„Otočil jsem se a viděl, že jeden z těch mužů na mě plive, viděl jsem, že mám na kšiltovce a na krku sliny. Hned jsem věděl, že jsou to oni, byli jediní, kteří za mnou stáli. V mé zemi, když po někom plivete, tak to znamená, že ho považujete za odpad,“ popsal muž z Toga, na kterého zaútočili dva mladíci loni v srpnu v Praze, když jel autobusem. Tím ale útok neskončil. Poté, co B. S. K. vystoupil na nejbližší zastávce, jej dvojice mužů napadla fyzicky. Nejprve jej Jaroslav Č. udeřil do obličeje, pak jej Vlastimil Č. začal kopat a bít pěstmi. Celou dobu na B. S. K. řvali, že tu jako černoch nemá co dělat, a nakonec po něm jeden z mužů hodil elektrickou koloběžku a druhý mu ukradl mobilní telefon. Napadený muž zůstal otřesený, v Česku žije několik let a nikdy se mu nic podobného nestalo. Kvůli poraněním hlavy a zhmožděním hrudníku, ruky a zápěstí vyhledal lékařské ošetření.
Ztráta bezpečí
„Cítil jsem se, jako kdybych byl sám na světě. Hodně jsem brečel, byl jsem silně traumatizován. Velmi mně zklamalo, že řidič na to nijak nereagoval a že nikdo nic neudělal. Myslel jsem si, že jsem v hromadné dopravě v bezpečí,“ B. S. K., se proto rozhodl podat trestní oznámení a vyhledat pomoc organizace In IUSTITIA, která obětem předsudečného násilí pomáhá domoci se svých práv.
Takových lidí, kteří nechtějí, aby útoky pachatelům prošli, podle zkušeností pracovníků In IUSTITIA přibývá. Zatímco v roce 2016 bylo na policii nahlášeno 10 útoků kvůli barvě pleti, v roce 2019 už to bylo 31 případů a o rok později jejich počet stoupl na 43. „V relativních číslech byl podíl incidentů kvůli barvě pleti, o kterých víme od policie, okolo 60 % v celém období. Dále v našich datech vidíme, že jsme se v období nárůstu incidentů o více z nich dozvídali od napadených a pomocí vlastního vyhledávání,“ vysvětluje analytik Václav Walach z In IUSTITIA.
Přesto byl útok na B. S. K. svým způsobem výjimečný, protože k většině předsudečných ataků včetně těch s rasistickou pohnutkou dochází v současnosti na sociálních sítích. „S předsudečnými útoky, zejména fyzickými se v reálném veřejném prostoru setkáváme spíše méně často, jde však o útoky, které bývají mnohem závažnější a zanechávají horší následky na obětech,“ upozorňuje Tomáš Stavrovský z In IUSTITIA, který byl soudu s B. S. K. přítomen coby jeho zmocněnec.
Tresty, které za tyto trestné činy obvykle padají bývají podmínečné. Pachatel Vlastimil Č. už měl ale tak hustě popsaný trestní rejstřík, že za napadení B. S. K. dostal osm měsíců nepodmíněně. Jeho spolupachateli Jaroslavu Č., také již v minulosti trestanému, uložil soud podmíněně odložený roční trest odnětí svobody se zkušební dobou dvou let. Oba pachatelé také musí společně poškozenému uhradit nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč.
Zatímco tresty považuje jak zmocněnec Tomáš Stavrovský, tak jeho klient B. S. K. za dostačující, s vyčíslením nároku nemajetkové újmy nejsou zcela spokojeni. „Domnívám se, že by soudy v otázce přiznávání náhrady nemajetkové újmy mohly být poněkud odvážnější. Vstřícnější k poškozeným tak, aby poškození vnímali takovouto náhradu, nikoli pouze symbolicky, ale jako skutečnou satisfakci,“ je přesvědčen Stavrovský.
Chybí odvaha
Obvykle nebývá snadné prokázat předsudečnou pohnutku fyzického napadení, jestliže neexistují přímí svědci. Tentokrát prokazování ale policii i státnímu zástupci usnadnil přímo spolupachatel. Ten při výslechu uvedl, že jeho kumpán měl nejprve řeči o tom, jak nemá rád černochy, až pak se rozhodli neznámého muže napadnout. „Obecně platí, že pachatelé málokdy sami sebe usvědčí z toho, že jsou rasisté, antisemité, homofobové apod. V tomto případě, ale rasistický motiv z výpovědi jednoho z pachatelů přímo vyplývá,“ dodává Stavrovský. V rámci odůvodnění trestu pro pachatele i při uznání nároku náhrady nemajetkové újmy soudkyně rasistickou pohnutku navíc zdůraznila, což v praxi české justice také nebývá samozřejmé.
Otázkou podle Stavrovského zůstává, jestli útok neměl státní zástupce kvalifikovat jako ublížení na zdraví, případně těžké ublížení na zdraví, vzhledem k brutalitě, s jakou byl spáchán. „Domnívám se, že pokud by jednání pachatelů bylo takto kvalifikováno, bylo by s ohledem na pestrou trestní minulost obou pachatelů na místě uložit delší a nepodmíněný trest odnětí svobody. Státní zástupci se však obecně trochu bojí takovouto právní kvalifikaci v obdobných případech navrhovat, zřejmě z důvodu obtížnějšího dokazování. To mi přijde trochu škoda,“ lituje Stavrovský.
Důvodem, proč by předsudečné násilí mělo být přísněji postihováno než tresty s konkrétním osobním motivem, je nasnadě. „Předsudečné útoky hluboce zasahují do sféry jednotlivce, snižují jeho pocit bezpečí, pocit bezpečí celé komunity a jsou potenciálně způsobilé destabilizovat celou společnost. Je proto důležité takovýmto pachatelům dát jasně najevo, že obdobné útoky není možné v demokratickém právním státě za žádných okolností tolerovat,“ uzavírá zmocněnec poškozeného Stavrovský z organizace In IUSTITIA.
Foto: Unsplash