Zdravotnický humanitární program MEDEVAC začal během války v Jugoslávii evakuacemi raněných civilistů do českých nemocnic. Postupně se rozrostl a nyní především jezdí čeští lékaři do zahraničí, kde ročně provedou více než 800 operací. Některé z nich zachraňují životy lidem v různých oblastech zasažených krizí. „Jsou to humanitární krize, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, pomáháme lidem v místech, kde není dostupná zdravotnická péče,“ říká Lukáš Němec, jeden z koordinátorů programu. Komu přesně čeští lékaři pomáhají? „Představte si maminku, mladou ženu, jakou můžete běžně potkat na ulici, na zastávce, cestou do práce… akorát žije na Ukrajině, v Iráku, v Jordánsku. V noci na její barák spadne bomba. Pomáháme obyčejným lidem, kteří si ne vlastní vinou nemohou dovolit životně důležitou lékařskou péči,“ popisuje Němec. Pacienti do programu jsou pečlivě vybíráni za spolupráce českých a místních lékařů. Podle Němce je důležité, že se program zaměřuje i na seniory, na které se někdy v humanitárních programech zapomíná. Jedním ze zdravotníků, kteří se vydali na misi s MEDEVACem, je i Daniela Pravdová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Během svého působení v Jordánsku a Iráku změnila názory. „Média to popisují úplně jinak, než jsem to pak zažila,“ říká Daniela. „Spolupráce s místními lékaři byla skvělá, byli velmi vstřícní, ochotní." Místní lidé podle ní nejsou teroristé, ale normální lidé jako my, kteří mají normální pocity, normální potřeby a přání.
Koncept MEDEVAC vznikl původně v americké armádě v 50. letech a Češi jej znají především ze seriálu MASH. MEDEVAC původně znamenal letecké evakuace a rychlé efektivní ošetřování vojáků z fronty. Během války v Jugoslávii v 90. letech se začal rozšiřovat i na civilisty a k pomáhajícím zemím se přidala i Česká republika. Čtyřletá holčička z malé vesničky v Bosně zasažená výbuchem granátu byla evakuována do pražské nemocnice Motol, kde podstoupila komplikovanou, ale úspěšnou léčbu. Od roku 1993 pak evakuace pokračovaly těžce raněnými lidmi z Kosova, Iráku, Pákistánu, Ukrajiny, či Keni. Mnoha z nich čeští lékaři zachránili životy.
Současný český MEDEVAC řídí Ministerstvo vnitra jako vládní program poskytování odborné kvalitní lékařské péče zranitelným skupinám obyvatelstva v různých regionech zasažených krizí. „Jsou to humanitární krize, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, pomáháme lidem v místech, kde není dostupná zdravotnická péče,“ říká Lukáš Němec, jeden z koordinátorů programu. V praxi jde o komplikovanou spolupráci několika ministerstev s fakultními nemocnicemi, ambasádami a samozřejmě nemocnicemi a lékaři v zahraničí.
Čeští lékaři odoperují v zahraničí stovky lidí
Od roku 2013 Češi nejen evakuují raněné civilisty z krizových oblastí, vysílají také celé lékařské týmy do zahraničí, z čehož se postupně stala priorita. V zemích jako je Kambodža, Keňa nebo Jordánsko provedou dohromady přes 800 operací ročně. „Postupně jsme na doporučení českých lékařů začali přidávat i školení zahraničního lékařského personálu, od roku 2016 v reakci na uprchlickou krizi spolupracujeme také s humanitárními organizacemi jako je Charita, Care nebo ADRA. Ty nám pomáhají se dostat do míst, kam není možné se dostat běžnými prostředky, kde je příliš velké riziko vyslat české lékaře,“ říká Němec. Do takových míst se díky programu dostávají zdravotnické přístroje, přístřešky či sanitace.
Komu čeští lékaři pomáhají? „Představte si maminku, mladou ženu, jakou můžete běžně potkat na ulici, na zastávce, cestou do práce… akorát žije na Ukrajině, v Iráku, v Jordánsku. V noci na její barák spadne bomba. Pomáháme obyčejným lidem, kteří si ne vlastní vinou nemohou dovolit životně důležitou lékařskou péči.“ Lidé do programu jsou pak pečlivě vybírání za spolupráce českých a místních lékařů. Další specifikem MEDEVACu je doprovod fyzioterapeutů a ergoterapeutů. „Snažíme se nejen operovat, ale dělat i před a pooperační péči,“ dodává Lukáš Němec. Lidé si podle něj někdy neuvědomují, že to jsou procesy, které mají v léčbě stejnou důležitost jako samotná operace. „Nepomáháme ale jen dětem, zaměřujeme se také hodně na seniory. Jsou to právě oni, kdo nosí paměť národa, země, ze které odešli. Pokud mluvíme například o budoucnosti Sýrie, bez starých lidí se její rekonstrukce neobejde,“ myslí si Němec.
