudíte dříve, tak dle světla poznáte, zda ještě stihnete další spánkový cyklus nebo zda můžete začít svůj den dříve, aniž by vás pak později vytrhával jiný budík ze spánku. A pokud se nevzbudíte sami, tak budík vás pomalým nástupem zvuku probudí na sto procent.
Pro koho je určen?
Naší cílovkou jsou lidé, kteří potřebují vstávat lépe a kteří chtějí spát zdravěji. To se váže třeba na aktuální závislost na telefonech, což má dopad na celý den. Protože se lidé vzbudí a první mají na očích mobil nebo je v prvních vteřinách vyleká řinčení budíku. Díky našemu budíku se lidem vstává lépe a mají i lepší kontrolu nad svými spánkovými cykly. Jde i o zdravotní hledisko, kdy mnozí lidé začínají řešit modré vlny i modré světlo, které má velice negativní dopad na to, jak spíte, protože snižuje produkci melatoninu. My se problematice právě věnujeme z vědeckého pohledu a jde nám o to, abychom v noci nevysílali žádné vlny, žádné světlo, chceme z ložnice udělat naprosto čistý prostor pro odpočinek. Spánek je velice zajímavé téma, jde vlastně o třetinu času našeho života. V minulosti panovala představa, že nejvýkonnější člověk spí čtyři hodiny denně, ale nyní se ukazuje, že to tak není, že člověk potřebuje spánek. Kvalita spánku má dopady na mentální i fyzické zdraví, na produktivitu, u mužů dokonce na plodnost a na další faktory.
Jak jste ve svém věku na tento nápad přišel a jak jej dokážete realizovat?
Původní nápad na tento produkt přišel od Marka Zuckerberga, zakladatele Facebooku, který vymyslel pro svou manželku koncept. Krabičku, která svítí hodinu předtím, než se vzbudí, aby jí to pomohlo v situaci, kdy se probudí před zazvoněním budíku. Nápad získal velkou popularitu, a tak Zuckerberg uvolnil koncept pro toho, kdo by ho chtěl postavit pro více lidí. Mě to zaujalo, protože se zajímám o zdraví jak fyzické, tak duševní. A tak jsem nápad prezentoval komunitě mladých lidí, kteří se věnují vědeckým projektům a podnikání, a složil jsem tým pro toto zadání. Je v něm například Petr Štěpánek, spoluzakladatel, který se věnuje hardwaru, Kryštof Mitka, který má na starosti software, a další lidé, kteří mají expertizu ve svém oboru. Společně se nám podařilo dát koncept dohromady. Já se zaměřil především na byznys a marketing.
V jaké fázi výroba budíku je?
V této době máme v podstatě hotovou první verzi produktu, hledáme první zákazníky a partnery pro distribuci. Budeme rádi, když se nám zájemci z obou skupin ozvou na sociální sítě. Na veřejné spuštění se můžete těšit v březnu 2020.
Na jakých dalších projektech pracujete?
Kromě dalších dílčích projektů ještě dělám podcast Startup Kidz, pro který nahrávám rozhovory s mladými lidmi podobnými jako já, kteří se snaží dělat něco nad rámec školy a běžného systému, dělají na zajímavých projektech a už v takto mladém věku dokáží dosáhnout zajímavých úspěchů. Snažím se jejich příběhy o tom, jak jdou proti proudu, zprostředkovat dalším, abych je motivoval, aby dělali něco jinak. Pořádáme také Startup Weekend v Praze, kde si může kdokoliv zkusit postavit projekt, nebo mentorujeme projekt Soutěž a podnikej. Snažím se tímto způsobem zapojit co nejvíce lidí. Na svých sociálních sítích také nyní zveřejňuji příběhy úspěšných lidí, kterým například nabídnu nějakou hodnotu a oni mi za to dají zajímavý rozhovor, který můžu pak předat dalším lidem.
Jak se v Česku žije nadaným a aktivním mladým lidem? Mají dle vás dobré možnosti k prosazení?
Jednoduché to určitě není, ale to není skoro nic. Je to lepší než třeba před deseti lety, protože existuje hodně akcí, soutěží ve vědě, podnikání, kreativních činnostech. Školy začínají vyvíjet kroužky, existují soukromé školy, které se snaží úplně měnit způsob výuky. Ale určitě to ještě není tam, kde bychom měli být ve srovnání například s Amerikou nebo s Finskem. Člověk, pokud si chce udělat jméno nebo vydobýt nějakou vlastní cestu, tak na to musí jít velice proaktivně sám. Najít si lidi, od kterých se může učit napřímo, zapojit se do akcí a nebát se jít mezi lidi, kteří jsou starší, zkušenější. Když jsem v šestnácti začínal s marketingem, tak jsem se učil komunikovat se staršími a probojovat se do svého tématu.
A jak reagují tito oslovení lidé, pomohou?
Někdo si na vás neudělá čas, někdo ano. Já mám rád takové rčení, že pokud chcete nějakou hodnotu dostat, tak byste nejprve měli hodnotu dát. A na to slyší většina lidí. Takže těžko se vám bude někdo věnovat, když nemáte žádné zkušenosti, znalosti nebo úspěchy. Ale co mladí lidé mohou nabídnout, je čas a nasazení. Takže těmto lidem například můžete nabídnout, že pro ně budete pracovat zadarmo, z čehož lze, samozřejmě ne vždy, přejít do placené práce. Ale rozhodně nabídnout něco dopředu je možnost, jak otevřít první vrátka. Může to být třeba i spolupráce s vaší školou nebo to, že už máte výzkum se zajímavými výsledky.
