Začátkem října jsme ve spolupráci s festivalem Den poezie vyhlásili otevřenou výzvu pro básníky, básnířky a literárně činnou veřejnost. Porota (Zdenko Pavelka, Alice Prajzentová a Lukáš Houdek) vybírala z celkem 135 básní od 65 autorů. Níže vám přinášíme ty, které se umístili na prvních pěti příčkách. Vybrané básně budou také v příštím roce vystaveny ve veřejném prostoru českých měst. Vítězům moc gratulujeme a všem zúčastněným za jejich skvělé básně moc děkujeme!
První místo
Vendula Marešová: Školní vzdělávací plán
V kolonce stálo Life in a Society
Tak jsme mluvili o rasismu
Teda... mluvili
Začala jsem o Emmettu Tillovi
A všichni zmlkli
Kroutili hlavama, nevěřícně zírali
Holky mrkaly navlhlýma řasama
Dokážete to pochopit?
Nechápali
Je to už 60 let
To byli už na světě vaši prarodiče
A moje máma taky
Je to teprve 60 let
Co myslíte, že se o nás bude učit
za 60 let?
Co chcete, aby se vaše vnoučata učila?
O vás a o mně?
A pak jsem mrkala i já.
A všichni mlčeli.
Já taky.
Druhé místo
Julius Benko: Jediné Zavazadlo
Tmu nad zatuchlou Evropou
rozřízl mezinárodní rychlík
jako bílé zuby Nigerijce Alberta
Toho Alberta
který nám přišel šoustat
naše ženy a dcery
Toho Alberta
který nám přišel užírat
z našeho karcinogenního blahobytu
Toho Alberta
který nám přišel nacpat
Alláha až do ledniček
Potom co jsem se ho
na mnichovském nádraží
zeptal odkud je
nepodřízl mě jako slepici
A když sáhl do bundy
neodjistil bombu a do okolí
nerozlétla se jeho játra
se slezinou nakažené AIDS
ale vyndal fotografii rodného města
Jediné zavazadlo co měl
vzpomínku na mrtvé rodiče
Nevím proč skutečně přijel
avšak když mi při loučení
výbornou angličtinou řekl
God bless you
řekl to jako člověk
Poezie neměla by ztrácet čas
s angažovaností
ale teď jí to musíme odpustit
když nám tak zoufale chybí láska
K čemu jsou uprchlí k čemu jsme uprchli
my
Třetí místo
Nina Karen: Ibišek
ibišek
kořeny
vrůstáš do cizí země
neskrývaná hrdost
sytí zrak
obstát
bez tebe
beze mne
palčivost otázek
přesahuje
Čtvrté místo
Viktor Žižkov: Zlatý devadesátý léta
jojo
kdo by dneska nebyl otrávenej
to v devadesátej letech...
zlatý devadesátý léta!
jak jsme jenom mohli
tak hluboko klesnout
kde se tu proboha vzalo
všechno to dnešní svinstvo
vždyť přece ještě v devadesátejch letech...
jojo
taky bych si občas zaskočil
do zlatejch devadesátejch let
pořád mám naštěstí deníček ze střední
takže se aspoň nostalgicky začtu
tak třeba osmadvacátý říjen
léta páně devadesát čtyři
u pomníku svatého Václava
na Václaváku
leží věnec od Václava Havla
před polednem na Staromáku
demonstrace fašistů, kteří o sobě tvrdí, že jsou antifašisti
náměstí se plní starými fanatiky a mladými skinheady
policie v černých uniformách zatarasuje přístupové ulice
kudy se tlačí davy anarchistů
anarchisti skandují:
fašisti neprojdou
nechraňte ty fašisty
byty místo rasismu
a fašisti skandují:
běžte do prdele
fééťááci
nic než národ
lítají vajíčka
uprostřed stojí starý pán s transparentem
Ježíš Kristus – Spasitel lidstva
a volá:
jedině Ježíš
Ježíš je naděje Evropy
následujte Ježíše
slova se ujímá vůdce
jmenuje se Miroslav Sládek
proklíná anarchisty
proklíná Havla
opilec, kuřák, narkoman, kavárenský povaleč
všichni Němci jsou nacisti, hřímá Sládek
všichni Němci jsou dodnes nacisti, opakuje Sládek
na hranicích s Německem musíme neprodleně postavit
val z hořících pneumatik
cílem Havlovy politiky
je připojení naší vlasti k Německu
pod hitlerovským názvem Tschechei
co tu dělaj ty svině s kamerama, křičí Sládek
ty svině s kamerama okamžitě raus
pár skinheadů hned plive do kamery
a táhne televizáky pryč
za Husovým pomníkem
je nejspíš pěkně zmydlí
bouchne petarda
přilítla od anarchistů
nějaká babička mě chytá za rukáv
a hystericky křičí:
Ježišikriste
voni nám snad chtěj zabít Mirka
začnu se smát
ty svině, ty kolaborante hnusnej
co se máš co chechtat
já zavolám támhlety
a ty ti ukážou
řve na mě babička a chvátá směrem k holohlavcům
další petarda
a ještě jedna
a já si v duchu říkám:
nejvyšší čas
přidat se k anarchistům
večer na pivo se spolužákem z gymplu
na stanici metra Vyšehrad
mu referuju o dopolední procházce sváteční Prahou
chlápek co stojí vedle
mi skočí do řeči
začne nás přesvědčovat
že Sládek má naprostou pravdu
že na Čechy brzy dolehne germánská bota
že všichni Němci jsou v skrytu duše arogantní nacisti
a chovají se v Praze jako samozvaná elita
když byl v Národním divadle na Prodané nevěstě
a pozoroval chvíli německé diváky
měl chuť vzít brokovnici
a všem jim ustřílet hlavy
já nato, že s tím moc nesouhlasím
že Němcům je naše země naprosto ukradená
a pořád ještě ani nestrávili dederóny
dědek hned oponuje
že vláda podepsala tajnou dohodu
o připojení Čech k Německu
zase ta tajná dohoda
namítám
že vláda nedokáže utajit
ani vypůjčení Mercedesů od jakési pochybné firmy
ani krádež hraček v obchodním domě
spáchanou nedávno jedním generálem
jak by tedy mohla udržet v tajnosti
tajnou dohodu s Německem
stařec se nasírá
a křičí na mě přes celou stanici
že jsem mladej
že jsem pitomej
a že ze mě určitě vyroste kolaborant
mlčím
konečně přijíždí metro
končíme u piva v Pasece
naproti Vinohradskému divadlu
na zdi malůvky nahých žen
s prsy ve tvaru citrónů
pod nimi srdíčko
a vlastnoruční podpis prezidenta
jojo
zlatý devadesátý léta!
(2015, s využitím deníkového záznamu z roku 1994)
Páté místo
Tomáš Gabriel: Komunitní služba v klubovně
která se nachází v kulturním domě
v místnosti s hlavním brizolitovým pilířem
pomáhá obyvatelům Konga alespoň přežít.
V kolonce stálo Life in a Society
Tak jsme mluvili o rasismu
Teda... mluvili
Začala jsem o Emmettu Tillovi
A všichni zmlkli
Kroutili hlavama, nevěřícně zírali
Holky mrkaly navlhlýma řasama
Dokážete to pochopit?
Nechápali
Je to už 60 let
To byli už na světě vaši prarodiče
A moje máma taky
Je to teprve 60 let
Co myslíte, že se o nás bude učit
za 60 let?
Co chcete, aby se vaše vnoučata učila?
O vás a o mně?
A pak jsem mrkala i já.
A všichni mlčeli.
Já taky.