„Po referendu o Brexitu jsem strávila celý další den ve svém pokoji v slzách. Cítila jsem, že se něco změnilo a že lidé jako já tu už nejsou vítaní.“ Netradiční zážitek přichystalo Londýňanům experimentální Muzeum empatie. Unikátní výstava s názvem Míle v mých botách představila 27 párů bot patřících různým migrantům. A návštěvníci si je mohli jednoduše na den půjčit. K vybranému páru dostali také sluchátka s patnáctiminutovým vyprávěním jejich majitele, v němž popisoval svou vlastní cestu a příběh. „Dostanete boty a hlas cizího člověka. To vám dá možnost doslova ujít míli v botách někoho jiného,“ vysvětluje ředitelka muzea Clare Patey. Výstava byla umístěna ve veřejném prostoru formou obří krabice od bot, v níž si pak zájemci mohli vybrat ty, které jejich chodidlům padly nejvíce. „Člověk potká hodně lidí, ale nedokáže se do nich opravdu vcítit, dokud svým způsobem neobuje jejich boty,“ vystihuje podstatu výstavy Peter Atakpo, holič z Nigérie, který jeden pár bot do expozice zapůjčil.
„Po referendu o Brexitu jsem strávila celý další den ve svém pokoji v slzách. Cítila jsem, že se něco změnilo a že lidé jako já tu už nejsou vítaní,“ říká jedna z majitelek půjčených bot. „Nikdy jsem ve svém životě neviděla bělochy nebo černochy v Indii. Tam jsme všichni hnědí. A pak jsem přišla sem a dívám se na ně, jako by byli z jiné planety. A říkám si: Wow,“ říká v doprovodném audiu další žena. „V zimě obcházím kolem a sbírám papír. V noci pak jdu na nějaký veřejný záchod, kde se zavřu do budky, a nasbíraný papír pálím, aby mi bylo teplo,“ svěřuje se další muž.
Muzeum empatie aktuálně disponuje více než 150 páry bot různorodých lidí– od Syřanů prchajících před válkou přes lidi bez domova po prostitutky. Pro londýnské uvedení ve spolupráci s Muzeem migrace připravilo výběr 27 párů (od velikosti 4 do 11), které se protínají s tématem, jakému se spolupracující muzeum věnuje. Expozice trvala tři týdny a skončila tuto neděli. Procestovala však už v různých modifikacích mnoho světových zemí – například Austrálii, Irsko nebo Brazílii.
„Máme tendenci se obklopovat lidmi, jako jsme my. Ať už jde o pracovní, online nebo společenský okruh lidí. Naše světy jsou velmi malé. Ne tak často potkáváme lidi, kteří nás nutí vyzývat naši identitu a hodnoty. Chtěli jsme proto dát dohromady velmi různorodý set hlasů, abychom mohli začít mít o migraci nějakou diskusi ve veřejném prostoru a pozvat lidi, aby se setkali s těmi, které možná ještě nikdy ve svém každodenním životě nepotkali,“ uvádí pro Mashable ředitelka Muzea a iniciátorka projektu Clare Patey. Autoři projektu současně nekladou lidem, kteří své boty zapůjčují, podmínky co do tématu jejich výpovědi. Uprchlík ze Sýrie proto nemusí vůbec mluvit o své cestě do Evropy a zkušenostech z války. Může naopak odvyprávět například vlastní milostný příběh. Projekt se tak snaží vyzdvihovat mnohovrstevnatost identit každého člověka. Přestože je někdo uprchlíkem, není to jediná jeho charakteristika. Může být současně také otcem, knihovníkem, milencem, řidičem, dobrým rybářem nebo mizerným fotbalistou.
Výstava svým provedením zaujala mnoho lidí, kteří se se zážitky svěřují na sociálních sítích. „Poslechl jsem si příběh boxera. Bylo to dojemné. Byl světově úspěšným boxerem, který by měl vydělávat miliony. Ale protože nebyl občanem Velké Británie, nebylo mu nic z toho umožněno,“ popisuje jeden z návštěvníků výstavy. „Měl pro posluchače vzkaz. A když tomuhle nasloucháte, dojde vám, že to nemusí být například o tom jít na vysokou, ale že to je o dělání toho, co vám říká vaše srdce. Zní to asi divně, ale pro mě to bylo fakt dojemné, protože jsem sám předevčírem na vysoké skončil a neměl jsem ponětí, jakým směrem chci, aby se můj život ubíral. A po poslechu tohohle vím, co teď musím se svým životem udělat,“ dodává.
Foto: Instagram Muzea empatie