Je dle vás v českém systému něco, co mladé lidi brzdí a co by bylo fajn změnit?
Je toho hodně. Já jsem studoval na několika školách, například gymnázium Budějovická a Nový PORG a sám jsem zkoušel různé varianty, jak skloubit práci a studium. Myslím, že největší problém, který jsem zaznamenal, je, že na většině škol je systém vzdělávání v posunu mladých extrémně pasivní a nemotivující a neposouvá lidi k jejich vášním. V některých věcech je škola super, ale málokdy máte možnost si vyzkoušet, jaké by to bylo například být podnikatelem, truhlářem, grafickým designérem. Pokud člověk nepůjde ven a nenajde si to třeba na YouTube nebo si nezaplatí nějaký kurz, tak má velice malou možnost zjistit, co to obnáší. A mnohokrát třeba ani neví, že má další možnosti vzdělávání. Že by si třeba mohl zajet na víkend do Prahy a zkusit si tvořit nějaký projekt, že by mohl napsat do vzdělávacího institutu a zkusit si u nich na měsíc dělat asistenta ve výzkumu a podobně. Škola většinou vůbec externě nemotivuje, tam se student naučí na test, napíše ho, většinu zapomene a takhle jede dokola. Je to dost pasivní přístup.
Co byste mladým lidem, kteří chtějí dělat něco navíc, poradil vy?
Snažím se vždycky vypíchnout jako hlavní bod v konverzacích s mladými lidmi, že když jsem já v šestnácti zjistil, že mě zajímá marketing, tak jsem pořád měl strach, co budu dělat po škole. Mnoho hodin denně trávíme přípravou do školy, ale člověk vlastně neví, k čemu to je. Ale ta otázka by neměla být, co budu dělat po škole, ale co můžu zkusit teď při škole. Vážně se nebát vyzkoušet si třeba i něco malého jako jeden grafický plakát nebo napsat si jednu malou aplikaci. Nebát se udělat první krok, který vám pomůže zjistit, jestli vás to bude naplňovat. A věřte mi, když se dostanete do fáze, kdy máte možnost pracovat na něčem, co vás baví, tak to je naprosto nepřekonatelné. Každý den si hrajete, děláte, co vás baví a můžete z toho mít kariéru a žít z toho. Není to typický přístup, ale ať si všichni říkají, co chtějí, v dnešním rychle se měnícím světě nemáme jinou možnost než zkoušet a najít to, co by nás mohlo reálně naplňovat.
A co lidé říkají?
Nejsou zvyklí na to, že by mladí lidé dělali více, než je jim řečeno například ve škole. A na co lidé nejsou zvyklí, tak toho se občas bojí nebo to nechtějí. Osobně jsem nezažil, že by se někdo na mě obrátil přímo nenávistně, ale často jsou to zvláštní pohledy a dotazy, proč ten člověk něco dělá, proč třeba každý večer tancuje, proč s nimi nejde raději chlastat. Vždycky budou lidé, kteří v té sociální bublině, ve které jste začínali, vám nebudou úplně přát, abyste dávali tolik času do nějaké vaší vášně. Ani to nemusí být ze zásady negativní, třeba chtějí, abyste více času trávili s nimi a ne hledáním své budoucnosti. Sice je to škoda, ale když vás budou táhnout dolů a nebudou chtít, abyste se posunuli dál, začnou například psát nějaké negativní komentáře nebo vás odrazovat, tak je potřeba vyměnit náš sociální kruh. A když se dostanete mezi lidi, kteří všichni chtějí dělat něco víc a chtějí se posouvat, tak vás to ještě více nabije energií. Za lidi, které mám kolem sebe nyní, jsem nesmírně vděčný.
Zaujal mě ještě váš projekt Toilet Finder, který pomáhá lidem najít veřejný záchod po celém světě. Jak ho mohou lidé využít?
To je vlastně první startupový projekt, který jsme vypustili do světa. Vznikl na startup víkendu, kde i vyhrál. S nápadem přišly studentky Kristína Horinková a Lucia Šikulová z Leaf Academy v Bratislavě, což je mimochodem velmi zajímavá škola, co se týče právě hledání vlastní kariéry. V projektu jsme společně vytvořili chat bota, nakódoval ho kamarád Pavol Hejný, který vám během několika vteřin pomůže kdekoliv na světě najít nejbližší záchod. V Messengeru na Facebooku zadáte do vyhledávání Toilet Finder, přidáte lokaci a za chvíli tam najdete nejbližší otevřený podnik se záchodem nebo veřejné záchodky. Ale je to pouze vedlejší projekt, takže ho čas od času musíme opravit kvůli změnám ve využívaných platformách.
Mohou se na vás mladí lidé obrátit s dotazem nebo prosbou o pomoc?
Ano! Když se na mě někdo obrátí, tak vždy se snažím vyjít vstříc a sejít se, případně alespoň poradit, protože sám vím, jak to pro mě bylo ze začátku těžké, když jsem nikoho neznal. Kdybyste měli jakékoliv dotazy nebo chtěli poradit s konkrétním tématem v hledání se v mladém věku, tak se nebojte a napište mi na Facebook, YouTube nebo Instagram.
Foto: Archiv Maxe Kozlova