„Zejtra k vám přijdu dělat něco s elektrikou, tak buď doma a vyspíme se spolu. A ne že to řekneš mámě nebo tátovi!“ Tyto věty slyšela ve svých 20 letech žena, která si říká Kovbojka. Řekl jí je bratranec její matky. „Vyhnula jsem se mu a on se setkal jen s mým tátou. Kdyby se můj táta dozvěděl, co mi mámin bratranec řek, tak táta by ho zabil – v horším případě, v lepším případě by ho zmlátil. Máma? Nevím. U té si nejsem jistá. Asi by mi nevěřila,” pokračuje. Kovbojka je jednou z žen, které našly uplatnění v nízkoprahové pracovní dílně pro ženy v tísnivé sociální situaci Metráž.
Dílna Metráž byla otevřena v lednu 2015. Scházejí se zde ženy ohrožené sociálním vyloučením, násilím, bezdomovectvím, chudobou a podílejí se na výrobě designových doplňků, šperků a módy. „Ženy, které k nám přicházejí, tu pracují a musí zvládnout mnoho nových dovedností, aby dokázaly vyrobit designové šperky a doplňky navržené českými designéry. A nejen to, učí se také komunikovat mezi sebou, s lektory i se zákazníky,” popisuje pro HFC jedna ze zakladatelek projektu, divadelní režisérka a dramaterapeutka Kateřina Jungová. „Ženám nabízíme především pracovně tréninkový program, v němž si osvojí řemeslné, ale také tzv. měkké dovednosti. Kromě již zmíněné komunikace je to například schopnost prezentace, dochvilnost, spolupráce v týmu a podobně. Snažíme se je z pasivní role, na níž jsou často odkázané jako klientky klasických sociálních služeb, převádět do aktivního zapojení,” dodává.
Metráž angažovaná
Ženy, které navštěvují dílnu, se ve svých životech setkávají se sexistickými, rasistickými i nenávistnými výroky a situacemi. Tyto incidenty ovlivňují kvalitu jejich osobního života i atmosféru a práci v dílně. „Jsou to ženy, které dlouhodobě žijí mimo většinovou společnost, bydlí v azylových domech, na ubytovnách, některé jsou zcela bez domova. Mnoho z nich pochází z nefunkčních a neúplných rodin, některé prošly ústavní výchovou či náhradní rodinnou péčí. Ale máme tu i ženy se zdravotním postižením či psychickým onemocněním a imigrantskou minulostí. Mnoho z nich má nízké vzdělání nebo nedostatečnou kvalifikaci,” vysvětluje Jungová.
Proto se dílna rozhodla s touto aktuální problematikou veřejně a originálně pracovat. Tak vznikl kreativní projekt Metráž angažovaná, na němž spolupracovaly módní designérka Josefina Bakošová, grafická designérka Olga Benešová, ilustrátorka a grafická designérka Karolína Stryková. Ty začaly s ženami vytvářet ručně psaná hesla na téma rasismu, xenofobie, sexismu a sociálního vyloučení vycházející z osobních zážitků a zkušeností.
Cikánka naučená se za to stydět
„V osm jsem byla doma a hřála jsem mu jídlo, které jsem přinesla z práce. Teď se asi ptáte, co se dělo: Nic moc hezkýho. On přišel ožralý z hospody a jídlo, které jsem mu ohřála, po mně hodil, že to žrát nebude: ,Ženská se musí starat o domácnost, vařit, uklízet. Ty to neumíš? Co to seš za ženu?’ Řekla jsem mu, že chodím do práce, povinnosti doma na mě čekají večer, a nebo o víkendu a že jsem unavená. Zkrátka to byla radost. Za několik měsíců v bytě nešla elektrika a teplá voda a já byla v šestém měsíci. Posléze jsem odešla z bytu na Armádu spásy, abych se mohla koupat a byla čistá a mohla dál chodit do práce a po doktorech,” uvádí jeden ze vznikajících textů.
„Moje spolubydlící z azylového domu (budeme jí říkat Bobina) je snědé pleti, čili je cikánka neboli Romka. Naše vztahy byly na tak dobré úrovni, že jsme se po odchodu z azylu rozhodly pokračovat ve spolubydlení i na ubytovně. Denně mě něčím překvapuje. Ale nejvíc svými květnatými připomínkami, které by se uplatnily v nejednom estrádním pořadu. Přibude-li jí nějaké to kilo, pohotově reaguje slovy: ,Kalorie mi v noci přešily šatník.’ S Bobinou se člověk prostě nenudí. Její vztahy s dětmi jsou ukázkové, stejně jako úzké sepjetí s dalšími příslušníky rodiny. Má čisto v sobě i kolem sebe a je mým lékem na smutek. Bobina, ač působí optimisticky, občas vyjádří obavy, jak ji přijímá okolí. Setkává se s odmítáním kvůli své rase. Není tedy divu, že se občas za svou rasovou příslušnost stydí - je prostě cikánka, která byla naučená se za to stydět. Výrazně se to potvrdilo při nástupu do nového zaměstnání. Obávala se, jestli nebude barva pleti důvodem k nepřijetí. Nakonec, naštěstí, nebyla,” píše v dalším textu z Metráže angažované žena říkající si Pampeliška.
Celý projekt vyvrcholí 23. listopadu vernisáží a křtem knížky Metráž angažovaná v galerii Berlínskej model v Praze Holešovicích. K vidění budou velkoformátové printy s texty a hesly a ženy z dílny budou číst z křtěné knížky. Hesly a výňatky z textů bude také potištěno oblečení z připravované oděvní kolekce.
Foto: Archiv Metráže