MEDEVAC je nejen o zdraví, vrací lidi do normálního života
Ze všech příběhů, které během své práce na programu potkal, Lukáše Němce dva intenzivně zasáhly: v roce 2015 příběh čtyřměsíčního Ibrahima. V hotelovém lobby se snažila rodina umírající dítě předat lékařům a najít pro něj jakoukoliv pomoc. V tu chvíli si naplno uvědomil, že někdy v programu rozhodují o životě a smrti a nutnost absolutní profesionality. V roce 2016, kdy byl v Jordánsku s týmem ortopedů: „Pamatuji si přesně ten moment na předvýběru. Tyhle momenty jsou vždycky hodně srdceryvné. Na předvýběr přijde 50 lidí a vy víte, že můžete odoperovat jen 20,“ líčí Němec chvíle těžkého rozhodování. „Přišla holčička, která měla zkrácené achilovky, chodila jakoby po špičkách. Proto byla šikanovaná ve škole, spolužáci se jí smáli. Nakonec přestala do školy chodit. Když jsem s ní mluvil, neměl jsem pocit, že je to malá holka, ale dospělá žena. Prošla si útěkem ze Sýrie, chudobou, šikanou. MEDEVAC jí dal novou šanci vrátit se do školy po svých a ukázat těm, kteří se jí smáli, že to dokáže, že dokáže chodit, běhat a uspět ve společnost. Jsem pyšný, že jsme jí mohli pomoct.“
Přesah programu je podle Lukáše Němce nezpochybnitelný. Když odoperujete jednoho syrského uprchlíka, ví o tom dalších 200 lidí z jeho širší rodiny. MEDEVAC je tak šířením dobrého jména ČR, vědomí toho, že Češi umí pomáhat a dělají to dobře. Česká medicína patří těm nejlepším na světě. Zdravotnická péče má také přesah v sociální oblasti – vrací lidi zpátky do života, dospělé do práce, děti do škol, seniory zpět do rodiny. „Když uděláte skvělou ortopedickou operaci, novou kyčel, nový kolenní kloub, dospělý může opět sehnat práci, dítě jde do školy. Snižujeme taky například stigmatizaci lidí odstraňováním jizev,“ říká.
Proč čeští lékaři jezdí operovat do zahraničí?
Motivace lékařů pomáhat cizincům je podle něj různá. Mimo jiné se střetávají se zraněními, které se v ČR nevyskytují, což je připravuje na různé vzácné situace, které mohou nastat. Na lékařské mise se vydala i Daniela Pravdová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a to do Jordánska a Iráku. Ji zase zasáhly příběhy malých dětí v Jordánsku, čím si prošly a kde a jak žijí. „V uprchlických táborech to funguje dobře, ale nejsou tam doma, nejsou ve svém prostředí. V Iráku mě zase zaujal kluk, který vypadal hodně jako můj syn.“
Na misi se vydala nejen proto, že to bylo dobrodružství, zajímalo ji hlavně, na jaké úrovni je místní zdravotnictví. Nejvíce ji překvapilo, jací jsou místní lidé srdeční, vstřícní, ochotní. „Říkala jsem si, jestli je to stejné jako u nás, nebo horší… a není lehké se tam jen tak dostat,“ osvětluje svoji motivaci Daniela. „Média to popisují úplně jinak, než jsem to pak zažila,“ dodává. „Spolupráce s místními lékaři byla skvělá, byli velmi vstřícní, ochotní. Dodneška jsme s některými v kontaktu, s některýma sestřičkami třeba přes Instagram. A v práci, jako instrumentářka, jsem někdy měla větší komfort než doma.“ Podle Daniely si rozuměli i po profesní stránce, vzdělání a zkušenosti jsou srovnatelné jako u českých zdravotníků. „Jsou tam případy, které v česku nejsou časté, jsou to válečné oblasti, takže střelná zranění. Navíc lidé nemají pojištění a nemají nárok na péči zdarma jako u nás. Často si ji nemůžou dovolit. Pomáhali jsme rodinám, které by operace zruinovaly.“
U nás je podle Daniely povědomí o Iráku či Jordánsku hodně negativní „Nejsou to teroristé. Jsou to normální lidi jako my, kteří mají normální pocity, normální potřeby a přání jako my, rodiny, co žijou normálním životem.“ S jejím odjezdem nejdříve nesouhlasila rodiče a partner. Daniela si odjezd nakonec prosadila a je ráda, že mohla sobě i rodině ukázat, že na místě to vypadá jinak, než si někdy představujeme. Pokud bude moci, ráda pojede znovu.
Foto: Jiří Pasz / MVČR