Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vysvětluje pro UNHCR Wassim, syrský uprchlík, který v hotelu působil jako recepční. „Každý den znamená nové zkušenosti, nové lidi, nové příběhy,” dodává. A zkušenosti a nové vazby jsou právě to, co se snažili provozovatelé hotelu zaměstnancům z řad nově příchozích dopřát. A hostům umožnit příležitost se s lidmi, jejichž přítomnost je napříč Evropou hojně diskutovaná, setkat.
Wassim v prostorách hotelu
Po tom, co věznice v roce 2016 zavřela, sloužila pětice z celkem šesti věží komplexu jako ubytovna pro uprchlíky. A tehdy přišla místní organizace Movement on the Ground s nápadem, jak poslední chátrající věž dočasně využít a zapojit současně obyvatele zbývajících věží do pracovního procesu. Zapojilo se jich přes padesát. A osmadvacetiletý Wassim byl jedním z nich. „Došlo k oživení mých dovedností,” říká. Ten svůj čas dělil mezi hotel, práci ve fastfoodu a fotografování.
A nebyli to jen uprchlíci, kdo se učil nové věci. „Bylo to multikulturní místo setkávání,” říká Wassim. „Někteří hosté sem přišli za zkušeností. Jiní proto, že se chtěli cítit dobře vedle lidí, kteří zde pracují,” doplňuje.
„Každý chce strávit noc ve vězení, pro legraci. Ale v momentě, kdy hosté přijedou a vidí celý kontext, začnou se zaměstnanců ptát na jejich příběhy. A toto je to místo, kde k té skutečné integraci došlo, přímo tady v hotelovém lobby,” říká Nina Schmitz, ředitelka organizace.
Hayder při práci
I po nedávném uzavření hotelu možnost setkávání nezmizela. Ve stále fungující vedlejší restauraci se stoly hosty stále plní. „Lidé jsou zvědaví. Přicházejí, aby bloumali kolem a fotili. Jiní se doslechnou, že jsme uprchlíci a chtějí nás poznat a ochutnat naše jídlo. A oni pak vidí, že ano, jsem uprchlík, ale jsem současně úplně normální člověk,” vysvětluje třicetiletý manažer restaurace Hayder Al Saadi, který pochází z Bagdádu. Když v roce 2015 přijel do Holandska, cítil se ztracený a nevěděl, jak začít. Byla to právě restaurace spojená s hotelem, která ho nasměrovala. Přestože on sám v Iráku provozoval vlastní kavárnu, způsob přípravy nápojů i obsluha byly od jeho prostřední naprosto odlišné a musel si je během tréninku osvojit. „Hodně se toho v mém životě změnilo. Od chvíle, kdy jsem tu začal, ohromně rostu. Ale nejde to jen ze mě. Jde také o důvěru, kterou jsem získal od lidí, kteří toto místo provozují,” připouští. A jeho nasazení se vyplatilo. Po několika měsících zaučování mu provozovatelé restaurace nabídli práci na plný úvazek. „Bylo to mé velké přání. Moc jsem si chtěl najít co nejdřív práci, abych byl soběstačný,” dodává. Dnes sám trénuje ostatní a věří, že se mu podaří si práci udržet i poté, co se restaurace příští léto přestěhuje do nových prostor.
Hotelový koncept spojený s příležitostmi pro uprchlíky není v Evropě ničím novým. Už několik let funguje v německém Augsburgu Grandhotel Cosmopolis, populární hotel provozovaný skupinou umělců v budově uprchlického tábora v centru města. Turisty lákají zejména unikátní hotelové pokoje, kdy každý z nich vytvořil jiný z umělců. Uprchlíci jsou pak součástí týmu německých dobrovolníků, kteří se na chodu objektu, který byl dříve domovem pro seniory, podílejí. Nově příchozí lidé tak získávají potřebné zkušenosti, jsou ale také velmi často zapojováni do uměleckých projektů, které se v Grandhotelu odehrávají za účastni mezinárodních tvůrců. Mají tak možnost skrz umění pracovat se svými traumaty a tíživými zkušenostmi, současně pak výsledek tvůrčí práce ukázat veřejnosti na některé z četných kulturních nebo diskusních akcí.
„Je úžasné cítit takovou podporu od lidí z Amsterdamu,” přiznává Hayder. „Dává vám to pocit otevřených dveří,” říká závěrem.
Foto: UNHCR/Miquel Gonzalez